Jiřina Bohdalová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jiřina Bohdalová
Narození 3. května 1931 (86 let)
Praha
Československo Československo
Alias „Bohdalka“
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Aktivní roky 1937-dosud
Děti Simona Stašová
Významné role Fany (1995) Závist v pohádce Nesmrtelná teta, Fuchsová v seriálu Chalupáři (1975), Menšíková v seriálu Četnické humoresky
Český lev
Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli
1993Nesmrtelná teta
1995Fany
Umělecké ceny
Cena Thálie 2010 za celoživotní mistrovství v oboru činohra, Vstup do Dvorany slávy TýTý[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
otec František Bohdal
matka Marie Bohdalová
sestra Jaroslava Henzelová
exmanžel Břetislav Staš
exmanžel Radoslav Brzobohatý
dcera Simona Stašová
vnuk Marek Ciccotti
vnuk Vojtěch Staš

Jiřina Bohdalová (* 3. května 1931 Praha) je česká herečka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po obecné škole v Praze-Žižkově absolvovala dívčí reálné gymnázium a po maturitě v roce 1949 nastoupila jako učitelka na základní škole v Ostravě. Již od dětských let ji ale lákalo divadlo; vliv mělo matčino působení v ochotnickém divadelním souboru, přihláška do baletní školy a také do filmového komparsu. Ve svých šesti letech zažila svůj filmový debut v němém filmu Pižla a Žižla na cestách (1937); další dětské role potom ve filmech Zlatý člověk (1939) a Madla zpívá Evropě (1940).

Přihlásila se na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), ale přijata byla až na třetí pokus. Studium z rodinných důvodů krátce přerušila a po návratu DAMU řádně absolvovala (v roce 1957) a ukončila rolí v absolventském představení Josefina. Divadelní kariéru začínala po boku Jana Wericha v Divadle ABC a posléze v Městských divadlech pražských. Právě kvůli osobě Jana Wericha kontaktovala Jiřinu Bohdalovou Státní bezpečnost, Bohdalová však informace o Werichovi odmítla předávat. Přesto Státní bezpečnost Bohdalovou od konce 50. let vedla jako agentku a teprve až roku 2004 soud konstatoval, že byla ve svazcích StB vedena neoprávněně.[2]

Od roku 1967 do roku 2004 byla Jiřina Bohdalová členkou Divadla na Vinohradech. Od roku 2005 je členkou Divadla Na Jezerce, kde hraje v inscenacích Lásky paní Katty (po derniéře), Paní plukovníková a Generálka. Kromě svých divadelních rolí spolupracuje často s Českou televizí; např. spolu s Vladimírem Dvořákem od roku 1956 do 1999 účinkovala v mnoha zábavných a oblíbených pořadech a scénkách, např. Televarieté. Známé jsou také její televizní pořady o vaření.

Je významnou a výraznou vypravěčkou dětských pohádek a večerníčků. Např.: Pohádky ovčí babičky (1966); Broučci (1967); Pohádky z mechu a kapradí (1971,1999); Rákosníček a hvězdy (1976), O skřítku Racochejlovi (1997).

Ke konci roku 2012 bylo možno její hlas slyšet celkem v 137 epizodách různých večerníčků.

Z mnoha filmů, v kterých hrála, jsou často připomínány např. Ucho (z roku 1969, do roku 1989 zákaz promítání), Dáma na kolejích muzikálový film (1966); Ženu ani květinou neuhodíš (1967); Bílá paní (1965); Světáci (1969); Hvězda zvaná Pelyněk (1964); Nesmrtelná teta (1993) a Fany (1995).

Účinkovala v řadě televizních seriálů, např. F.L.Věk (1971), Chalupáři (1975), Cirkus Humberto (1988), Přítelkyně z domu smutku (1993), Četnické humoresky (2000), Pojišťovna štěstí (2004–2008) a nejnověji v televizním kriminálně komediálním cyklu Zdenka Zelenky Ach, ty vraždy! kde si zahrála hlavní postavu doktorky Květy Kalendové.

Od roku 1999 do roku 2005 byla společníkem pivovaru Svijany s.r.o.[3]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • před rokem 1989 – několikrát vyhrála v soutěži o Televizní rolničku
  • 1985 – jmenována zasloužilou umělkyní
  • 1993 – Český lev: herečka v hlavní roli (film Nesmrtelná teta)
  • 1995 – Český lev : herečka v hlavní roli (film Fany)
  • 1993 až 2002 – TýTý : desetkrát vítězství v Kategorie hereček
  • 2000 – Anketa: Král filmového úsměvu století – 3. místo (za Vlastou Burianem a Vladimírem Menšíkem)
  • 2010 – TýTý : uvedena do Dvorany slávy
  • 2010 – Thálie : Cena za celoživotní mistrovství v oboru činohra
  • 2013 – Medaile Za zásluhy k 28. říjnu 2013[4]

Příbuzní[editovat | editovat zdroj]

Role[editovat | editovat zdroj]

Filmové a televizní role[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Andrej Šťastný: Hádej, kam půjdem na oběd vydalo nakladatelství Kredit 1991, ISBN 80-85279-21-5, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Lidi, to je ale bašta vydalo nakladatelství Eminent 1997, ISBN 80-85876-49-3, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Pro mlsné jazýčky-Slavnostní kuchařka vydalo nakladatelství Eminent 1998, ISBN 80-85876-71-X, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Lída Pěničková: Co se skrývá pod pokličkou vydalo nakladatelství Eminent 2000, ISBN 80-7281-034-0, kuchařka.
  • Jiřina Bohdalová, Petr Hora-Horejš: Měla jsem štěstí na lidi vydalo nakladatelství Press Servis 2006, ISBN 80-903837-0-X.
  • Jiřina Bohdalová, Alena Bartoňová: Třicet dní ,které otřásly váhou vydalo nakladatelství Set out 2009, ISBN 80-86277-48-8.
  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká, Pavel Skalník: Herr Gott ....a že to uteklo! vydalo nakladatelství Sláfka 2009, ISBN 978-80-86631-78-3.
  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká: Jiřina Bohdalová v kuchyni hvězd vydalo nakladatelství Sláfka 2011, ISBN 978-80-86631-96-7.
  • Jiřina Bohdalová, Slávka Kopecká: Fenomén Bohdalka vydalo nakladatelství Sláfka 2011, ISBN 978-80-86631-97-4.
  • Robert Rohál: Nehasnoucí hvězda vydalo nakladatelství Petrklíč 2012, ISBN 978-80-7229-266-0, neautorizovaný životopis.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V pražském Divadle na Vinohradech se vyhlašovaly ceny TýTý, seriál Vyprávěj je absolutním vítězem
  2. Bohdalová musí zmizet ze seznamu StB na webu [online]. iDNES.cz, 2004-06-15, [cit. 2013-11-01]. Dostupné online.  
  3. Ministerstvo spravedlnosti ČR. Veřejný rejstřík a Sbírka listin: PIVOVAR SVIJANY, a.s. https://or.justice.cz/ias/ui/rejstrik-firma.vysledky?subjektId=571284&typ=UPLNY [online]. [cit. 2016-10-04].  
  4. Lidovky. Zeman rozdal řády i svým známým. Vyznamenal Čubu, Bohdalovou i Slováčka. lidovky.cz [online]. 2013-10-28 [cit. 2013-10-29].  
  5. a b O divadle, Jana Bednářová: Rozhovor s J. B.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 1, 117, 265.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 84–86.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 68.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 50.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 60.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 112.  
  • VALTROVÁ, Marie – ORNEST, Ota. Hraje váš tatínek ještě na housle?. Praha: Primus, 1993, str. 260, 272, 274, 283, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]