Arakanský stát

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rakhinský stát

Poloha Rakhinského státu v Myanmaru.
Vlajka
Vlajka
Geografie
Hlavní město Sistwei
Souřadnice
Rozloha 36 780 km²
Nejvyšší bod Victoria Peak (3 063 m n. m.)
Časové pásmo +6,5
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 2 750 000 (2000 odhad)
Hustota zalidnění 74,8 obyv./km²
Jazyk barmština (úřední), rakhinština a další jazyky etnických skupin
Národnostní složení Rakhinové, Rohingyové a další nevelké etnické skupiny
Náboženství buddhismus, islám, křesťanství
Správa regionu
Nadřazený celek Barma
Podřízené celky 4 správní celky (členěny dále na 17 správních oblastí)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arakanský stát, nověji zvaný Rakhinský stát, se rozkládá v severozápadní části Barmy. Domorodý název se vyslovuje rakhinsky "rakhai prene" [ɹəkʰàiɴ pɹènè] a barmsky "jakhai pjine" [jəkʰàiɴ pjìnɛ̀] (psáno ရခိုင်ပြည်နယ်). Jedná se o pobřežní stát, jehož západní hranici představuje Indický oceán. Rakhinský stát sousedí z východu a jihu s barmskými oblastmi Makwei (Magway), Irávadí (Ayeyarwardy) a Pegu (Bago) a na severovýchodě s Čjinským státem. Severní hranici Rakhinského státu tvoří státní hranice s Bangladéšem, která zčásti opisuje tok řeky Náf. Oblast Rakhinského státu se až do roku 1974 nazývala Arakan.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dhanjávadí[editovat | editovat zdroj]

Starověké město Dhanjávadí či Dhanjávatí (Dhanyawadi) leží západně od horského hřebene mezi řekami Kaladan a Le-mro. Jeho hradby byly z cihel, a tvoří nepravidelný kruh o obvodu asi 9,6 km, uzavírající plochu cca 4.42 km čtverečních. Za hradbami jsou dosud patrny zbytky širokého příkopu, nyní zaneseného usazeninami a pokrytého rýžovými poli. Pozůstatky zděného opevnění lze vidět podél kopcovitého hřebene, který poskytuje ochranu na západě. Uvnitř města je dalšími hradbami a příkopem obehnaný palác, který má rozlohu 0,26 km čtverečních. Z leteckých snímků lze rozeznat zavlažovací kanály a nádrže.

Období historie Arakanu
Macroperiod Období Letopočet počátku Letopočet konce Významný vladař Poznámky
Dhanyavadi 1. Dhanjávadí 3525 př.n.l. 1489 př.n.l. Král Maraju
2. Dhanjávadí 2483 př.n.l. 580 př.n.l. Král Kanrazagrí
3. Dhanjávadí 580 př.n.l. 326 n.l. Král Čandra Súrija Gautama Buddha údajně osobně navštívil Dhanjávadí, v království byl přijat buddhismus a tehdy byla do chrámu osazena slavná socha zvaná Buddha Mahámuni a začaly se s razit mince.
Vésálí – Lemro Vesali Kjauk Hlaiga 327 n. l.. 794 n. l. Král Dvan Čandra
Sambawak 794 818 Princ Nga Mong Tong (Só Šwe Lu)
Lemro 818 1430 Král Tone Nga Mun Vysoká prosperujita z mezinárodního obchodu. Rozkvět měst Pjinsa, Purain, Taung Ngu, Narinsara a Laungkrat.
1. Mrauk-U 1430 1530 Král Mun Só Mwan
2. Mrauk-U 1530 1638 Král Mun Bun (Mun Ba Gri) Arakan je v této době nejsilnějším státem v Bengálském zálivu.
3. Mrauk-U 1668 1784 Král Mahathamada Raza

Mrauk-U[editovat | editovat zdroj]

Pagody z éry Mrauk-U

Mrauk-U, poslední nezávislé arakanské království založil Mong Só Mon v roce 1430. Stalo se významným sídlem buddhismu a tato doba se považuje za zlatý věk Rakhinu-Arakanu. Mrauk U bylo kosmopolitní město chráněné 30 km dlouhým opevněním a složitou sítí příkopů a kanálů. V centru města byl královský palác tyčící se vysoko nad okolím. Vodní cesty tvořené kanály se proslavily svou podobností Benátkám. Mrauk U poskytlo mnoho významných archeologických nalezů.

Patří mezi ně kamenné nápisy, Buddhovy otisky nohou a velká pagoda, která, odmyslíme-li později dobudovaný vršek, by svou konstrukcí připomínala guptovský styl starověké Indie.

Historické artefakty[editovat | editovat zdroj]

Stříbrná mince arakanského krále Nítičandry z 8. století (uchovávána v Britském muzeu). Většina arakanských mincí nese jméno vládnoucího krále na jedné straně a symboly slunce, měsíce a tzv. šrívatsy na druhé straně.

Arakanu vládlo celkem 243 králů po dobu 5108 let. Nejstarší dochovaný artefakt, kamenná socha břichatého mnicha s nápisem "Saččakaparibádžaka Džina" v písmu bráhmí pochází prvního století našeho letopočtu.

Starověké skalní nápis v písmu nágarí objevil Dr. Forchhammer. Známý je kopec Sálagiri, kde podle tradice kázal sám Buddha. Někde na východní straně tohoto kopce byla roku 1923 nalezena kamenná socha (nyní umístěná v muzeu Mrauk U) s rukama v pozici zvané dhammačakra mudra, která vyjadřuje kázání buddhistické nauky. Pět reliéfních desek z červeného pískovce bylo nalezeno jižně od kopce Sálagiri v roce 1986. Tyto desky zobrazují Buddhu s rukama v pozicích bhúmisparša-mudra, karuná-mudra, dhammačakra-mudra, a maháparinibbana-mudra představují život Buddhy. Tyto sochy poskytují starověký doklad přítomnosti buddhismu v Rakhine.

Zakladatel města Vésáli, král Dvan Čandra nechal roku 327 n.l. vztyčit sochu Buddhy, pod níž nechal vytesat citaci v jazyce páli: yé dhammá hétuppabhavá Tathágató áha tésám ča jó niródhó évamvádí mahásamanó

  Tento slavný verš praví, že Buddha (zvaný běžně Tathágata) vysvětlil, že jevy tohoto světa jsou příčinně podmíněné a jejich vyvstávání lze zabránit.
 Do kamene tesané nápisy se dochovaly v sanskrtu (v písmu bráhmí) a páli, ale i rakhinštině (arakánštině) a jazyce pju.

Buddhistický koncil v Arakanu[editovat | editovat zdroj]

Vrcholnou událostí v historii Rakhine byl buddhistický koncil konaný roku 638 ve Vésáli pod patronátem krále Dhammavizaji jako společný projekt Arakanu a Srí Lanky. Zůčastnilo se jej údajně tisíc mnichů ze Srí Lanky a tisíc mnichů z Arakanského království (Rakhine) a za tím účelem bylo vystavěno mnoho pagod a klášterů. Po Vesali následovalo město Pjinsa založené Lemro dynastií v roce 818; zde král Mim-Yin-Phru roku 847 svolal druhý buddhistický koncil na území Rakhine. Zúčastnilo se jej 800 mnichů a dle dobové kroniky zde byla Tripitaka (kánon třech sbírek buddhistických písem) vyryta na zlaté desky.


Umění, architektura a numismatika[editovat | editovat zdroj]

Arakanské kroniky tvrdí, že v Mrauk-U stálo více než šest milionů svatyní a pagod. Příkladem tehdejšího vyspělého buddhistického umění je pagoda v Čitthaungu (Chitthaung) a kolosální chrám v Dukekantheinu. Cenným dědictvím z období Mrauk-U jsou zlaté a stříbrné mince. Mince však v Arakanu začali razit již králové z Vesali kolem pátého století. Na mincích je jméno krále a jeho rok korunovace; mince před rokem 1638 měly nápisy na jedné straně v arakanštině a na druhé straně v indickém písmu nágarí a persko-arabském písmu. Zařazení zahraničních nápisů sloužilo snadnému přijetí v sousedních zemích a u arabských obchodníků. Dosud bylo nalezeno třiadvacet typů stříbrných mincí a tři typy zlatých mincí. Všichni králové razili mince. Dalšími památkami jsou městské hradby, brány, kláštery, tvrze, pevností a příkopy. Nepřekvapí, že Mrauk-U bývá přezdíván "Kraj pagod" a Evropané ho nazývali "Zlatým městem".

Cizí invaze[editovat | editovat zdroj]

Země byla napadena několikrát, Mongoly, Mony, Barmánci, Portugalci a nakonec Barmou v roce 1784, kdy vojska pod vedením korunního prince, syna krále Bodawpayi z Dynastie Konbaung Arakan anektovala. Náboženské relikvie z Arakanského království byly odvezeny do střední Barmy, kde zůstaly dodnes - zejména slavná socha známá jako Buddha Mahámuni. Obyvatelé Arakanu se však opakovaně bouřili proti nadvládě Barmského království. Roku 1826, po První Anglo-Barmské válce bylo území Arakanu postoupeno Velké Británii v rámci Yandabské smlouvy. Novým hlavním městem Arakanu bylo tehdy učiněno Sittwe (Akyab). V roce 1852 byl Arakan administrativně sloučen s britským koloniálním územím Dolní Barma.

Hnutí za nezávislost[editovat | editovat zdroj]

Rakhine byl centrem několika povstání namířených proti Britské nadvládě, a to zejména pod vedením mnichů U Ottamy a U Seinda. Během Druhé světové války, dostal Arakan autonomii v rámci japonské okupace Barmy, a byla mu dokonce povolena jeho vlastní armáda známá jako Arakan Defense Force. Ta se však na začátku roku 1945 obrátila proti Japonsku a přidala se ke Spojencům.

Po nezávislosti Barmy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1948 se Rakhine stala divize v rámci Unie Barmě. V roce 1974 vláda Ne Wina udělila Rakhinu podle nové ústavy status "státu", ale toto gesto bylo do značné míry vnímáno jako nesmyslné, protože barmská vojenská junta držela veškerou moc i v Rakhine. V nezávislé Barmě žijí Rakhinové (Arakánové) převážně ve Státě Rakhin, některých částech krajů Irávadí (Ayeyarwady) a Rangún (Yangon). Další Arakanové žijí v jižní části Bangladéše a severovýchodní Indii.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Rakhinský stát má přibližně tři miliony obyvatel, z nichž většinu tvoří Rakhinové (vlastním jméněm Rakhai). Rakhinové představují v Rakhinském státě dominantní etnickou skupinu (Rakhinové jsou také jednou z osmi „národních etnických ras“). Rakhinové jsou převážně buddhisté a hovoří jazykem blízce příbuzným barmštině (v němž je původní "r" dosud vyslovováno, na rozdíl od barmštiny, kde se změnilo na "j" - odtud rozdíl ve výslovnosti etnonyma a názvu státu). Mimo Rakhiny obývá Rakhinský stát také řada menších etnik, jako například Mro, Daignet, Kamein, Thet a také Čjinové a Rohingyové. Tato nepříliš početná etnika vyznávají různá náboženství a hovoří odlišnými, navzájem si různě příbuznými či vzdálenými jazyky a dialekty. Všechny tyto etnické skupiny, vyjma Rohingyů, jsou juntou řazeny mezi 135 oficiálních etnických skupin Barmy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rakhine State na anglické Wikipedii.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]