Separatismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Separatismus (výraz pochází z latinského základu sēparātiō – odloučení, oddělení, odtržení či rozdělení apod.; někdy se používá i pojem secesionismus) je snaha nebo tendence k oddělení (separaci, secesi) a osamostatnění; nejčastěji určitého státního území, může se ale definovat např. náboženským přesvědčením, uměleckým či filozofickým směrem apod.

Politický separatismus[editovat | editovat zdroj]

Separatismus je v rozporu s každým státem, který si chce zachovat územní integritu. Spočívá ve snaze oddělit určité území od již vzniklého státu. V 21. století již není jiná cesta, jak vytvořit nový stát, způsob dekolonizace závislých států na mocnostech je již vyčerpán. Územní separatismus často doprovázejí ozbrojené konflikty, které mohou přerůst za hranice státu a v důsledku toho se separatismus stává jedním z globálních problémů. Výzkum separatismu patří do politické geografie.[1]

Separatismus podle zemí[editovat | editovat zdroj]

Separatistické organizace usilují o odtržení od správy jiného státu, a to někdy i pomocí terorismu.

Afrika
Ženy v barvách separatistického Somalilandu
Asie
Válka o Náhorní Karabach mezi arménskými separatisty a Ázerbájdžánci
Evropa
Veteráni Ukrajinské povstalecké armády, která bojovala za nezávislost Ukrajiny na Polsku a SSSR
Jižní Amerika
Severní Amerika
Oceánie

                                                                 

Rasový separatismus[editovat | editovat zdroj]

Některé separatistické skupiny se pokoušejí oddělit od ostatních rasových skupin, jsou proti rasově smíšeným manželstvím a integraci s jinými rasami a jejich cílem je separovat školství, podnikání a církve, případně další instituce.

  • Černý separatismus – známý též jako černý nacionalismus, je nejsilnější hnutí, prosazující myšlenky "identity černé rasy" ve Spojených státech amerických, šířené černošskými vůdci, např. Marcusem Garveyem, a organizacemi jako např. Nation of Islam. Zastánci tzv. kritické rasové teorie, např. Derrick Bell z Newyorské univerzity a Richard Delgado z Coloradské univerzity, tvrdí, že právní, vzdělávací a politická soustava USA je prolezlá bezostyšným rasismem. Podporují mj. požadavky na školy a vysokoškolské koleje "jen pro černé" a zpochybňují účinnost a vhodnost státem vynucované integrace. [2] V roce 2008 Jeremiah Wright, Jr., bývalý pastor Baracka Obamy, obnovil diskusi o současné smysluplnosti černého separatismu.[3]
  • Latinskoamerické pojetí rasové identity, např. bronzová rasa nebo kosmická rasa, zastávali v 70. leteh členové malé separatistické Strany rasového sjednocení (Raza Unida Party) mexické menšiny v USA, tzv. chicanos. Jejich hnutí toužilo obnovit Aztlán, mýtickou pravlast Aztéků na území jihozápadních států USA .[4]
  • Bílý separatismus ve Spojených státech a v západní Evropě usiluje o oddělení bílé rasy a omezení nebělošské imigrace na základě tvrzení, že taková politika ne nezbytná pro přežití bílé rasy.
  • Většina skupin původních Američanů v Severní Americe a namnoze i jinde již dosáhla vysokého stupně autonomie. Úplnou separaci žádají někteří členové First Nations (Kanada), American Indian Movement, Republic of Lakotah (lakotští Siouxové v Jižní Dakotě) a kmenové skupiny va východě státu Oklahoma, zejména Čerokíové sdružení v Cherokee Nation of Oklahoma.

Náboženský separatismus[editovat | editovat zdroj]

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

V Anglii 16. a 17. století se od anglikánské církve oddělovaly různé disidentské skupiny (odtud název "angličtí separatisté"), které zakládaly nezávislé místní církve. Angličtí separatisté dosáhli největšího politického vlivu za vlády Olivera Cromwella, vůdčí postavy Anglické republiky. Později byli nazýváni kongregacionalisty.[5] Otcové poutníci, kteří založili první úspěšnou osadu v Nové Anglii, byli také separatisté.[6] Křesťanské separatistické skupiny se nacházejí mezi jinými v Indonésii,[7][8] Indii[9] a Jižní Karolíně[10][11] ve Spojených státech. Mennonité, amišové, hutterité a komunity Bruderhof bývají označováni jako separatisté, někteří akademičtí odborníci to však považují za neopodstatněné.

Judaismus[editovat | editovat zdroj]

Sionismus usiloval o vytvoření státu Izraele jako židovské domoviny, oddělené od nežidovských Palestinců. Šimen Dubnov, jenž měl k sionismu výhrady, formuloval židovský autonomismus, který přijaly před druhou světovou válkou některé židovské politické strany (Bund, Volkspartei). Sionismus lze však považovat spíše za etnické hnutí, neboť jeho definice židovství často zahrnovala osoby židovského původu bez náboženské příslušnosti. Je to ještě složitější, neboť někteří lidé, jejichž předkové konvertovali k judaismu, např. někteří etiopští Židé, nemusí s Židy sdílet žádné etnické kořeny, přesto však jsou za Židy považováni, i když ne bez výhrad.[12]

Islám a sikhové[editovat | editovat zdroj]

Rozdělení Indie a Pákistánu vzniklo jako důsledek muslimského separatismu. Sikhové v indickém Paňdžábu usilovali od začátku 70. let o větší autonomii pro Paňdžáb. Napětí narůstalo do roku 1984, kdy indická armáda násilně obsadila sikhskou hlavní svatyni Harimandir Sahib (Zlatý Chrám), došlo k atentátu na indickou premiérku Indiru Gándhíovou, krvavým střetům mezi sikhy a hinduisty a požadavku na samostatný stát Sikhů v Paňdžábu Chálistán. Tento požadavek na území Indie prakticky zanikl, ještě dlouho však zazníval zejména v sikhské diaspoře v zámoří.[13]

Muslimský separatismus se projevuje na Filipínách (zejm. o. Mindanao), v Thajsku, Indii (Džammú a Kašmír), Čínské lidové republice (Sin-ťiang), Tanzánii (Zanzibar), Středoafrické republice, Rusku (severní Kavkaz, zejména Čečensko) a v Bosně a Hercegovině.

Genderový separatismus[editovat | editovat zdroj]

Vztah mezi pohlavím a separatismem je složitý a žádá si další výzkum.[14]. Separatistický feminismus spočívá ve volbě žen vymanit se z navenek mužsky definovaných, muži ovládaných institucí, vztahů, rolí a činností.[15]. Lesbický separatismus se hlásí k lesbismu jako logickému důsledku feminismu. Některé separatistické feministky a lesbické separatistky se rozhodly žít ve zvláštních komunitách, družstvech a sdílených bydlištích.[16] Homosexuální separatismus (queer nationalism) vyhledává společenství odlišené a oddělené od ostatních společenských skupin.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Separatism na anglické Wikipedii.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAAR, Vladimír. Národy na prahu 21. století: emancipace nebo nacionalismus?. [s.l.]: [s.n.] ISBN ISBN 8086101665, 9788086101668. 
  2. Foer, Franklin (November 23, 1997). "Racial Integration". Slate.
  3. Barlow, Rich (April 26, 2008). "Topic turns to Wright case". Boston Globe.
  4. Professor Predicts 'Hispanic Homeland' Archived 2012-11-07 at the Wayback Machine, Associated Press, 2000
  5. "Encyclopædia Britannica on religious separatists".
  6. Goodwin, John Abbot (1888). The Pilgrim republic: an historical review of the colony of New Plymouth. Houghton Mifflin Company. p. 1.
  7. "Christian separatist on trial in Indonesia". BBC. British Broadcasting Corporation. August 19, 2002.
  8. Brummitt, Chris (April 5, 2002). "Christian separatist leader threatens to raise independence flags in Maluku". Associated Press. Archived from the original on February 15, 2011.
  9. Hussain, Syed Zarir (December 31, 2002). "Christian separatist group in Tripura target tribal Hindus". Indo-Asian News Service.
  10. "Christian separatist ready for new home". Ventura County Star. June 9, 2007. Archived from the original on August 6, 2012.
  11. "Colorado Rep. disavows ties to SC Christian separatist group". Associated Press. October 9, 2005.
  12. Lucotte G, Smets P; Smets (December 1999). "Origins of Falasha Jews studied by haplotypes of the Y chromosome". Human Biology. 71 (6): 989–993. PMID 10592688.
  13. RAI, Jasdev. ‘KHALISTAN IS DEAD! LONG LIVE KHALISTAN!’. Sikh Formations. 2011-04, roč. 7, čís. 1, s. 1–41. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. ISSN 1744-8727. DOI:10.1080/17448727.2011.561607. 
  14. VICKERS, Jill. ‘Gender Diversity’ and Nationalisms in Multiple Contexts. Cham: Springer International Publishing Dostupné online. ISBN 978-3-319-76698-0, ISBN 978-3-319-76699-7. S. 317–335. 
  15. MEYERS, Diana Tietjens. Feminist Social Thought. dx.doi.org. 2014-06-03. Dostupné online [cit. 2019-12-01]. DOI:10.4324/9780203705841. 
  16. Separatism. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) Page Version ID: 927874150. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Baar, Vladimír (2002). Národy na prahu 21. století: emancipace nebo nacionalismus?. ISBN 8086101665, 9788086101668
  • Cabestan, Jean-Pierre; Pavković, Aleksandar, eds. (2013). Secessionism and Separatism in Europe and Asia: To have a state of one's own. Routledge. ISBN 978-0-415-66774-6
  • Brown, Graham K. "Horizontal Inequalities, Ethnic Separatism and Violent Conflict: The Case of Aceh, Indonesia" (PDF). United Nations Human Development Report 2005
  • Miller, Michelle Ann (2012). Autonomy and Armed Separatism in South and Southeast Asia. Singapore: ISEAS.