Karl Hilgenreiner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karl Hilgenreiner
Karl Hilgenreiner verbessert.jpg

Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1939

Předseda DCSVP
Ve funkci:
1925 – 1935
Předchůdce Josef Böhr
Nástupce Friedrich Stolberg
Stranická příslušnost
Členství DCSVP
SdP

Narození 22. února 1867
Friedberg
Flagge Großherzogtum Hessen ohne Wappen.svg Hesenské velkovévodství
Úmrtí 9. května 1948 (ve věku 81 let)
Vídeň
RakouskoRakousko Rakousko
Profese politik, pedagog, spisovatel, katolický kněz a teolog
Commons Kategorie Karl Hilgenreiner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Hilgenreiner (22. února 1867 Friedberg[1]9. května 1948[2] Vídeň) byl českoněmecký římskokatolický kněz, teolog, politik období první republiky a předák Německé křesťanskosociální strany lidové (DCSVP).

Teolog[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval filosofii a teologii v Římě, v roce 1891 byl vysvěcen, roku 1892 se stal knězem v Chebu. Od roku 1899 působil jako profesor církevního práva na teologické fakultě německé univerzity v Praze, v letech 1935-1936 jako rektor německé Univerzity Karlovy.[3]

Působil jako kanovník kapituly Všech svatých na Pražském hradě a jako papežský prelát.

Politik[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1907 vydával list Bonifatius-Korrespondenz, cílený na intelektální zázemí německojazyčného kléru a členů německého katolického politického tábora.[4]

Po vzniku Československa stál v roce 1919 u vzniku Německé křesťanskosociální strany lidové (DCSVP), v jejím užším vedení působil až do roku 1938. V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo za DCSVP v Národním shromáždění ČSR.[5] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925,[6] parlamentních volbách v roce 1929[7] a parlamentních volbách v roce 1935.[8][3]

V roce 1925 vystřídal Josefa Böhra v čele křesťansko sociální strany; v této funkci působil až do roku 1935. Společně s Robertem Mayrem-Hartingem vypracoval program strany, jehož součástí byl i požadavek německé samosprávy v Československu. V rámci strany reprezentoval nacionálně orientované křídlo. Strana pod jeho vedení zpočátku stála na pozici aktivismu (vstřícný postoj k československému státu) a měla své ministry ve vládách ČSR. Pak se stál za obratem, kdy po parlamentních volbách v roce 1929 strana opustila československou vládní koalici. V druhé polovině roku 1934 zahájil, přes počáteční odmítání politiky Konrada Henleina, sbližování se Sudetoněmeckou stranou.[9][3]

Po sloučení DCSVP se Sudetoněmeckou stranou v březnu 1938, které Hilgenreiner inicioval[10], se stal členem jejího senátorského klubu. Po Mnichovské smlouvě jako obyvatel zbytkového Česko-Slovenska neztratil svůj mandát jako mnozí jiní němečtí členové parlamentu. V listopadu 1938 přestoupil do senátorského klubu DNS (nacionální socialisté).[8]

V březnu 1939 odsoudil okupaci Československa. Za 2. světové války byl nacisty v roce 1944 internován jako "hanobitel národa", po válce byl též internován v českém pracovním táboře pro Němce v Praze-Modřanech. V roce 1946 byl propuštěn a následně vysídlen. Odešel do Rakouska, kde přednášel na Vídeňské katolické akademii.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Lebenserinnerungen (1971) - posmrtně vydané vzpomínky

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Senát ve IV. volebním období, Archiv Národního shromáždění, 1935, s. 73. [online]. google.cz [cit. 2014-12-13]. Dostupné online. (česky) 
  2. http://www.enzyklo.de/Begriff/Hilgenreiner,%20Karl
  3. a b c d kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 170. (česky) 
  4. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 488. (česky) 
  5. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné online. (česky) 
  7. jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné online. (česky) 
  8. a b jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-26]. Dostupné online. (česky) 
  9. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 879-881. (česky) 
  10. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 881. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 50. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 457–458. 
  • VODIČKOVÁ, Stanislava. Ať si Berana vezmou, doma je nebezpečný. Revue pro studium totalitních režimů Paměť a dějiny. 04. 2008, roč. II.. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]