Československý protikomunistický odboj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pamětní deska na zdi věznice v Moravské Ostravě, připomínající oběti třetího odboje

Československý protikomunistický odboj, často nazýván také 3. odboj, se začal formovat bezprostředně po komunistickém únorovém převratu v roce 1948. Hlavní fáze skončila zhruba roku 1956, o definitivním konci odboje se dá mluvit v souvislosti se Sametovou revolucí v roce 1989.

Zákon o protikomunistickém odboji a odporu[editovat | editovat zdroj]

20. července 2011 schválil Parlament České republiky zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu,[1] který nabyl účinnosti 17. listopadu 2011, tedy symbolicky v den výročí pádu komunismu v Československu (§ 13).

Tento zákon považuje za odboj a odpor proti komunismu takovou činnost, která byla vykonávána v období od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, která byla motivována „politickým, náboženským nebo mravním demokratickým přesvědčením“ a zároveň vyvíjena s cílem „odstranit, výrazně oslabit či narušit anebo jinak poškodit komunistickou totalitní moc v Československu a obnovit svobodu a demokracii“ (§ 2). Aby některá z protikomunistických činností byla uznána za odboj a odpor proti komunismu, musí zároveň odpovídat některé z následujících forem (§ 3):

odst. 1: ozbrojený boj proti komunistickému režimu v Československu, provádění sabotáží, spolupráce se zahraniční zpravodajskou službou demokratického státu, převaděčství nebo překračování státních hranic za účelem účasti v odboji, popř. jiné statečné činy na podporu ozbrojených akcí. Za tuto činnost je možné získat také status válečného veterána (§ 5);
odst. 2: soustavná, dlouhodobá či jinak významná činnost spočívající
písm. a): v autorství petic a veřejných vyjádření, popř. jejich tisk a rozšiřování,
písm. b): v organizaci veřejných vystoupení proti komunistickému režimu, politické či publicistické činnosti anebo v jiné prokazatelně protikomunistické činnosti,
písm. c): v politické či publicistické činnosti anebo v jiné prokazatelně protikomunistické činnosti vykonávané v zahraničí;
odst. 3: aktivní zapojení se do činnosti skupiny, jejíž členové vykonávali některou z činností uvedenou výše;
odst. 4: zastávání veřejných postojů, které bránily udržení komunistického režimu, pokud za ně byl jejich nositel postižen vážnou formou perzekuce;
odst. 5: činnost uvedená výše vykonávaná před 25. únorem 1948, pokud tato činnost byla spojena s rizikem obdobným riziku po 25. únoru 1948.

Zákon přitom stanoví (§ 4), že osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu nemůže být uděleno těm osobám, které spolupracovaly s komunistickými bezpečnostními složkami (StB, VKR aj.), byly členy KSČ, Lidových milicí a některých dalších komunistických organizací, které studovaly vysokou školu politickou, vojenskou nebo bezpečnostní anebo se jiným významným způsobem podílely na upevňování komunistické totalitní moci v Československu. Tyto překážky lze prominout jen v případě, že se prokáže, že činnost v odboji proti komunismu byla časově delší, rozsáhlejší nebo intenzivnější než budování komunismu.

Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu vydává Ministerstvo obrany České republiky a vydání osvědčení je spojeno s finanční odměnou 100 000 Kč pro žijící účastníky odboje a odporu a v některých případech také s odměnou 50 000 Kč pro pozůstalé manželky (§ 6). S vydáním osvědčení je rovněž spojena úprava důchodu (§ 8), příp. provedení rehabilitace (§ 11). Ministerstvo vede evidenci vydaných osvědčení (§ 9).[2] Proti rozhodnutí ministerstva je možné podat odvolání k Etické komisi České republiky (§ 7).

Velké odbojové organizace a skupiny[editovat | editovat zdroj]

Zde jsou uvedeny skutečně existující struktury vyvíjející skutečnou činnost proti komunistickému režimu. Nikoliv smyšlené skupiny vybájené Státní bezpečností pro účely propagandy a vykonstruovaných procesů.

  • Ozbrojený odpor a odbojové skupiny
Vazební fotografie Rudolfa Lenharda z odbojové skupiny Světlana

Velké akce a vystoupení[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska Plzeňského povstání z roku 1953
Protiokupační demonstrance v Praze v roce 1969

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Archivovaná kopie. www.veterani.army.cz [online]. [cit. 2012-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-21. 
  2. Evidence osvědčení [online]. Ministerstvo obrany ČR, oddělení vydávání osvědčení – 3. odboj [cit. 2012-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-10-23. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BLAŽEK, Petr. Opozice a odpor proti komunistickému režimu v Československu 1968-1989. Praha: Dokořán :Ústav českých dějin FF UK, 2005. 355 s. ISBN 80-7363-007-9. (česky) 
  • NAVARA, Luděk; KASÁČEK, Miroslav. Příběhy třetího odboje. Brno: Host, 2010. 270 s. ISBN 978-80-7294-341-8. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo. Protikomunistické puče : historie pokusů o vojenské svržení komunistického režimu v Československu 1948-1958. Cheb: Svět křídel, 2011. 198 s. ISBN 978-80-86808-92-5. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo. Ženy v třetím odboji : kurýrky zpravodajských služeb, převaděčky a příslušnice protikomunistických odbojových skupin. Cheb: Svět křídel, 2014. 175 s. ISBN 978-80-87567-63-0. (česky) 
  • VEBER, Václav; BUREŠ, Jan. Třetí odboj : kapitoly z dějin protikomunistické rezistence v Československu v padesátých letech 20. století. Plzeň : Praha: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk ; Ústav pro studium totalitních režimů : Metropolitní univerzita Praha, 2010. 335 s. ISBN 978-80-7380-306-3. (česky) 
  • VEBER, Václav. Třetí odboj ČSR v letech 1948-1953. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická, 2014. 373 s. ISBN 978-80-7395-786-5. (česky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]