Oldřich Kaiser

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oldřich Kaiser
Oldřich Kaiser v Karlových Varech (2009)
Oldřich Kaiser v Karlových Varech (2009)
Narození16. května 1955 (67 let)
Liberec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAMU v Praze
Manžel(ka)Naďa Konvalinková (1980–2005)
Dáša Vokatá (2020–dosud)
DětiKarolína Kaiserová
Český lev
Nejlepší herec ve vedlejší roli
2016 Masaryk
Nejlepší herec ve vedlejší roli
2017 Po strništi bos
Nejlepší herec ve vedlejší roli
2021 Muž se zaječíma ušima
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Podpis Oldřicha Kaisera (1984)

Oldřich Kaiser (* 16. května 1955 Liberec) je český herec, zpěvák a komik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pochází z Liberce, kde navštěvoval dramatický kroužek LŠU, posléze vystudoval herectví na brněnské konzervatoři a na Divadelní fakultě AMU v Praze, kterou absolvoval v roce 1977 společně například s Ondřejem Pavelkou, Julií Jurištovou či Milenou Steinmasslovou.

V letech 1977 - 1985 působil v Divadle na Vinohradech, kde hrál především charakterní role (například Romea ve Shakespearově tragédii Romeo a Julie), poté v roce 1985 nastoupil do Studia Ypsilon, které tvořilo jeho nejprogresivnější éru. Vytvořil zde několik velikých postav (například S. S. Podsekalnikov v komedii Sebevrah nebo Matěj Poctivý v komedii Matěj Poctivý), rozhlasových her či improvizací. V roce 1993 přijal angažmá do Národního divadla, kde setrval až do roku 1999. V současné době hraje v Divadle Kalich.

Spolu s Jiřím Lábusem od roku 1979 patřili mezi komediální a ve svých letech velmi populární nerozlučnou dvojici. Vytvořili spolu hned několik pořadů jako Možná přijde i kouzelník (1982) či improvizační Ruská ruleta (1994). Účinkoval i ve vlastních agenturních pořadech (například Pachtění, 1987; Jsme sví, 1988). Rovněž spolu vytvořili úspěšný televizní pořad Zeměkoule (2000), v němž parodovali televizní hlasatele. Od roku 1991 natáčejí nekonečný rozhlasový improvizační seriál Tlučhořovi, který překročil v roce 2015 tisíc dílů.

Filmová a televizní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Za svou dlouhou kariéru hrál v mnoha filmech a seriálech. V roce 1988 byl dokonce považován za nejpopulárnějšího československého herce.

Poprvé se Oldřich Kaiser objevil před kamerou v roce 1971 ve filmu Kat nepočká, kde měl malou roli homosexuálního portýra hned vedle Jiřiny Bohdalové nebo Radoslava Brzobohatého. Popularitu mu ale přinesl film režiséra Karla Kachyni ještě na brněnské konzervatoři, který jej obsadil vedle Jaroslavy Schallerové hned jako hlavního hrdinu poetického příběhu Láska (1973). V 80. letech byl zaškatulkován především do rolí milovníků (Maturita za školou, Hořká vůně léta, Já nejsem já, Můj hříšný muž). Skutečně na dno svých fyzických sil si Oldřich Kaiser sáhnul ve filmu Jána Piroha Sagarmatha (1988), který se natáčel přímo v Himalájích pod Mount Everestem v základním táboře.

V 90. letech se před kamerou Oldřich Kaiser objevoval jen zřídka. Exceloval především v Troškově Slunci, senu nebo Michálkově debutu Amerika (1994) či televizní inscenaci Hodiny od Fourniera (1995).

V poslední době se objevil například ve filmech Tmavomodrý svět, Žralok v hlavě, Líbáš jako Bůh, Masaryk, Muž se zaječíma ušima. Hrál také hlavní roli v Menzelově adaptaci Hrabalova díla Obsluhoval jsem anglického krále. Proslul i rolemi v televizních seriálech jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města či Dynastie Nováků.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Je po něm pojmenován druh střevlíka (Cychrus kaiseri), kterého objevil společně s entomologem a neurochirurgem Vladimírem Benešem v létě 2004 v Asii.[1]

V letech 19802005 byla jeho manželkou česká herečka Naďa Konvalinková s níž má dceru Karolínu. Od roku 2020 je jeho manželkou písničkářka Dáša Vokatá.[2]

V roce 2012 potřetí nastoupil do protialkoholní léčebny v Červeném Dvoře a po třech měsících se vyléčil z alkoholismu. Velký podíl na jeho úspěšném vyléčení má Dáša Vokatá.[3]

V červenci 2019 prodělal infarkt.[4]

V říjnu 2022 v odvolacím řízení vyhrál soudní spor s vydavatelstvím Czech News Center (CNC) o nepravdivost informace deníku Blesk o jeho příbuzenském vztahu s československým prezidentem Antonínem Zápotockým.[5] Ve videu ze série Potomci slavných v květnu 2017 na webu Blesk.cz v rozhovoru moderovaném Zuzanou Bubílkovou údajný synovec Zápotockého Vladimír Zápotocký zmínil, že jeho sestřenice je maminkou Oldřicha Kaisera a že hercův otec byl architektem, který pil a dostával stranické zakázky.[6] Citace se pak objevily i v psaném článku a převzala je i další média. Podle soudu informace o příbuznosti byly mylné a šlo zřejmě o jiného Oldřicha Kaisera. Původně přiznané odškodné 250 tisíc Kč odvolací soud zvýšil na 400 tisíc Kč, Oldřich Kaiser původně požadoval 5 milionů Kč.[5]

Divadelní role - výběr[editovat | editovat zdroj]

Ocenění a nominace[editovat | editovat zdroj]

  • 2014: Nominace – Slnko v sieti za Nejlepší mužský herecký výkon (Klauni)[7]
  • 2016: Ocenění – Český lev za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Masaryk)
  • 2017: Ocenění – Český lev za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Po strništi bos)
  • 2017: Ocenění – Slnko v sieti za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Masaryk)[8]
  • 2021: Ocenění – Český lev za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Muž se zaječíma ušima)
  • 2022: Ocenění – Slnko v sieti za Nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli (Muž se zaječíma ušima)[9]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

CD Alba[editovat | editovat zdroj]

Rozhovory[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kaisera k broukům přivedl Beneš - revue.idnes.cz
  2. https://www.kafe.cz/celebrity/dasa-vokata-svatba.html
  3. BALM. Alkoholové excesy výjimečného herce Kaisera! Co ho dovedlo k infarktu?. Blesk.cz [online]. 2019-07-19 [cit. 2022-09-16]. Dostupné online. 
  4. Oldřich Kaiser měl infarkt - Novinky.cz
  5. a b Bulvár má zaplatit Kaiserovi 400 tisíc za lež o příbuzenství se Zápotockým, iDnes.Cz, Revue, 11. 10. 2022, ČTK
  6. Synovec prezidenta Zápotockého (†72): Rodina bojovala o moc i peníze! On byl kápo v koncentráku!, TV Blesk.cz, 7. května 2017 22:00, autoři: Zuzana Bubílková, Jan Jedlička (k 11. 10. 2022 však ve zveřejněném rozhovoru tato pasáž chybí)
  7. Národné ceny Slnko v sieti 2014 sú rozdané
  8. Slnko v sieti 2017 má svojich držiteľov
  9. Držitelia Národnej filmovej ceny Slnko v sieti
  10. https://www.youtube.com/watch?v=_oYkRequfKI
  11. DOLEŽALOVÁ, Jana. Ivan Martin Jirous: Pravdivý příběh Plastic People. Český rozhlas [online]. Český rozhlas - Vltava. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CZECH, Jan. Kaiser, Lábus a rodinka Tlučhořových : o kultovním seriálu a mistrech improvizace. Praha : Pražská scéna, 2004. 254 s. ISBN 80-86102-42-4.
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 45, 117, 327, 479, 481.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 558–560.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 396. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 273. 
  • MALÉŘOVÁ, Zuzana. Psáno v kóji. Praha : Venkow, 1991. 70 s.
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 304–305. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 22. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]