Volby do parlamentu Československé republiky 1925

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Volby do parlamentu Československé republiky 1925 se konaly 15. listopadu 1925.[1]

Průběh voleb[editovat | editovat zdroj]

Šlo o v pořadí druhé parlamentní volby do Národního shromáždění republiky Československé a první, v nichž se volilo na celém území ČSR.

Cesta k volbám[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 prožívalo Československo fázi stabilizace politických a hospodářských problémů. Ochabovala i nacionalistická agitace. Mezi politiky Němců v českých zemích se objevovaly náznaky možnosti vládní spolupráce. V tomto smyslu se vyjádřil roku 1924 na sjezdu Německé demokratické svobodomyslné strany její předák Bruno Kafka. Sondáže ohledně zapojení německých stran zahajoval i prezident Masaryk a premiér Antonín Švehla.[2]

Řádné parlamentní volby do poslanecké sněmovny měly proběhnout na jaře 1926 (do senátu až na jaře 1928), ale vládní koalice se rozhodla využít ekonomické stabilizace. Uvnitř koalice navíc pokračovaly spory mezi pravicí a levicí Československá sociálně demokratická strana dělnická v květnu 1925 odmítla projekt zavedení obilních cel, která prosazovala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Ve prospěch vypsání voleb hovořila i situace na radikální levici, protože Komunistická strana Československa procházela fází frakčních sporů, kdy z ní byl vyloučen Josef Bubník a jeho stoupenci a v řadách vládních politiků opadaly obavy z masivního nástupu komunistů ve volbách.[3]

Dopady voleb[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou poslanecké sněmovny se stal Jan Malypetr, volba předsedy senátu se naopak zbrzdila. Tento post pro sebe požadovaly socialistické strany (socialisté a sociální demokraté) ale i lidovci. Provizorně tak bylo zvoleno předsednictvo senátu, respektive kromě malých změn ponecháno předsednictvo z předchozího volebního období. Teprve v únoru 1926 pak byl předsedou zvolen socialista Václav Klofáč. Po rozpadu vládní koalice a odchodu levice (viz níže) pak byla volba provedena nově v listopadu 1926 a předsedou horní komory se stal lidovec Mořic Hruban.[4]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1925.

Výsledky voleb znamenaly stabilizaci politického spektra. KSČ se sice těsně stala nejsilnější politickou stranou v českých zemích, ale celostátně skončila až druhá. Na prvním místě skončili agrárníci. Z následků rozkolu z počátku 20. let se zotavily i sociálně demokratické strany (československá sociální demokracie i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR). Ztratily sice své dominantní postavení na politické scéně z voleb roku 1920 (v této pozici je vystřídala agrární strana), ale zastavily propad své podpory. Oslabily nacionalistické síly. Vnitřním pnutím totiž krátce před volbami prošla Československá národní demokracie, z níž se odtrhlo prohradní liberální křídlo a pod názvem Národní strana práce neúspěšně kandidovalo v nadcházejících volbách. Podobný trend panoval i v německém politické táboře, kde poměrem cca 3:1 zvítězily stavovské, pragmatické a spolupráci s ČSR nakloněné formace (i zde uspěli agrárníci - Německý svaz zemědělců), zatímco Německá národní strana výrazně ztratila. Úspěchem byly volby i pro strany katolické (Československá strana lidová se stala třetí nejsilnější politickou stranou ve státě).[5]

V důsledku voleb ovšem došlo k ztrátě parlamentní většiny dosavadní celonárodní koalice (první vláda Antonína Švehly). Disponovala 146 mandáty z 300. Antonín Švehla coby předák agrárníků a nejsilnější strany v ČSR začal proto jednání o rozšíření stávajícího vládního tábora. To se podařilo, když do něj přibyla Československá živnostensko-obchodnická strana. Pokus, aby se do koalice přidala i Slovenská ľudová strana ale nebyl úspěšný. Pomalu postupovalo vyjednávání s národními demokraty, jejichž předseda Karel Kramář odmítal nabízená ministerská křesla. Po několika týdnech neúspěšných průtahů prezident Masaryk povolal z Brna Jana Černého s cílem zahájit přípravy na vytvoření úřednické vlády (Černý již předtím ve 20. letech jednu takovou úřednickou vládu vedl). Vzhledem k riziku nahrazení politické vlády úřednickým kabinetem se ale pak jednání o nové vládě rychle posunula a ještě během prosince 1925 byla představena nová vláda (druhá vláda Antonína Švehly). Ta se ovšem brzy rozpadla a roku 1926 ji nejprve nahradil dočasně úřednický kabinet Jana Černého a pak třetí vláda Antonína Švehly (panská koalice), která na půdorysu výsledků voleb z roku 1925 utvořila československo-německou pravicovou koalici.[6]

Graf výsledků[editovat | editovat zdroj]

Podíl hlasů[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení mandátů[editovat | editovat zdroj]

41 29 17 28 43 24 1 31 13 23 4 1 13 13 7 10
KSČ ČSDSD DSAP ČSS RSZML BdL a ČSL DCV SĽS m p živ ČSND nac. DNP

Volby do Poslanecké sněmovny[editovat | editovat zdroj]

Je uvedeno pořadí, název strany, procentuální vyjádření získaných hlasů a počet přidělených mandátů (celkem 300).

Výsledky hlasování (největší strany)[editovat | editovat zdroj]

Strana Počet hlasů Procentuální vyjádření hlasů Počet mandátů
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 970 940 13,7 % 45
Komunistická strana Československa 934 223 13,2 % 41
Československá strana lidová 691 095 9,7 % 31
Československá sociálně demokratická strana dělnická 631 403 8,9 % 29
Československá strana socialistická 609 153 8,6 % 28
Německý svaz zemědělců 571 765 8,0 % 24
Hlinkova slovenská ľudová strana 489 111 6,9 % 23
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 411 365 5,8 % 17
Německá křesťansko sociální strana lidová 314 438 4,4 % 13
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská 286 058 4,4 % 13
Československá národní demokracie 284 601 4,0 % 13
Německá nacionální strana , Sudeto-německý zemědělský svaz 240 918 3,4 % 10
Německá národně socialistická strana dělnická 168 354 2,4 % 7
Zemská křesťansko-socialistická strana
Maďarská národní strana, Spišská německá strana
98 337 1,4 % 4
Slovenská národní strana 35 435 0,5 % 0
Ostatní strany ? pod 2 % 2

Celkové výsledky hlasování[editovat | editovat zdroj]

Kompletní přehled výsledků všech kandidujících stran uveřejněný v listopadu 1925 v denním tisku (drobné odchylky od běžně uváděných dat u počtu hlasů patrně souvisí s postupným dopočítáváním volebních zisků v následujících dnech a týdnech).

Strana Počet hlasů[7] Číslo kand. listiny Počet mandátů[8]
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 971 389 2 43
Komunistická strana Československa 931 769 15 41
Československá strana lidová 689 970 26 31
Československá sociálně demokratická strana dělnická 631 113 5 29
Československá strana socialistická 609 096 21 28
Německý svaz zemědělců 566 911 27 24
Hlinkova slovenská ľudová strana 474 017 29 23
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 411 774 9 17
Německá křesťansko sociální strana lidová 313 906 11 13
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavovská 287 889 8 13
Československá národní demokracie 284 233 20 13
Německá nacionální strana , Sudetoněmecký zemědělský svaz 240 892 6 10
Německá národně socialistická strana dělnická 167 312 17 7
Zemská křesťansko-socialistická strana
Maďarská národní strana, Spišská německá strana
100 445 4 4
Židovská strana 99 520 28 0
Národní strana práce 98 185 12 0
Československá strana agrární a konzervativní 38 327 3 0
Autonomní zemědělská strana Podkarpatské Rusi 35 718 16 1
Slovenská národní strana 35 493 18 0
Polský lidový a dělnický svaz 29 889 10 1
Židovská hospodářská strana 16 813 19 0
Západoslovenská křesťansko-sociální strana 16 275 25 0
Československá domkářsko-malozemědělská strana 14 434 14 0
Maďarská selská strana 13 890 13 0
Německá strana svobodomyslná 11 367 31 0
Neodvislá strana komunistická v ČSR 7 868 23 0
Občanská strana 4 247 1 0
Němečtí křesťanští zemědělci 2 391 24 0
Živnostenská strana na Podkarpatské Rusi 1 157 7 0
celkem 6 659 939 300

Volby do Senátu[editovat | editovat zdroj]

Strany se utkaly o 150 senátorských míst.

Ostatní strany a nezávislí získali po jednom mandátu.

Citát[editovat | editovat zdroj]

„Přes 90 % občanstva zúčastnilo se volebního aktu, jistě výkon, který svědčí o velké kulturní vyspělosti. Občanstvo naše hlasovalo nikoli proto, aby provedlo demonstraci, nýbrž aby jasně řeklo, že od zvolených poslanců a senátorů žádá pozitivní práci v Parlamentě. Po této stránce jsou vykonané volby výmluvným svědectvím reálného smýšlení našeho lidu, stejně jako jsou výmluvným dokladem dobrých výsledků práce konzolidační a důkazem vzorného klidu a pořádku ve státě.“ Antonín Švehla

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha : Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 399. (česky)  
  2. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 370-372. (česky)  
  3. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 372-375. (česky)  
  4. Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz, [cit. 2012-03-06]. Dostupné online. (česky) 
  5. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 376-380. (česky)  
  6. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 380-382. (česky)  
  7. Konečné výsledky nedělních voleb do sněmovny. Obrázkový večerník Národ. 17. listopad 1925, roč. 65., čís. 18, s. 1. Dostupné online.  
  8. Definitivní složení Národního shromáždění. Národní listy. 24. listopad 1925, roč. 65., čís. 322, s. 3. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]