Přeskočit na obsah

Volby do parlamentu Československé republiky 1925

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Volby do parlamentu Československé republiky 1925
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Druh volebparlamentní
Volební termín15. listopadu 1925
Předchozí volby1920
Následující volby1929
Počet kandidátů29 (do Poslanecké sněmovny)
Výsledky
Celkem 300 poslanců v Poslanecké sněmovně
pro většinu třeba 151
Antonín Švehla Josef Haken Jan Šrámek
Antonín Švehla Josef Haken Jan Šrámek
volební lídr volební lídr volební lídr
RSZML KSČ ČSL
970 498 hlasů 913 711 hlasů 691 238 hlasů
13,7 % 12,9 % 9,7 %
45  mandátů 41  mandátů 31  mandátů
5 41 10
Antonín Hampl Václav Klofáč Franz Spina
Antonín Hampl Václav Klofáč Franz Spina
volební lídr volební lídr volební lídr
ČSDSD ČSS BdL
630 894 hlasů 609 915 hlasů 571 198 hlasů
8,9 % 8,6 % 8,0 %
29  mandátů 28  mandátů 24  mandátů
45 4 11
Andrej Hlinka Ludwig Czech Karl Hilgenreiner
Andrej Hlinka Ludwig Czech Karl Hilgenreiner
volební lídr volební lídr volební lídr
HSĽS DSAP DCV
489 027 hlasů 411 010 hlasů 314 440 hlasů
6,9 % 5,8 % 4,4 %
23  mandátů 17  mandátů 13  mandátů
11 14 3

Volby do parlamentu Československé republiky 1925 se konaly 15. listopadu 1925.[1]

Průběh voleb

[editovat | editovat zdroj]

Šlo o v pořadí druhé parlamentní volby do Národního shromáždění republiky Československé a první, v nichž se volilo na celém území ČSR.

Cesta k volbám

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 prožívalo Československo fázi stabilizace politických a hospodářských problémů. Ochabovala i nacionalistická agitace. Mezi politiky Němců v českých zemích se objevovaly náznaky možnosti vládní spolupráce. V tomto smyslu se vyjádřil roku 1924 na sjezdu Německé demokratické svobodomyslné strany její předák Bruno Kafka. Sondáže ohledně zapojení německých stran zahajoval i prezident Masaryk a premiér Antonín Švehla.[2]

Řádné parlamentní volby do poslanecké sněmovny měly proběhnout na jaře 1926 (do senátu až na jaře 1928), ale vládní koalice se rozhodla využít ekonomické stabilizace. Uvnitř koalice navíc pokračovaly spory mezi pravicí a levicí Československá sociálně demokratická strana dělnická v květnu 1925 odmítla projekt zavedení obilních cel, která prosazovala Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci). Ve prospěch vypsání voleb hovořila i situace na radikální levici, protože Komunistická strana Československa procházela fází frakčních sporů, kdy z ní byl vyloučen Josef Bubník a jeho stoupenci a v řadách vládních politiků opadaly obavy z masivního nástupu komunistů ve volbách.[3]

Dopady voleb

[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou poslanecké sněmovny se stal Jan Malypetr, volba předsedy senátu se naopak zbrzdila. Tento post pro sebe požadovaly socialistické strany (socialisté a sociální demokraté) ale i lidovci, kteří získali v senátních volbách nejvíce hlasů. Provizorně tak bylo zvoleno předsednictvo senátu, respektive kromě malých změn ponecháno předsednictvo z předchozího volebního období. Teprve v únoru 1926 pak byl předsedou zvolen socialista Václav Klofáč. Po rozpadu vládní koalice a odchodu levice (viz níže) pak byla volba provedena nově v listopadu 1926 a předsedou horní komory se stal lidovec Mořic Hruban.[4]

Výsledky voleb znamenaly stabilizaci politického spektra. KSČ se sice těsně stala nejsilnější politickou stranou v českých zemích, ale celostátně skončila až druhá. Na prvním místě skončili agrárníci. Z následků rozkolu z počátku 20. let se zotavily i sociálně demokratické strany (československá sociální demokracie i Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR). Ztratily sice své dominantní postavení na politické scéně z voleb roku 1920 (v této pozici je vystřídala agrární strana), ale zastavily propad své podpory. Oslabily nacionalistické síly. Vnitřním pnutím totiž krátce před volbami prošla Československá národní demokracie, z níž se odtrhlo prohradní liberální křídlo a pod názvem Národní strana práce neúspěšně kandidovalo v nadcházejících volbách. Podobný trend panoval i v německém politické táboře, kde poměrem cca 3:1 zvítězily stavovské, pragmatické a spolupráci s ČSR nakloněné formace (i zde uspěli agrárníci – Německý svaz zemědělců), zatímco Německá národní strana výrazně ztratila. Úspěchem byly volby i pro strany katolické (Československá strana lidová se stala třetí nejsilnější politickou stranou ve státě).[5]

V důsledku voleb ovšem došlo k ztrátě parlamentní většiny dosavadní celonárodní koalice (první vláda Antonína Švehly). Disponovala 146 mandáty z 300. Antonín Švehla coby předák agrárníků a nejsilnější strany v ČSR začal proto jednání o rozšíření stávajícího vládního tábora. To se podařilo, když do něj přibyla Československá živnostensko-obchodnická strana. Pokus, aby se do koalice přidala i Slovenská ľudová strana ale nebyl úspěšný. Pomalu postupovalo vyjednávání s národními demokraty, jejichž předseda Karel Kramář odmítal nabízená ministerská křesla. Po několika týdnech neúspěšných průtahů prezident Masaryk povolal z Brna Jana Černého s cílem zahájit přípravy na vytvoření úřednické vlády (Černý již předtím ve 20. letech jednu takovou úřednickou vládu vedl). Vzhledem k riziku nahrazení politické vlády úřednickým kabinetem se ale pak jednání o nové vládě rychle posunula a ještě během prosince 1925 byla představena nová vláda (druhá vláda Antonína Švehly). Ta se ovšem brzy rozpadla a roku 1926 ji nejprve nahradil dočasně úřednický kabinet Jana Černého a pak třetí vláda Antonína Švehly (panská koalice), která na půdorysu výsledků voleb z roku 1925 utvořila československo-německou pravicovou koalici.[6]

Graf výsledků

[editovat | editovat zdroj]
Získané hlasy
strana %
RSZML
13,7
KSČ
13,1
ČSL
9,7
ČSDSD
8,9
ČSS
8,6
BdL
8,0
HSĽS
6,7
DSAP
5,8
DCV
4,4
ČŽOSS
4,1
ČsND
4,0
DNP
3,4
DNSAP
2,4
ostatní
6,0

Volby do Poslanecké sněmovny

[editovat | editovat zdroj]
Strana Hlasy Poslanci
Abs. % Abs. % ±
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
Domoviny, Slovenská rolnická jednota, Sdružení ruských zemědělců,
Československý domov majitelů domů a domků
971 389 13,7 45 15,0 5
Komunistická strana Československa 931 769 13,1 41 13,7 41
Československá strana lidová
Slovensku Československá ľudová strana a řecko-katolická národní strana,
Řecko-katolicka národní strana, Podkarpatské Rusi křesťansko-národní strana
689 970 9,7 31 10,3 10
Československá sociálně demokratická strana dělnická
Sociálně demokratická strana dělnická na Podkarpatské Rusi
631 113 8,9 29 9,7 45
Československá strana socialistická
Karpatoruská strana pracujícího lidu, malorolníků a bezzemků
609 096 8,6 28 9,3 4
Německý svaz zemědělců
Německá živnostenská strana, Spišská německá strana, Maďarská národní strana
566 911 8,0 24 8,0 13
Hlinkova slovenská ľudová strana 474 017 6,7 23 7,7 11
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 411 774 5,8 17 5,7 14
Německá křesťansko sociální strana lidová 313 906 4,4 13 4,3 3
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová 287 889 4,1 13 4,3 7
Československá národní demokracie
Československá rolnická jednota (Národní rolnická jednota),
Russkaja narodnaja partija, Russkoje narodnoje sojediněnije
284 233 4,0 13 4,3 6
Německá nacionální strana
Sudetoněmeckého zemědělského svazu
240 892 3,4 10 3,3 2
Německá národně socialistická strana dělnická 167 312 2,4 7 2,3 4
Zemská křesťansko-socialistická strana 100 445 1,4 4 1,3 1
Židovská strana 99 520 1,4 0 0
Národní strana práce 98 185 1,4 0 0
Československá strana agrární a konservativní 38 327 0,5 0 0
Autonomní zemědělská strana Podkarpatské Rusi 35 718 0,5 1 0,4 1
Slovenská národní strana 35 493 0,5 0 0
Polský lidový a dělnický svaz
Polská lidová strana, Svaz slezských katolíků v Československé republice,
Polská socialistická dělnická strana v Československu, Slezská lidová strana
29 889 0,4 1 0,4 1
Židovská hospodářská strana 16 813 0,2 0 0
Západoslovenská křesťansko-sociální strana 16 275 0,2 0 0
Československá domkářsko-malozemědělská strana 14 434 0,2 0 0
Maďarská selská strana 13 890 0,2 0 0
Německá strana svobodomyslná 11 367 0,2 0 5
Neodvislá strana komunistická v ČSR
První autonomní pravoslavná strana v Podkarpatské Rusi
7 868 0,1 0 0
Občanská strana 4 247 0,1 0 0
Němečtí křesťanští zemědělci 2 391 0,0 0 0
Živnostenská strana na Podkarpatské Rusi 1 157 0,0 0 0
Celkem 7 106 290 100 300 100 19

Volby do Senátu

[editovat | editovat zdroj]
Strana Mandáty[7]
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 23
Komunistická strana Československa 20
Československá strana lidová 16
Československá sociálně demokratická strana dělnická 14
Československá strana socialistická 14
Německý svaz zemědělců, Německá živnostenská strana, Maďarská národní strana 12
Slovenská ľudová strana 12
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR 9
Československá národní demokracie 7
Německá křesťansko sociální strana lidová 7
Československá živnostensko-obchodnická strana 6
Německá strana národní 5
Německá národně socialistická strana dělnická 3
Zemská křesťansko-socialistická strana 2
Celkem 150
  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 399. 
  2. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 370–372. 
  3. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 372–375. 
  4. Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz [cit. 2012-03-06]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 376–380. 
  6. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 380–382. 
  7. Jmenný rejstřík Senátu NS ČSR 1925–1929 [online]. [cit. 2024-06-11]. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]