Volby do parlamentu Československé republiky 1929

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Volby do parlamentu Československé republiky se konaly 27. října 1929.

Průběh voleb[editovat | editovat zdroj]

Šlo o v pořadí 3. volby (dříve 1920, 1925, později 1935) v období první republiky.

Cesta k volbám[editovat | editovat zdroj]

V zemských volbách roku 1928 uspěly nekomunistické levicové strany a oslabily strany tvoříci pravicovou koalici (takzvaná panská koalice). Největší ztráty zaznamenaly strany křesťanské, zejména Československá strana lidová, zatímco Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu (agrárníci) zaznamenala mírný přírůstek. Soudržnost koalice oslabila neúčast nemocného Antonína Švehly a nespokojenost některých koaličních stran se zastupujícím předsedou vlády (předseda lidovců Jan Šrámek). V únoru 1929 nastoupila první vláda Františka Udržala jako pokračující panská koalice s novým agrárnickým premiérem. Řádné parlamentní volby se měly konat v listopadu 1931, ale agrární strana i další koaliční formace hodlaly využít ekonomické konjunktury k předčasným volbám, zatímco lidovci vzhledem k propadu v zemských volbách měli tendenci termín předčasných voleb posouvat. Jejich stanovisko se pak částečně změnilo až v souvislosti se svatováclavským miléniem roku 1929, které bylo interpretováno jako posílení křesťanských tradic a pozic. Další otřes pro koalici představovalo dění na Slovensku, kde Hlinkova slovenská ľudová strana procházela aférou poté, co její přední politik Vojtech Tuka napsal článek Vacuum iuris, který zpochybnil ústavnost trvání československé moci na území Slovenska. Premiér Udržal za této situace kontaktoval prezidenta Masaryka a dohodl vypsání voleb na 27. říjen 1929 (sněmovní i senátní volby se konaly v jednom dni).[1]

Rozdílem oproti volbám v roce 1925 bylo omezení volebního práva. Toho byli zbaveni aktivní příslušníci armády a četnictva. Mělo tak být zabráněno politické agitaci v ozbrojených sborech. Tak to určil zákon č. 56 z roku 1927.[2]

Dopady voleb[editovat | editovat zdroj]

Ve volbách bylo zvoleno 300 poslanců a 150 senátorů Národního shromáždění. Předsedou sněmovny byl zvolen 12. prosince 1929 agrárník Jan Malypetr. V čele senátu usedl téhož dne sociální demokrat František Soukup.[2]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Národního shromáždění republiky Československé po volbách v roce 1929.

Výrazný úspěch ve volbách zaznamenaly Československá sociálně demokratická strana dělnická a Československá strana národně socialistická, zatímco Komunistická strana Československa ztratila (zejména kvůli vnitřním otřesům, které vyvolal 5. sjezd KSČ a související radikalizace), i když ztráty komunistů v českých zemích byly kompenzovány lepšími výsledky na východě státu. Ztráty volby přinesly lidovcům. Podobné tendence probíhaly i v německých stranách (posílila Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR, ztratily pravicové strany). V rámci nacionalistických německých stran se objevila tendence, kdy oslabila Německá národní strana a posílila Německá národně socialistická strana dělnická. Vcelku ale zůstal zachován poměr mezi aktivistickými a negativistickými silami. Strany dosavadní vládní koalice ztratily 13 mandátů. Při započtení HSĽS mezi strany opoziční ovšem vládní tábor ztratil parlamentní většinu.[3]

V důsledku voleb pak vznikla druhá vláda Františka Udržala, v níž zasedly i levicové nekomunistické strany (široká koalice), české (československé) i německé.

Výsledky hlasování[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna[editovat | editovat zdroj]

Strana
Počet hlasů Procentuální vyjádření Počet mandátů
Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu
1 105 498
15,0 %
46
Československá sociálně demokratická strana dělnická
963 462
13,0 %
39
Československá strana národně socialistická
767 328
10,4 %
32
Komunistická strana Československa
753 220
10,2 %
30
Československá strana lidová
623 340
8,4 %
25
Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR
506 761
6,9 %
21
Hlinkova slovenská ľudová strana
425 051
5,8 %
19
Německé volební společenství[4][5] (Německý svaz zemědělců a venkovských živností, DAWG, Karpatoněmecká strana)
396 454
5,4 %
16
Československá národní demokracie
Národní rolnická jednota, Slovenská národní strana, Ruská národní strana, Autonomní zemědělský sojuz, Ruské národní sjednocení, Karpatoruská strana pracujícího lidu, malorolníků a bezzemků
359 547
4,9 %
15
Německá křesťansko sociální strana lidová
Německá živnostenská strana, Hospodářská strana sudetoněmeckého středního stavu
348 066
4,7 %
14
Československá živnostensko-obchodnická strana středostavová
291 209
3,9 %
12
Zemská křesťansko-socialistická strana
Maďarská národní strana, Spišská německá strana
257 231 3,5 % 9
Německá národně socialistická strana dělnická 204 096 2,8 % 8
Německá národní strana , Sudetoněmecký svaz venkova 189 071 2,6 % 7
Spojení polských menšinových stran a Židovské strany 104 539 1,4 % 4 (2/2)
Liga proti vázaným kandidátním listinám 70 875 0,9 % 3
Zemská strana malorolníků, živnostníků a dělníků 6 901 0,1 % 0
Všeněmecká strana pro Čechy, Moravu a Slezsko 6 672 0,1 % 0
Jurigova slovenská strana lidová 5 395 0,1 % 0
celkem 7 384 979 100 % 300
Zdroje[6][7]

Rozdělení mandátů[editovat | editovat zdroj]

30 39 21 32 46 16 25 14 19 9 4 12 15 3 8 7
KSČ ČSDSD DSAP ČSNS RSZML BdL ČSL DCV HSĽS m živ ČSND L nac. DNP


Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 550-553. (česky)  
  2. a b Z historie Senátu ČSR [online]. senat.cz, [cit. 2012-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  3. Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha : Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 557-562. (česky)  
  4. Seznam politických stran ve volbách do Poslanecké sněmovny 1920 - 1935 a ústavodárného Národního shromáždění 1946 [online]. Český statistický úřad, [cit. 2012-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  5. Politické strany, 1861-1938. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 886. (česky)  
  6. Český statistický úřad
  7. Dějiny zemí Koruny české II. Praha : Paseka, 1993.  

Související články[editovat | editovat zdroj]