Volby do parlamentu Československé republiky 1929

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Volby do parlamentu Československé republiky 1929
Stát Československo Československo
Druh voleb parlamentní
Volební termín 27. října 1929
Předchozí volby 1925
Následující volby 1935
Počet kandidátů 19 do Poslanecké sněmovny
15 do Senátu
Výsledky
Celkem 300 poslanců
Antonín Švehla Antonín Hampl Václav Klofáč
Antonín Švehla Antonín Hampl Václav Klofáč
volební lídr volební lídr volební lídr
RSZML ČSSD ČSNS
1 105 498 hlasů 963 462 hlasů 767 328 hlasů
15,0 % 13,0 % 10,4 %
46 mandátů 39 mandátů 32 mandátů
1 10 4
Klement Gottwald Jan Šrámek Ludwig Czech
Klement Gottwald Jan Šrámek Ludwig Czech
volební lídr volební lídr volební lídr
KSČ ČSL DSAP
753 220 hlasů 623 340 hlasů 506 761 hlasů
10,2 % 8,4 % 6,9 %
30 mandátů 25 mandátů 21 mandátů
11 6 4
Andrej Hlinka Karel Kramář
Andrej Hlinka Franz Spina Karel Kramář
volební lídr volební lídr volební lídr
HSĽS Německé volební společenství ČsND
425 051 hlasů 396 454 hlasů 359 547 hlasů
5,8 % 5,4 % 4,9 %
19 mandátů 16 mandátů 15 mandátů
4 16 2

Volby do parlamentu Československé republiky se konaly 27. října 1929. Zvítězila v nich Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu v čele s Antonínem Švehlou se ziskem 15 % všech hlasů.

Průběh voleb[editovat | editovat zdroj]

Šlo o v pořadí 3. volby (dříve 1920, 1925, později 1935) v období první republiky.

Cesta k volbám[editovat | editovat zdroj]

V zemských volbách roku 1928 uspěly nekomunistické levicové strany a oslabily strany tvoříci pravicovou koalici (takzvaná panská koalice). Největší ztráty zaznamenaly strany křesťanské, zejména Československá strana lidová, zatímco Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci) zaznamenala mírný přírůstek. Soudržnost koalice oslabila neúčast nemocného Antonína Švehly a nespokojenost některých koaličních stran se zastupujícím předsedou vlády (předseda lidovců Jan Šrámek). V únoru 1929 nastoupila první vláda Františka Udržala jako pokračující panská koalice s novým agrárnickým premiérem. Řádné parlamentní volby se měly konat v listopadu 1931, ale agrární strana i další koaliční formace hodlaly využít ekonomické konjunktury k předčasným volbám, zatímco lidovci vzhledem k propadu v zemských volbách měli tendenci termín předčasných voleb posouvat. Jejich stanovisko se pak částečně změnilo až v souvislosti se svatováclavským miléniem roku 1929, které bylo interpretováno jako posílení křesťanských tradic a pozic. Další otřes pro koalici představovalo dění na Slovensku, kde Hlinkova slovenská ľudová strana procházela aférou poté, co její přední politik Vojtech Tuka napsal článek Vacuum iuris, který zpochybnil ústavnost trvání československé moci na území Slovenska. Premiér Udržal za této situace kontaktoval prezidenta Masaryka a dohodl vypsání voleb na 27. říjen 1929 (sněmovní i senátní volby se konaly v jednom dni).[1]

Rozdílem oproti volbám v roce 1925 bylo omezení volebního práva. Toho byli zbaveni aktivní příslušníci armády a četnictva. Mělo tak být zabráněno politické agitaci v ozbrojených sborech. Tak to určil zákon č. 56 z roku 1927.[2]

Dopady voleb[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou sněmovny byl zvolen 12. prosince 1929 agrárník Jan Malypetr. V čele senátu usedl téhož dne sociální demokrat František Soukup.[2]

Výrazný úspěch ve volbách zaznamenaly Československá sociálně demokratická strana dělnická a Československá strana národně socialistická, zatímco Komunistická strana Československa ztratila (zejména kvůli vnitřním otřesům, které vyvolal 5. sjezd KSČ a související radikalizace), i když ztráty komunistů v českých zemích byly kompenzovány lepšími výsledky na východě státu. Ztráty volby přinesly lidovcům. Podobné tendence probíhaly i v německých stranách (posílila Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR, ztratily pravicové strany). V rámci nacionalistických německých stran se objevila tendence, kdy oslabila Německá národní strana a posílila Německá národně socialistická strana dělnická. Vcelku ale zůstal zachován poměr mezi aktivistickými a negativistickými silami. Strany dosavadní vládní koalice ztratily 13 mandátů. Při započtení HSĽS mezi strany opoziční ovšem vládní tábor ztratil parlamentní většinu.[3]

V důsledku voleb pak vznikla druhá vláda Františka Udržala, v níž zasedly i levicové nekomunistické strany (široká koalice), české (československé) i německé.

Výsledky hlasování[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Strana
Počet hlasů Procentuální vyjádření Počet mandátů
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
1 105 498
15,0 %
46
Československá sociálně demokratická strana dělnická
963 462
13,0 %
39
Československá strana národně socialistická
767 328
10,4 %
32
Komunistická strana Československa
753 220
10,2 %
30
Československá strana lidová
623 340
8,4 %
25
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
506 761
6,9 %
21
Hlinkova slovenská ľudová strana
425 051
5,8 %
19
Německé volební společenství[4][5] (Německý svaz zemědělců a venkovských živností, DAWG, Karpatoněmecká strana)
396 454
5,4 %
16
Československá národní demokracie
Národní rolnická jednota, Slovenská národní strana, Ruská národní strana, Autonomní zemědělský sojuz, Ruské národní sjednocení, Karpatoruská strana pracujícího lidu, malorolníků a bezzemků
359 547
4,9 %
15
Německá křesťansko sociální strana lidová
Německá živnostenská strana, Hospodářská strana sudetoněmeckého středního stavu
348 066
4,7 %
14
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
291 209
3,9 %
12
Zemská křesťansko-socialistická strana
Maďarská národní strana, Spišská německá strana
257 231 3,5 % 9
Německá národně socialistická strana dělnická 204 096 2,8 % 8
Německá národní strana, Sudetoněmecký svaz venkova 189 071 2,6 % 7
Spojení polských menšinových stran a Židovské strany 104 539 1,4 % 4 (2/2)
Liga proti vázaným kandidátním listinám 70 875 0,9 % 3
Zemská strana malorolníků, živnostníků a dělníků 6 901 0,1 % 0
Všeněmecká strana pro Čechy, Moravu a Slezsko 6 672 0,1 % 0
Jurigova slovenská strana lidová 5 395 0,1 % 0
celkem 7 384 979 100 % 300
Zdroje[6][7]

Rozdělení mandátů[editovat | editovat zdroj]

National Assembly of Czechoslovakia 1929.svg

     RSZML: 46 poslanců
     ČSSD: 39 poslanců
     ČSNS: 32 poslanců
     KSČ: 30 poslanců
     ČSL: 25 poslanců
     DSAP: 21 poslanců
     HSĽS: 19 poslanců
     BdL: 16 poslanců
     ČsND: 15 poslanců
     DCV: 14 poslanců
     ČŽOSS: 12 poslanců
     OKSZP-MNP-ZDP: 9 poslanců
     DNSAP: 8 poslanců
     DNP: 7 poslanců
     Liga proti vázaným kandidátním listinám: 3 poslanci
     Polské menšinové strany: 2 poslanci
     Židovská strana: 2 poslanci

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 550-553. (česky) 
  2. a b Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. (česky) [nedostupný zdroj]
  3. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 557-562. (česky) 
  4. Seznam politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny 1920 - 1935 a ústavodárného Národního shromáždění 1946 [online]. Český statistický úřad [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  5. Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 886. (česky) 
  6. Český statistický úřad
  7. Dějiny zemí Koruny české II. Praha: Paseka, 1993. 

Související články[editovat | editovat zdroj]