Přeskočit na obsah

Sinn Féin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sinn Féin
Logo
Datum založení28. listopadu 1905 (předchůdce)
17. ledna 1970 (současná podoba)
PředsedkyněMary Lou McDonaldová
ZakladatelArthur Griffith
Sídlo44 Parnell Square, Dublin 1, D01 XA36
Ideologieirský republikanismus
levicový nacionalismus
demokratický socialismus
národní socialismus
Politická pozicestředolevice až levice
Evropská stranažádná
Politická skupina EPEvropská sjednocená levice a Severská zelená levice
Barvyzelená
Zisk mandátů ve volbách
Dáil Éireann:
39/174
Seanad Éireann:
6/60
(nepřímé volby a nominace)
Evropský parlament (mandáty pro Irsko):
2/14
Samospráva Irska
80/949
Shromáždění Severního Irska
27/90
Dolní sněmovna (mandáty pro Severní Irsko):
7/18
(abstencionismus)
Samospráva Severního Irska
104/462
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sinn Féin, vyslovuje se [šin fejn], je irská republikánská a levicová politická strana působící v Irské republice a v Severním Irsku.

Strana bývala politickým křídlem Irské republikánské armády[1]. Postupně se Sinn Féin přeměnila v samostatnou politickou stranu, v roce 1986 začala spolupracovat v rámci irského parlamentu, přihlásila se k mírovým a demokratickým prostředkům[2] a stala se součástí irského stranického systému.[3]

Jméno strany navazuje na řadu irských politických hnutí 20. století. Každá z nich tvrdila, že je nástupcem původní strany založené Arthurem Griffithem roku 1905. Tento název znamená „sami“ nebo „my sami“. Název původně pochází z názvu regionálních novin, které vycházely ve městě Oldcastle v hrabství Meath. Arthur Griffith požádal vydavatele, zda by mohl použít název jejich novin pro novou politickou stranu, když ji zakládal, a ti mu toto povolení udělili.

Strana Sinn Féin usiluje o vytvoření sjednoceného Irska. Vedle této nacionalistické linie strana zastává levicové názory, kdy se hlásí k demokratickému socialismu[4] a podporuje zvýšení veřejných výdajů na chudé nebo bezplatné zdravotnictví. Poměrně negativní je také postoj k evropské integraci. V dnešní době je pátou nejpočetnější politickou stranou v Irsku.[3]

Sinn Féin působí jak v Irské republice (s 39 křesly ze 174 v Dáil Éireann), tak v Severním Irsku (s 27 křesly ze 90 je největší stranou v severoirském parlamentu). Jedná se o jedinou relevantní politickou stranu, která úspěšně působí v obou částech ostrova.[5]

Strana je rovněž nejsilnější irskou nacionalistickou stranou v britském parlamentu, kde drží 7 křesel z 18 připadajících Severnímu Irsku, avšak její poslanci dlouhodobě praktikují abstencionismus, která spočívá v odmítání zasednout v britském parlamentu jako projevu nesouhlasu s britskou suverenitou nad Severním Irskem.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Někteří historici vedou spory, jestli se ve skutečnosti jedná o jedinou, kontinuální Sinn Féin. Někteří v ní vidí soubor stran vzniklých z jiných stran. V jejím vedení docházelo k různým roztržkám ve 20., 30., 60., 80. a 90. letech 20. století, spojené s formováním konkurenčních stran, s převážně novými jmény, některé strany si však Sinn Féin ve svém názvu zachovaly.

Sinn Féin Arthura Griffitha má velice málo společného se současnou stranou. Griffith usiloval o obnovení duální monarchie, za což se snažil bojovat legální cestou. Tyto cíle byly poprvé zveřejněny v takzvané Ústavě 1782. Poté, co byly v letech 1923 a 1926 založeny strany Cumann na nGaedheal a Fianna Fáil, pouze malá část členů zůstala ve straně po anglo-irské válce, a ti se jen velmi zřídka angažovali v politice. Hlásili se k různým politickým směrům, často k radikálně socialistickým a militantním a byli angažování v zemědělské politice na západě země. Zbytek Sinn Féin vedl John J. O'Kelly.

Straně se podařilo získat pět křesel v irských parlamentních volbách v červnu 1927, ale ztratila na významu na několik období. Spoustu členů a sympatizantů pomáhalo vytvořit „Irskou brigádu“, která bojovala ve španělské občanské válce proti Francovi a fašismu ve 30. letech 20. století. V kontrastu s tím byla podpora Franca ze strany Cumann na nGaedheal. Mnoho jejich členů dokonce během druhé světové války podporovalo nacistické Německo. Strana se trochu vzpamatovala v generálních volbách ve Spojeném království roku 1955, získala dvě křesla, a v irských generálních volbách roku 1957, získala čtyři křesla.

Ve volbách roku 1959 do Westminsteru klesla popularita Sinn Féin téměř o 60 %.[6] V roce 1960 se Sinn Féin přesunula doleva. V 60. letech prodělala štěpení a v její struktuře se objevily dva názorové proudy, oficiální a prozatímní. Oficiální proud, ze kterého se později vytvořila Workers' Party, uvažoval o přechodu od pasivní politiky odporu k zahájení spolupráce se státními institucemi. Zatímco prozatímní proud usiloval o zachování pasivní politiky odporu a považovali ozbrojený boj za legitimní prostředek pro dosažení politických cílů.[7] Období 60. let bylo pro Sinn Féin jedno z nejtěžších v historii.

V 70. letech se Sinn Féin znovu objevila na politické scéně v plné síle, stala se hlavní politickou silou v Severním Irsku usilující o vytvoření socialistické republiky. [8]

Na začátku 80. let byla situace na severu ostrova nelehká. Republikáni se stále více zúčastňovali demokratického procesu. Gerry Adams byl v listopadu 1983 zvolen předsedou Sinn Féin. V roce 1986 po volebním úspěchu na jihu skončila strana s politikou odmítání zasednout v Dáilu.[9]

V roce 2017 oznámil Gerry Adams záměr odstoupit z funkce předsedy strany. V lednu 2018 byla Mary Lou McDonaldová nominovaná na post předsedkyně strany[10] a stala se první předsedkyní strany, která neměla žádnou spojitost s konfliktem v Severním Irsku (anglicky známém jako „The Troubles“).[1] Došlo také k proměně programu strany. Sinn Féin ustoupila od dřívějšího cíle vytvoření socialistické republiky, který byl často zdůrazňován v 70. a 80. letech..V současnosti se strana jak v Severním Irsku, tak v Irské republice programově posunula od krajní levice směrem ke středu levice s cílem oslovit širší okruh voličů.

Ve všeobecných volbách v Irsku v roce 2020 Sinn Féin získala nejvíce hlasů první preference, avšak v počtu mandátů obsadila druhé místo.[1] Stala se tak hlavní opozicí vůči stranám Fianna Fáil a Fine Gael, které se Sinn Féin odmítají vládnout.[4] V květnu 2022 vyhrála Sinn Féin volby do severoirského parlamentu, když získala 27 křesel z 90, zatímco druhá nejsilnější Demokratická unionistická strana (DUP) získala jen 25 mandátů.[11] Po dvou letech, během nichž DUP odmítala nominovat svého kandidáta a tím blokovala vznik výkonné rady, se v únoru 2024 Michelle O’Neillová ze Sinn Féin stala první nacionalistkou na pozici první ministryně Severního Irska.[12]

V létě 2024 dosáhla strana ve volbách do místních samospráv slabého výsledku, když obdržela 12 % hlasů první preference. Naopak v podzimních všeobecných volbách obhájila druhé místo z pohledu počtu získaných mandátů.[1] V tomto roce se podle profesora politologie Gaila McElroye z Dublinské univerzity uvnitř strany prohloubilo napětí vyplývající z kombinace nacionalistické a levicové, socialistické ideologie. Na rozdíl od většiny nacionalistických stran v Evropě, které se zpravidla hlásí k pravici a nativismu, zastává Sinn Féin levicovou hospodářskou politiku a v Irské republice také relativně liberální společenské postoje. Tyto rozpory se výrazně projevily zejména v otázce migrace v souvislosti s nárůstem počtu žadatelů o azyl v Irsku v roce 2024.[1]

Volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Dáil Éireann (dolní komora irského parlamentu)

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2002
121 020
6,5
5
2007
143 410
6,9
4
2011
220 661
9,9
14
2016
295 313
13,8
23
2020
535 595
24,5
37
2024
418 627
19,0
39

Evropský parlament (mandáty pro Irsko)

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2004
197 715
11,1
1
2009
205 613
11,2
0
2014
323 300
19,5
3
2019
196 001
11,7
1
2024
194 403
11,1
2

Shromáždění Severního Irska

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2003
162 758
23,5
24
2007
180 573
26,2
28
2011
178 224
26,9
29
2016
166 785
24,0
28
2017
224 245
27,9
27
2022
250 388
29,0
27

Dolní sněmovna Spojeného království (mandáty pro Severní Irsko)

[editovat | editovat zdroj]
Volby Počet hlasů Hlasy v % Počet mandátů
2001
175 933
21,7
4
2005
174 530
24,3
5
2010
171 942
25,5
5
2015
176 232
24,5
4
2017
238 915
29,4
7
2019
181 853
22,8
7
2024
210 891
27,0
7

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d e O’CARROLL, Lisa. Sinn Féin optimistic but breakthrough unlikely in Irish election. The Guardian. 2024-11-28. Dostupné online [cit. 2026-01-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  2. ↑ FEENEY, Brian. Surviving the split: Sinn Féin’s long road to independence from the IRA. The Guardian. 2022-04-24. Dostupné online [cit. 2026-01-16]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  3. ↑ a b ŠLOSARČÍK, Ivo. Praha: Slon, 2007. ISBN 978-80-86429-61-8. S. 154–155. 
  4. ↑ a b Who are the parties behind the Irish general election?. www.bbc.com [online]. 2024-12-01 [cit. 2026-01-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ŠLOSARČÍK, Ivo. Praha: Slon, 2007. ISBN 978-80-86429-61-8. S. 154. 
  6. ↑ PATTERSON, Henry. Oxford: University press, 2002. S. 180. 
  7. ↑ MAILLOT, Agnes. New York: Routledge, 2004. S. 15–16. 
  8. ↑ WALLIS, Geoff. In: GRAY, Paul. Brno: Jota, 2006. S. 778.
  9. ↑ WALLIS, Geoff. In: GRAY, Paul. Brno: Jota, 2006. S. 696.
  10. ↑ McDonald set to be new Sinn Féin president. BBC News [online]. 2018-01-20 [cit. 2018-01-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ SVITÁK, Matěj. The Guardian: Severoirské volby zintenzivní debatu o jednotném Irsku. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-05-08 [cit. 2022-05-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Stormont: Michelle O'Neill makes history as nationalist first minister. www.bbc.com [online]. 2024-02-03 [cit. 2026-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Sinn Féin na Wikimedia Commons
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sinn_Féin&oldid=25600088“