Demokratický socialismus

Protest Demokratických socialistů Ameriky (DSA) v Austinu

Demokratický socialismus je soubor levicových ekonomických a politických směrů, které prosazují demokratické principy v rámci politického systému i ekonomiky, v jejímž rámci by mělo fungovat kolektivní vlastnictví výrobních prostředků a samospráva pracujících. Demokratičtí socialisté věří, že kapitalismus není kompatibilní s ideály svobody, rovnosti a solidarity, kterých podle nich může být dosaženo jen v socialistickém zřízení. Přestože většina demokratických socialistů věří v postupný přechod k socialismu, demokratický socialismus sám o sobě může být jak reformní, tak revoluční.

Jakožto termín byl zpopularizován především socialisty a sociálními demokraty v poválečném 20. století, kteří se společně stavěli do opozice vůči autoritářskému socialismu v Sovětském svazu a dalších zemích východní Evropy. Právě sociální demokracie tehdy byla označována za jeden z příkladů demokratického socialismu, ovšem potom, co se většina hlavních sociálnědemokratických stran během 90. let rozešla s keynesiánstvím ve prospěch neoliberalismu (třetí cesty), se od užívání toho příměru upustilo. Dnes však může demokratický socialismus označovat ty sociální demokraty, kteří prosazují návrat k politice bližší právě poválečnému období.

Přehled a příklady

Kořeny demokratického socialismu sahají až do 19. století, kdy jej formovali tehdejší intelektuálové a britské hnutí Chartistů. Na přelomu 19. a 20. století byl demokratický socialismus spojován sociální demokracií. Vůdčími představiteli demokratického socialismu té doby byla britská Fabiánská společnost nebo německý filozof Eduard Bernstein, teoretik revizionismu. Termín demokratický socialismus byl poprvé oficiálně zveřejněn v prohlášení frankfurtského kongresu Socialistické internacionály Cíle a úkoly demokratického socialismu v roce 1951, ve kterém organizace odsoudila sovětskou diktaturu jako nekompatibilní s marxistickými myšlenkami.

V té době se začal postupně demokratický socialismu uplatňovat i v praxi. Za příklady z doby 19. a začátku 20. století je označována třeba Pařížská komuna, mnohé sovětské republiky fungující v období po první světové válce, raný Sovětský svaz před zrušením sovětů ze strany bolševiků nebo revoluční Katalánsko. V téže době vznikaly i izraelské kibucy, které v omezené míře fungují dodnes, ačkoliv ve značně pozměněné podobě.

Důležitým mezníkem pro rozšíření myšlenek demokratického socialismu byla Velká hospodářská krize, druhá světová válka a její konec. V západní Evropě státy znárodňovaly strategická odvětví ekonomiky a zaváděly silný sociální stát, včetně rozsáhlé státní výstavby bytů a infrastruktury, přičemž Velká Británie, Francie nebo severské státy v této době byly občas za demokraticko-socialistické označované. Mezi významné demokratické socialisty té doby patřil i například francouzský prezident François Mitterand.

Nejvýznamnějším příkladem z této doby je Chile za vlády Salvadora Allendeho. Ten byl prvním marxistou v Chile demokraticky zvoleným jako prezident a začal v zemi budovat socialismus spolu s rozšiřováním demokratických principů, byl však svržen převratem.

Na přelomu 20. a 21. století došlo k důležitým událostem, které změnily vývoj levicového spektra, jako například vznik eurokomunismu, vzestup neoliberalismu za Reagana a Thatcherové nebo pád Sovětského svazu. V devadesátých letech 20. století došlo k opuštění myšlenek demokratického socialismu v nejsilnějších levicových stranách a jejich nahrazením třetí cestou, zpropagovanou Tony Blairem ve Spojeném království nebo Billem Clintonem ve Spojených státech.

Současnost

Zleva prezidenti Fernando Lugo, Evo Morales, Luiz Inácio Lula de Silva, Rafael Correa a Hugo Chávez

V současnosti funguje pouze lokálně pár systémů, které se dají za demokraticko-socialistické považovat. Mezi nimi je například obec Marinaleda ve Španělsku, rozsáhlá území v mexickém státě Chiapas kontrolovaná zapatisty, autonomní území Rojava na severu Sýrie nebo indický stát Kerala. Jisté prvky demokratického socialismu naplňují samosprávy pracujících na Kubě (podobné těm v bývalé Jugoslávii), místní režim však je autoritářský.

Od počátku dvacátých let 21. století se demokratický socialismus začal stávat výrazně populárním ve Spojených státech, zejména mezi mileniály a mladšími generacemi, na které dopadají vysoké životní náklady. Ze známějších osob se v USA za demokratické socialisty považují senátor Bernie Sanders, poslankyně Alexandria-Ocasio Cortez nebo současný starosta New Yorku Zohran Mamdani. Ve Spojeném království zastává socialistické postoje Jeremy Corbyn.

Tradičně silnou pozici mají demokraticko-socialistické strany v Latinské Americe. Z jejich představitelů lze uvést například prezidenta Chile Gabriela Borice (Unidad por Chile), prezidenta Bolívie Evo Moralese (Movimineto al Socialismo) nebo brazilského prezidenta Luize Inácia Lulu da Silvu (Partido dos Trabalhadores). Velký vliv měl na Latinskou Ameriku Socialismus 21. století, který však přinesl jak demokratické, tak autoritářské režimy (například Venezuela). Některé socialisticky orientované státy jižní Ameriky jsou sdružené v mezinárodní organizaci ALBA.

Ekonomické myšlenky

Neexistuje jednotná ekonomická teorie demokratického socialismu; ekonomické názory se liší spolu s rozdílnými ideovými směry. V současnosti mezi některé prosazované koncepty patří parecon, základní nepodmíněný příjem, posilování samosprávy pracujících nebo sociálního státu.

Oblíbené jsou ekonomické modely tržního socialismu, které kombinují volný trh s různými formami kolektivního vlastnictví. V minulosti byl tento systém zakotven v Jugoslávii, přičemž výrazného ekonomického úspěchu tehdy dosáhlo pouze Slovinsko. Za tržně socialistické ekonomiky se dnes považují i Čína, Vietnam nebo Laos, žádné z těchto zemí však nejsou demokratické a tržně-socialistická podstata ekonomiky je diskutabilní.

Za vlády Salvadora Allendeho v Chile vznikl systém, který kombinoval prvky trhu a decentralizovaného plánování. Došlo tehdy ke znárodňování některých strategických odvětví, hlavně těžby mědi (Codelco) a k rozšiřování samosprávy pracujících. Vznikl projekt Cybersin, po jehož realizaci měly počítače pomáhat s ekonomickým plánováním ve státem vlastněných podnicích (algokracie), po převratu byl však projekt zrušen. Allendeho ekonomika zaznamenala v první rok jeho vlády i přes dílčí problémy skok v růstu HDP (ze 3,1 na 8,5%) a výrazné vylepšení parametrů i v jiných oblastech. V dalších letech se však ekonomika dostala do vážných problémů, které byly Allendeho podporovateli připisovány snahám Spojených států o destabilizaci, jež vyústily až ve státní převrat a převzetí moci generálem Pinochetem.

V Rojavě docházelo od roku 2012 díky politice vládní Sjednocené demokratické strany k rozšiřování družstev, zavádění dělnických rad a sociálních programů, které kombinují soukromé vlastnictví se silnými samosprávnými prvky. Místní ekonomika i díky menší míře poškození za občanské války dosahuje výrazně lepších výsledků než zbytek Sýrie a zachovává si relativně vysoké mzdy.

Podobně složená jako v předchozích případech je i ekonomika indického státu Kérala. Díky opatřením místní vlády se daří redukovat chudoba.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Democratic socialism na anglické Wikipedii.

Související články

• Strana demokratického socialismu

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu demokratický socialismus na Wikimedia Commons

Portály: Politika