Hlinkova slovenská ľudová strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hlinkova slovenská ľudová strana (česky Hlinkova slovenská lidová strana, HSĽS) byla slovenská pravicová politická strana působící na Slovensku v první polovině 20. století. Jejím původním cílem byla autonomie Slovenska, postupně však v ní převládly autoritativní a fašistické tendence. Byla vedoucí politickou silou tzv. Slovenského štátu.

Opírala se hlavně o katolický klérus, nacionalistickou inteligenci a obecně křesťansky a nacionalisticky smýšlející obyvatelstvo.

Tiskovým orgánem strany byly Slovenské ľudové noviny a Slovák.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie do Mnichovské dohody[editovat | editovat zdroj]

Strana byla založena Andrejem Hlinkou, který byl až do své smrti roku 1938 jejím předsedou, jako Slovenská ľudová strana, prvních voleb se zúčastnila roku 1913, nicméně její počátky sahají do roku 1906. Stála v čele slovenského autonomistického a později separatistického hnutí. Roku 1925 byl její název změněn na Hlinkova slovenská ľudová strana z důvodu většího odlišení od Šrámkových československých lidovců. [1]

Roku 1927 vstoupila do tehdejší československé vlády, kde prosazovala slovenskou autonomii, vládu opustila roku 1929 na protest proti uvěznění svého poslance Vojtěcha Tuky.

Od poloviny třicátých let spolupracovala se Slovenskou národnou stranou, s ukrajinskými, polskými, maďarskými a německými separatistickými stranami v tehdejší ČSR. Byla ovlivněna italským a rakouským fašismem a německým nacismem.

V září 1936 se oficiálně přihlásila k tehdejšímu fašistickému hnutí, vyhlásila svůj požadavek totalitní fašistické společnosti a od NSDAP převzaté heslo „jeden národ, jedna strana, jeden vodca“. Po Hlinkově smrti v srpnu 1938 se vedení strany ujal Jozef Tiso. Strana byla vedena na katolickém základě a zahrnovala několik frakcí, které se shodovaly na požadavku autonomie a katolické víře. Radikální křídlo vedl Karol Sidor, který v březnu 1939 odmítl vyhlásit "německou" nezávislost. Mezi lídry umírněného křídla patřil Jozef Tiso, propražský směr reprezentovali zejména generální tajemník Martin Sokol a nitranský kanovník Jozef Buday.

Historie po Mnichovské dohodě[editovat | editovat zdroj]

V září 1938 vyhlásila v Žilině autonomii Slovenska. V prosinci téhož roku se s HSĽS sloučila většina tehdejších slovenských stran. Tehdy se její název změnil na „Hlinkova slovenská ľudová strana - Strana slovenskej národnej jednoty“. Strana byla představitelkou režimu Slovenského štátu, představovala totalitní stranu. Za dob své diktatury zlikvidovala veškeré nepohodlné spolky a organizace, pronásledovala své odpůrce a národnostní menšiny a spolupracovala s Třetí říší. Většina hospodářského i vojenského potenciálu Slovenska byla věnována boji ve druhé světové válce na straně Osy. Přesto byly hospodářské poměry Slovenska za její vlády stabilizované. Po SNP byla Slovenskou národní radou roku 1944 na povstaleckém území zakázána, roku 1945 byla zakázána na území obnoveného Československa, většina vedoucích představitelů byla odsouzena. Někteří členové emigrovali, jiní vstoupili do Demokratické strany.

Názvy[editovat | editovat zdroj]

  • 1906–1925: Slovenská ľudová strana
  • 1925–1938: Hlinkova slovenská ľudová strana (HSĽS)
  • 19381945: Hlinkova slovenská ľudová strana - Strana slovenskej národnej jednoty (HSĽS-SSNJ)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VNUK, František. Andrej Hlinka : tribún slovenského národa. Bratislava : THB, 1998. 165 s. ISBN 80-967946-1-2. Kapitola Priblížiť sa k pravde, s. 68.  

Související články[editovat | editovat zdroj]