Karl Kreibich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O meziválečném československém senátorovi ze Slovenska pojednává článek Karl Kreibich (senátor).
Karl Kreibich

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1929

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1938

Čs. velvyslanec v SSSR
Ve funkci:
1950 – 1952
Předchůdce Bohuslav Laštovička
Nástupce Jaromír Vošahlík
Stranická příslušnost
Členství rakouská soc. dem.
DSAP
KSČ

Narození 14. prosince 1883
Cvikov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. srpna 1966 (ve věku 82 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik, autor, spisovatel a novinář
Ocenění Řád Klementa Gottwalda
Commons Kategorie Karl Kreibich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Kreibich (14. prosince 1883 Cvikov[1]2. srpna 1966 Praha[2][3][4]) byl československý politik německé národnosti, meziválečný poslanec a senátor Národního shromáždění za Německou sociálně demokratickou stranu dělnickou v ČSR, později za KSČ.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal v německé, socialisticky orientované rodině, vystudoval vyšší obchodní školu a působil jako úředník spořitelny.[5] Od roku 1902 byl členem rakouské sociální demokracie a redaktorem jejího stranického tisku. Od roku 1911 byl šéfredaktorem novin Vorwärts, které byly vydávány v Liberci a které během první světové války měly protiválečnou orientaci.[6]

Bezprostředně po vzniku Československa vystupoval proti státu z nacionalistických pozic, kdy např. 28. prosince 1918 na shromáždění zástupců německého území pravil: „Měli bychom váhat bojovat o své právo ve státě, který teprve včera byl utvořen a jenž nemá jiného podkladu než bodáky vítězné Dohody? Měli bychom se bát v době, kdy vše je zachváceno nepokojem, kvasem a převratem? I kdyby rozhodnutí mírové konference vyznělo proti nám, ani pak není naše věc ztracena.“[7]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění za německé sociální demokraty. Během roku 1921 přešel do nově vzniklé KSČ. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925.[8][9] Podle údajů k roku 1925 byl profesí novinářem v Praze-Žižkově.[10]

Počátkem 20. let 20. století patřil v rámci německé sociální demokracie k radikální levicové skupině, která odmítala záměr vstoupit do vlády.[11] Kritizovala také opatrný kurz, který vyznával Bohumír Šmeral. Patřil mezi zakládající členy KSČ. Naopak v roce 1924 byl Kreibich kritizován na 5. kongresu Komunistické internacionály z levicových pozic jako centrista. V letech 19271933 žil v Moskvě jako redaktor německé mutace časopisu Komunistická Internacionála.[5] Pak se vrátil do Československa,[12][13][2] kde byl v letech 1934–1938 šéfredaktorem německého komunistického deníku Rote Fahne a vydal studii Šedesát let dělnického hnutí.[5]

V parlamentních volbách v roce 1935 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu setrval do prosince 1938, kdy jeho mandát zanikl v důsledku rozpuštění KSČ.[14]

V prosinci 1938 emigroval do Velké Británie. Od roku 1941 byl členem Státní rady Československé, jež působila jako exilový československý parlament. Šlo o součást politického posunu, kdy se několik komunistických aktivistů začlenilo do londýnského, dosud nekomunistického odboje. Po roce 1945 se vrátil opět do Československa a politicky se angažoval. Působil na ministerstvu informací a v aparátu KSČ, kde např. podpořil odsun většiny svých krajanů z republiky. Od roku 1948 přednášel na Vysoké škole politických a hospodářských věd.[5] Publikoval studie o dějinách dělnického hnutí. V letech 1950–1952 byl československým velvyslancem v Moskvě. Později byl odstaven od politického vlivu pro své kritické názory na praktiky stalinismu,[12][15][13][2] ale také kvůli svému válečnému exilu na Západě.

V závěru života vydal paměti Těsný domov – širý svět, ve kterých se zabývá sociálními zápasy v pohraničí.[5] Byl mu udělen Řád republiky.[2] Zemřel v srpnu 1966.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Cvikov
  2. a b c d e Zemřel soudruh Karel Kreibich. Rudé právo. Srpen 1966, roč. 46., čís. 213, s. 2. Dostupné online. 
  3. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí, 1928, s. 1303. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. (česky) 
  5. a b c d e Jindřich Dejmek: Diplomacie Československa -- Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992) ; Nakladatelství Academia, 2013, ISBN 978-80-200-2285-1, str. 446
  6. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 288-289. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  7. Ferdinand Peroutka: Budování státu I. 1918-1919. Praha: Lidové noviny, 1991. ISBN 80-7106-040-2. S. 235. (česky) 
  8. Karl Kreibich [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  10. 1. schůze, přípis volebního soudu [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-07]. Dostupné online. (česky) 
  11. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 713, 866-867. (česky) 
  12. a b Kdo byl kdo. 288–289
  13. a b kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 728. (česky) 
  14. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-11]. Dostupné online. (česky) 
  15. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 431. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]