Jan Schmid

Prof. Mgr. Jan Schmid
Prof. Mgr. Jan Schmid
	Jan Schmid (2022)
Narození	14. června 1936 (87 let) ; Tábor ; Československo
Povolání	spisovatel, pedagog, malíř, režisér, herec, dramatik, učitel, scénograf, kostýmní návrhář a loutkář
Ocenění	Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla (2018)
Manžel(ka)	Jana Synková
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Schmid (* 14. června 1936 Tábor) je český herec, režisér, kulturní publicista, textař, výtvarník, ilustrátor, scenárista, dramatik, moderátor, divadelní manažer a organizátor, divadelní pedagog, manžel herečky Jany Synkové.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyučil se malířem skla. Poté studoval na Střední průmyslové škole v Železném Brodě a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Po jejím absolvování v roce 1961 byl výtvarníkem v Severočeském loutkovém divadle (v pozdějším Naivním divadle) v Liberci, kde také působil jako autor a režisér. V roce 1963 založil experimentální soubor, který se od roku 1964 nazývá Studio Ypsilon, jehož je ředitelem (od roku 1990) a dlouholetým uměleckým vedoucím. V roce 1978 se soubor přestěhoval do Prahy. Kromě mateřského divadla příležitostně hostuje jakožto režisér v jiných divadlech, mimo jiné také dvakrát v pražském Národním divadle, režíruje v České televizi a v Českém rozhlase. Od roku 1975 vyučoval na katedře loutkářství Divadelní fakulty Akademie múzických umění (DAMU), od roku 1990 vyučuje na katedře alternativního a loutkového divadla. V roce 1994 se habilitoval jako docent, v roce 2003 byl jmenován profesorem. Od roku 1999 společně s Janem Lukešem připravuje a moderuje v České televizi literární revue Třistatřicettři.^[1]

Jakožto výtvarník se věnuje tvorbě plakátů, knižních ilustrací, kostýmnímu výtvarnictví a scénografii. Dne 25. března 2017 převzal Cenu Thálie 2016 za mimořádný umělecký přínos českému divadelnímu umění.^[2]^[3]

Herecká filmografie[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

1966 – Tajný lodní deník - spoluautor Ladislav Dvorský, Severočeské nakladatelství v Liberci
1967 – Objevy bez konce, spolu s Milošem Zapletalem, Praha: Mladá fronta
1985 – Léto bude ve čtvrtek (deník mého horšího já), druhé vydání - Primus 1995, ISBN 80-8562-502-4
1989 – S očima navrch hlavy aneb jak jsem byl hloupej
1992 – Třináct vůní (hry a texty z Ypsilonky)
1995 – Jak mě zabil slon, Primus, ISBN 80-85625-39-3
2006 – Můj divadelní svět, Nakladatelství Studia Ypsilon, ISBN 80-902482-8-4
2008 – Nejen prstem po mapě, Nakladatelství Studia Ypsilon, ISBN 978-80-902482-7-4
2008 – Život v závorce aneb Prvobytně pospolná místa v Čechách, Liberec: nakladatelství Knihy 555, 2008, ISBN 978-80-86660-28-8

Dramatická tvorba[editovat | editovat zdroj]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

1969 – O tom jak ona
1975 – Třináct vůní
1974 – Michelangelo Buonarotti
1978 – Život a smrt K. H. Máchy
1981 – Outsider
1985 – Večírek
2000 – Praha stověžatá
2017 – Kostky jsou vrženy

Monografie[editovat | editovat zdroj]

2006 Jan Schmid, režisér, principál a tvůrce slohu, Pražská scéna, edice: Režie; ISBN 80-86102-45-9, EAN: 9788086102450

Zastoupení ve sbírkách umění[editovat | editovat zdroj]

Moravská galerie

Muzeum umění a designu Benešov

Uměleckoprůmyslové muzeum Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Třistatřicetři
↑ ČTK. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře získala Vránová. České noviny.cz [online]. 2017-03-25, rev. 2017-03-25 [cit. 2017-03-25]. Dostupné online. Ve webovém archivu [1].
↑ Laureáti Cen Thálie [online]. Herecká asociace [cit. 2017-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-25. Ve webovém archivu [2].

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 78–80.
DVOŘÁK, Jan. Jan Schmid : režisér, principál, tvůrce slohu. Praha : Pražská scéna, 2006. 333 s. ISBN 80-86102-45-9.
HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 187
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 853.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 575–576.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 624.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 111–112.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Schmid na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Schmid
Stránky Studia Ypsilon
Stránky DAMU^{[nedostupný zdroj]}
Jan Schmid v Česko-Slovenské filmové databázi
Jan Schmid ve Filmové databázi
Jan Schmid na Kinoboxu.cz
Jan Schmid v Internet Movie Database (anglicky)
Týdeník rozhlas
Institut umění^{[nedostupný zdroj]}
Ukázka sklářské tvorby pana Schmida^{[nedostupný zdroj]}
Jan Schmid Archivováno 29. 3. 2020 na Wayback Machine. v Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
Jan Schmid ve Slovníku české literatury po roce 1945
Jan Schmid v cyklu České televize Na plovárně

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Třistatřicetři

[čn170325-2] ČTK. Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře získala Vránová. České noviny.cz [online]. 2017-03-25, rev. 2017-03-25 [cit. 2017-03-25]. Dostupné online. Ve webovém archivu [1].

[laur2016-3] Laureáti Cen Thálie [online]. Herecká asociace [cit. 2017-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-25. Ve webovém archivu [2].

[1]

[2]

[3]