Lidové milice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lidové milice
Lidove milice logo.svg
Vznik 21. února 1948
Zánik 21. prosince 1989
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Další významy jsou uvedeny na stránce Milice.

Lidové milice (LM, nazývané též „ozbrojená pěst dělnické třídy“, slovensky Ľudové milície, ĽM) byly dělnické bojové jednotky, o jejichž vzniku rozhodl Ústřední výbor Komunistické strany Československa dne 21. února 1948 při přípravě komunistického převratu v Československu.[1] Vznik a existence Lidových milicí nebyly nikdy upraveny žádným zákonem.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Formování a 50. léta[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1938 Komunistická strana Československa, s povolením ministerstva vnitra (jež však bylo po pouhých třech měsících, tj. po rozpadu První republiky, opět zrušeno), krátce zřizovala improvizovaný ozbrojený sbor, tzv. Dělnickou stráž, působící zejména v pohraničí, pro obranu antifašistických a komunistických akcí. Dalším předchůdcem LM pak byly Závodní milice zřizované v červnu roku 1945 na ochranu průmyslových podniků během poválečného chaosu; ty byly v roce 1946 přejmenovány na Závodní stráže a spadaly pod Ústřední radu odborů, na základě vyhlášky ministerstva vnitra. Souběžně s existencí těchto Závodních stráží byly již bez jakéhokoli právního podkladu během února roku 1948 zformovány komunistickou stranou přímo ovládané Dělnické milice, záhy přejmenované na Lidové milice, a posloužily zejména k zastrašování politických protivníků, jak během převratu, tak po celou dobu komunistické vlády. Pro jejich členy (většinou dělníky) byla pořádána vojenská cvičení, na kterých se učili zacházet se zbraněmi. Jednotky podléhaly přímo vedení KSČ, vrchním velitelem byl generální tajemník strany[2].

Dne 23. února nechal ministr vnitra Václav Nosek přivézt do Prahy z brněnské Zbrojovky 10 000 pušek a 2 000 samopalů. Zatím ještě neozbrojení milicionáři posilovali hlídkovou službu s příslušníky SNB. V dopoledních hodinách 25. února 1948 obdržely LM 6 000 pušek a ke každé po deseti nábojích. Milicionáři tak byli vyzbrojeni a připraveni zasáhnout v případě potřeby KSČ demonstrovat svoji sílu.[3]

V obdobích nepokojů byly milice nasazovány společně s policií a vojskem proti demonstrantům a jiným „protisocialistickým živlům“. Počínaje rokem 1950 se z nejspolehlivějších závodních jednotek vytvářely tzv. úderné oddíly, předurčené k součinnosti s jednotkami SNB při likvidaci tzv. protistátních živlů.[4]

Období 1968–1988[editovat | editovat zdroj]

Symbolická rakev se jmény pěti obětí usmrcených pořádkovými silami 20. srpna 1969 a 21. srpna 1969 při potlačování demonstrací v Praze a Brně

Důležitou roli sehrály LM kromě roku 1948 také v období normalizace po okupaci Československa v srpnu 1968. Srpnové protestní akce od 16. do 22. srpna 1969 se staly největším spontánním projevem odporu československé veřejnosti proti státní moci před rokem 1989. V Praze dne 20. srpna 1969 za Prašnou bránou začali milicionáři střílet z nákladního automobilu do davu a v něm zahynuli dva mladí lidé – osmnáctiletý František Kohout (průstřel hlavy) a o rok starší Vladimír Kruba (průstřel krajiny srdeční). V Praze dne 21. srpna 1969 bylo 15 postřelených a na Tylově náměstí byl zraněn i čtrnáctiletý Bohumil Siřínek, který o tři dny později v nemocnici svým zraněním (průstřel břicha) podlehl. V Brně bylo osm postřelených a dva mrtví – osmnáctiletá Dana Muzikářová a osmadvacetiletý Stanislav Valehrach. Střela z pistole zezadu proletěla hlavou Dany Muzikářové a skončila v nosní dutině. V Orlí ulici zasáhla zezadu kulka přímo srdce Stanislava Valehracha. Střílel buď někdo z milicionářů nebo z příslušníků SNB, neboť vojáci základní služby byli vyzbrojeni samopaly. Proti demonstrantům bylo celkem nasazeno kromě jednotek VB, oddílů ministerstva vnitra a vojáků i na 27 tisíc příslušníků Lidových milicí. Viníci postřelení desítek lidí a vrazi pěti lidí nebyli dodnes nalezeni. Předpokládá se, že to byli vesměs milicionáři. Vojáci totiž nefasovali ostré náboje a uniformovaní příslušníci SNB se jako profesionálové nedopouštěli většinou ničeho, z čeho by jim mohly hrozit kázeňské postihy.[zdroj?] Vyšetřování VB však nikdy neprokázala konkrétní viníky a nikdo nebyl postaven před soud.[zdroj?]

Rok 1989[editovat | editovat zdroj]

V lednu 1989 byly Lidové milice nasazeny při rozhánění demonstrací u příležitosti výročí úmrtí Jana Palacha (tzv. Palachův týden). Dále zasahovaly při demonstracích dne 21. srpna 1989 a 28. října 1989. Pro udržení pořádku během studentské demonstrace 17. listopadu 1989, která odstartovala sametovou revoluci, se však s lidovými milicemi nepočítalo. Poté, co se demonstranti vydali na pochod do Prahy, snažil se komunistický funkcionář Miroslav Štěpán narychlo povolat některé jednotky k ochraně sídla ÚV KSČ.[2] Ozbrojené jednotky Lidových milicí byly z jednotlivých krajů povolány do Prahy až 21. listopadu 1989, na základě rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ z předešlého dne. V noci z 21. na 22. listopadu je však vrchní velitel Lidových milicí generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš odvolal. I navzdory tomu přicestovaly ráno 22. listopadu do Prahy asi čtyři tisíce milicionářů. Dne 21. prosince 1989, poté co se vedení KSČ neodvážilo použít již připravených milicí k potlačení listopadových událostí, KSČ na svém mimořádném sjezdu rozhodla LM rozpustit. V té době měly přibližně 80 000 příslušníků.[5] Do skladů Československé lidové armády bylo v prosinci 1989 vráceno přibližně 70 000 pušek, 7 000 samopalů, 20 000 pistolí a na 80 milionů kusů různé munice.

Honorifika[editovat | editovat zdroj]

Po Lidových milicích bylo pojmenováno náměstí Lidových milicí v Praze-Vysočanech (dnes náměstí OSN), centrální náměstí v Ostravě (dnes Masarykovo náměstí) nebo např. jedna z hlavních ulic v Prostějově (dnes Dolní ulice).

Přísaha[editovat | editovat zdroj]

Přísaha příslušníka Lidových milicí z roku 1953:[6]

Já, příslušník Lidových milicí, přísahám na svou čest a svědomí, že budu vždy a za všech okolností chránit lidově demokratické zřízení a vymoženosti pracujícího lidu, zaručené ústavou 9. května.

Přísahám, že budu důsledně plnit příkazy Komunistické strany Československa, lidově demokratické vlády a všech svých velitelů a že budu v každou dobu bdělým strážcem proti každému, kdo by se pokusil jakkoliv narušit naši cestu k socialismu.

Přísahám, že svou obětavostí v práci a v boji proti nepřátelům pracujícího lidu, jakož i oddaností věci socialismu, budu vzorem všem ostatním občanům. Přísahám, že budu pečovat o vnitřní bezpečnost lidově demokratické republiky Československé, chránit socialistickou zákonnost, dodržovat pracovní disciplínu, střežit socialistické vlastnictví a jsem ochoten ke splnění tohoto úkolu přinést v oběť svou krev i svůj život, aby bylo dosaženo úplného vítězství nad nepřítelem.

Poruším-li tuto svou přísahu, nechť mne za to stihne zasloužený trest zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu.

T a k  p ř í s a h á m !


Přísaha příslušníka Lidových milicí z roku 1960–1962:[6]

Já, příslušník Lidových milicí, přísahám na svou čest a svědomí, že budu vždy a za všech okolností chránit socialistické zřízení a vymoženosti pracujícího lidu zaručené socialistickou ústavou.

Přísahám, že budu důsledně plnit příkazy Komunistické strany Československa, vlády Československé socialistické republiky a všech svých velitelů a že budu v každou dobu bdělým strážcem proti každému, kdo by se pokusil jakkoliv narušovat naše socialistické budování.

Přísahám, že svou obětavostí v práci a v boji proti nepřátelům pracujícího lidu, jakož i oddaností věci socialismu, budu vzorem všem občanům. Přísahám, že budu pečovat o vnitřní bezpečnost Československé socialistické republiky, chránit socialistickou zákonnost, dodržovat pracovní disciplínu, střežit socialistické vlastnictví a jsem ochoten ke splnění tohoto úkolu přinést v oběť svou krev i svůj život, aby bylo dosaženo úplného vítězství nad nepřítelem.

Poruším-li tuto svou přísahu, nechť mne za to stihne zasloužený trest zákona, obecná nenávist a opovržení pracujícího lidu.

T a k  p ř í s a h á m !

Přísaha příslušníka Lidových milicí od roku 1962 do zrušení LM:[6][2]

Já, příslušník Lidových milicí, přísahám, že budu vždy obětavě a věrně sloužit Komunistické straně Československa, dělnické třídě a své socialistické vlasti a upevňovat internacionální svazky se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi.

Budu s plnou odpovědností a svědomitostí zvyšovat svoji politickou a bojovou připravenost a uvědoměle plnit usnesení stranických orgánů, rozkazy nadřízených a všechny úkoly vyplývající z příslušnosti k Lidovým milicím.

Jsem připraven chránit se zbraní v ruce zájmy strany, revoluční vymoženosti dělnické třídy a socialistický stát před vnitřním i vnějším nepřítelem a v případě potřeby nebudu váhat při jejich obraně položit i svůj život.

Tak přísahám.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAŠTA, Jiří. Lidové milice – nelegální armáda KSČ. Paměť a dějiny. 2008, roč. II, čís. 2, s. 100. ISSN 1802-8241. 
  2. a b c d Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část V. – Lidové milice [online]. Praha: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2009-10-28]. Dostupné online. 
  3. Jiří Bašta: Lidové milice - nelegální armáda KSČ, Paměť a dějiny 2008/02, s. 99.
  4. MINAŘÍK, Pavel. Lidové milice v Československu v letech 1948 až 1989 [online]. Vojenstvi.cz, rev. 2003-05-23 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. 
  5. Milicionáři se špatně prověřují, upozorňuje historik. Tyden.cz [online]. 2007-02-09 [cit. 2014-12-01]. Dostupné online. 
  6. a b c Lidové milice [online]. Klub vojenské historie Československé lidové armády [cit. 2015-10-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BAŠTA, Jiří. Lidové milice – nelegální armáda KSČ. Paměť a dějiny. 2008, roč. II, čís. 2, s. 99–109. ISSN 1802-8241. 

Film[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]