Slučovací sjezd KSČ
Slučovací sjezd KSČ byl stranický sjezd, na kterém byla nedlouho předtím založená Komunistická strana Československa přetvořena v celostátní supraetnickou politickou formaci, do níž se zapojily nejen české, slovenské a rusínské ale i německé, maďarské, polské a židovské levicové skupiny. Konal se na podzim roku 1921.
Dobové souvislosti a průběh sjezdu
[editovat | editovat zdroj]Odehrával se ve dnech 30. října – 2. listopadu 1921. Předcházel mu květnový Ustavující sjezd KSČ, na kterém česká, slovenská a rusínská marxistická levice Československé sociálně demokratické strany dělnické a další menší levicové skupiny utvořily Komunistickou stranu Československa. Nyní na podzim 1921 k této straně přistoupily i německé, maďarské, polské a židovské levicové formace v intencích politiky Kominterny, aby v jednom státě existovala jedna komunistická strana.[1]
Stejně jako v Československé sociálně demokratické straně dělnické probíhal i v jinonárodních sociálně demokratických stranách v letech 1920-1921 rozkol a postupné přetváření levicových křídel v samostatné komunistické strany. 14.–15. května 1921 se takto utvořila Židovská komunistická strana v Československu (levicové křídlo strany Poalej Cijon, předseda Rudolf Kohn), 12. června 1921 utvořila polskou sekci KSČ skupina marxistických členů Polské socialistické dělnické strany v Československu (Karol Śliwka, Emanuel Chobot). Už v březnu 1921 se pro vstup do Kominterny a pro vytvoření své sekce v KSČ vyslovili levicoví členové Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR (Karl Kreibich), přičemž již v únoru 1921 se na vytvoření společné organizace dohodli etnicky čeští, slovenští a němečtí mladí aktivisté (Komunistický svaz mládeže Československa). Analogický integrační proces probíhal i u maďarských levicových sociálních demokratů. Podzimní slučovací sjezd pak tuto tendenci završil formálním vytvořením jediné Komunistické strany Československa.[1][2]
Slučovací sjezd se kromě spojení jednotlivých etnických křídel marxistické levice zabýval i organizačním vymezením strany. Vymezil pravomoci a organizační strukturu, přičemž navázal na tradice původní sociálně demokratické stranické struktury. Do ní ovšem vložil silnější prvek centralizace. Václav Houser již na ustavujícím sjezdu KSČ prohlásil, že „Chceme-li míti silnou stranu, která by byla schopná činu, musíme míti jasno v organisacích s disciplinou železnou, přímo vojáckou. Celá strana musí býti tímto vojáckým duchem prodchnuta.“[3]
Na sjezdu byl zvolen výkonný výbor o čtyřiadvaceti členech a dvanácti náhradnících, který vzápětí vybral sedmičlenný užší výkonný výbor v čele s předsedou výkonného výboru Václavem Šturcem a místopředsedou výkonného výboru Karlem Kreibichem.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 394–395.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 714.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 716–717.
- ↑ ŠTVERÁK, František. Schematismus k dějinám Komunistické strany Československa (1921–1992): Základní informace o ústředních orgánech a biografické údaje o vedoucích představitelích strany. 2, opravené a rozšířené. vyd. Praha: Národní archiv, 2018. 697 s. ISBN 978-80-7469-060-0. S. 34.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]Ústav marxismu-leninismu ÚV KSČ. Protokoly sjezdů KSČ: I. svazek. Ustavující a Slučovací sjezd KSČ roku 1921. Praha: SNPL, 1958.