Televizní seriál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Televizní seriál je fikční audiovizuální dílo zpřístupňované divákům prostřednictvím televizního nebo internetového vysílání a složené nejméně ze dvou dílů (epizod), které vytváří vlastní fikční svět. Je jedním z typů televizního pořadu.

Formát[editovat | editovat zdroj]

Televizní seriály jsou děleny na jednotlivé řady, které se zpravidla skládají ze stejného počtu dílů o totožné, nebo téměř stejné délce (dramatické 45–60 minut, komediální 20–30 minut). Úvodní epizoda seriálu je často tzv. pilotním dílem. Jedna řada seriálu je obvykle odvysílána během jednoho roku, přičemž televizní sezóna pro volně dostupné televize začíná většinou na podzim a končí s příchodem léta následujícího roku. Kabelové televize mají vlastní rozvrh vysílání a internetové televize mohou zpřístupnit celý seriál naráz.

Americké seriály dosahují v současné době obvykle 22 epizod na jednu řadu (v minulosti byl počet vyšší, až 30 dílů), seriály nasazované v polovině sezóny (od ledna nebo i později) většinou ne více než 13 epizod.[1] Česká televizní seriálová tvorba produkuje kolem 13 dílů v jedné řadě.[2] Seriály s předem omezeným a velmi nízkým počtem dílů se označují jako minisérie. Jejich opakem jsou nekonečné, často každodenní seriály, které nemají určený počet epizod a které jsou často vysílány i několik desítek let – mýdlové opery.

Zatímco v USA se vytváření seriálů ustálilo do průběžného skupinového psaní v čele se showrunnery, hlavními scenáristy s producentskými kompetencemi, kteří dohlíží na směřování pořadu, české seriály jsou až na výjimky, i díky obecně menšímu počtu dílů a většímu zaměření na minisérie, psány jedním autorem a režírovány jedním režisérem.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Televizní seriály se vyvinuly v USA ve druhé polovině 40. let 20. století z rozhlasových seriálů, které úspěšně lákaly posluchače na nové příběhy oblíbených postav, což prospívalo reklamě vysílané v rozhlase. Obdobný postup byl tedy přenesen i do televize, jakožto nového, rozvíjejícího se média. Již v roce 1951 měl premiéru první díl sitcomu I Love Lucy, který je dodnes označován jako jeden z nejlepší seriálů historie.[3] V Československu se prvním televizním seriálem, tehdy ještě živě vysílaným, stala v roce 1959 Rodina Bláhova.[4]

V 90. letech 20. století se i díky kabelovým televizím začíná v americké televizi objevovat koncept a styl „quality television“, tedy narativně i produkčně složitějších a komplexnějších seriálů s definovatelným autorským rukopisem a často obsahujících kontroverznější témata nebo filmový styl.[2] Mezi první průkopníky patří Lynchovo Městečko Twin Peaks, Straczynského Babylon 5, Carterova Akta X a Whedonova Buffy, přemožitelka upírů. Rozmach quality television potom přišel po roce 2000 společně s Abramsovým seriálem Ztraceni.[5]

Typy seriálů[editovat | editovat zdroj]

V naratologické rovině je možné televizní seriály rozdělit do pěti typů:[6]

  1. Každý díl seriálu je zcela samostatným vyprávěním s vlastními postavami, které nesouvisí s ostatními díly. Propojenost je dána např. uvaděčem či vypravěčem (Alfred Hitchcock uvádí), nebo příběhy s podobným motivem (Krajní meze).
  2. Jednotlivé díly seriálu mají společný prvek, který jimi prochází – typicky konkrétní postavu. Příběhy jsou však samostatné a navzájem se nijak neovlivňují (Columbo).
  3. Díly seriálu jsou příběhově většinou samostatné, některé dějové linie však mohou pokračovat v budoucích epizodách. V seriálu se vyskytuje stálá skupina postav (Kriminálka Las Vegas).
  4. Seriál tvoří uzavřený lineární dějový celek s více narativními úrovněmi, jednotlivé díly na sebe navazují (24 hodin, Dallas, Esmeralda).
  5. Seriál je tvořen nelineární dějovou sítí, která může i přepisovat či doplňovat události z předchozích dílů (Ztraceni).

Žánry[editovat | editovat zdroj]

Podle způsobu tvorby lze fikční televizní seriály rozdělit na hrané a animované. Samotné žánry můžou být různorodé, neboť základní dělení na dramatické a komediální seriály je možné dále prohloubit či kombinovat. Mezi dramatické patří akční, dobrodružné, fantastické (fantasy, hororové, mysteriózní, nadpřirozené, sci-fi), komediálně-dramatické, lékařské, policejní (procedurální), politické, právnické, teenagerovské a také telenovely a seriály s neukončeným počtem dílů, tzv. mýdlové opery. V oblasti komediálních seriálů převládají sitcomy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHNEIDER, Michael. Networks Put in Short Orders for Next Season [online]. Tvguide.com, 2011-07-08, [cit. 2016-05-14]. Dostupné online.  
  2. a b c SZCZEPANIK, Petr. Neprovinční detektivka z Olomouce. Lidové noviny. 2016-03-05, s. 29.  
  3. GREEN, John; GOMSTYN, Alice. 'I Love Lucy' Voted the Best TV Show of All Time [online]. Abcnews.go.com, 2012-09-18, [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. RAJLICHOVÁ, Eva. Před 56 lety začala televize vysílat první československý seriál [online]. Rozhlas.cz, 2015-12-09, [cit. 2016-05-14]. Dostupné online.  
  5. PAVLOVSKÝ, Jiří. Pravda je tam v bedně, aneb úvaha o televizních seriálech, scifárnách a naší bezvýznamnosti. Ikarie. 2004, čís. 7, s. IV–VI. Příloha.  
  6. KOKEŠ, Radomír D.. Teorie seriálové fikce: Možné cesty naratologické analýzy televizního seriálu. In JEDLIČKOVÁ, Alice; FEDROVÁ, Stanislava. Intermediální poetika příběhu. Praha : Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2011. Dostupné online. ISBN 978-80-87481-56-1. S. 228–257.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOKEŠ, Radomír D. (2011): Teorie seriálové fikce: možné cesty naratologické analýzy televizního seriálu. In Stanislava Fedrová – Alice Jedličková (ed.): Intermediální poetika příběhu. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, s. 228-257. On-line zde.
  • KOKEŠ, Radomír D. (2012): Fikce, (makro)světy a typologie seriality. In Bohumil Fořt (ed.). Heterologika: poetika, lingvistika a fikční světy. Vyd. 1. Praha: Ústav pro českou literaturu AVČR. s. 149-174. ISBN 978-80-85778-88-5. On-line zde.
  • KORDA, Jakub (2012): České televizní krimi série a jejich žánrové souvislosti (1989-2009). Univerzita Palackého v Olomouci: Olomouc. Ke stažení na autorově profilu Academia.edu zde.
  • KORDA, Jakub (2014): Úvod do studia televize 1. Univerzita Palackého v Olomouci: Olomouc .Ke stažení na autorově profilu Academia.edu zde.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]