Jižní Osetie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Republika Jižní Osetie
Республикæ Хуссар Ирыстон
Respublikæ Huššar Iryšton
სამხრეთ ოსეთის რესპუბლიკა
Samhret Osetis respublika
Республика Южная Осетия
Respublika Južnaja Osetija
Vlajka Jižní Osetie
vlajka
Znak Jižní Osetie
znak
Hymna: Jihoosetská hymna
Geografie

Poloha Jižní Osetie

Hlavní město: Cchinvali
Rozloha: 3 900 km² (168. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Chalaca (3938 m n. m.)
Časové pásmo: +3
Poloha: 42° 14′ s. š., 43° 58′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 70 000 (198. na světě, 2004)
Hustota zalidnění: 18 ob. / km² (198. na světě)
Jazyk: osetština, gruzínština, ruština
Náboženství křesťanství (61 %), islám
Státní útvar
Státní zřízení republika
Vznik 28.11.1991 (prohlášena nezávislost na Gruzii)
Prezident Leonid Tibilov (Леонид Тибилов)
Předseda vlády
Měna de facto ruský rubl, de iure gruzínské lari (RUR, GEL)
Mezinárodní identifikace
MPZ GE
Telefonní předvolba +995
Národní TLD .ge

Jižní Osetie (osetsky Хуссар Ирыстон, Chussar Iryston, gruzínsky სამხრეთი ოსეთი, Samchreti Oseti) či též Cchinvalský region (gruzínsky ცხინვალის რეგიონი, Cchinvalis regioni) je sporné území na Kavkazu. De iure je integrální součástí Gruzie, jejíž autonomie byla 11. prosince 1990 zrušena. Už při vzniku Gruzie v roce 1991 ale tento region vyhlásil centrální vládě válku, která skončila o rok později vítězstvím Osetie a de facto nabytím nezávislosti. Od roku 2008 ovládá Republika Jižní Osetie (osetsky Республикæ Хуссар Ирыстонje) veškeré území bývalé Jihoosetinské autonomní oblasti, které si na Gruzii nárokuje (do roku 2008 ovládali Gruzínci asi 40 % tohoto území). Jižní Osetie nabyla díky uznání Ruskem mezinárodní status částečně uznávaného státu, de iure je to stále součást Gruzie. Nezávislost Jižní Osetie uznává v současnosti 5 celosvětově uznávaných členských států OSN a 4 stejně sporné státy.

Jižní Osetie leží v západní Asii (podle jiných hranic mezi Evropou a Asií se také může nacházet na hranici mezi Evropou a Asií nebo ve východní Evropě), na západě Zakavkazska, de facto mezi Gruzií a Ruskem, de iure je Jižní Osetie na severu Gruzie a je rozdělena do Gruzínských regionů: Mccheta-Mtianetie, Rača Lečchumi a Kvemo Svaneti, Šida Kartli a Imeretie. Hlavním městem je Cchinvali. Prezidentem je Leonid Tibilov.

V Jižní Osetii žije nejvíc Osetinců a je zde významná menšina Gruzínců. Osetština je psána cyrilicí a patří mezi íránské jazyky, které náleží do indoevropské jazykové rodiny. Gruzínci naopak jazykově náleží k jazykům kavkazským. Etnických Rusů jsou zde asi 2 %.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie do roku 1988[editovat | editovat zdroj]

Alanie, 10-12. století

Jižní Osetie patřila k územím, kam ve středověku pronikal byzantský vliv. Později sem proniklo království Alánie ze severního Kavkazu, což bylo království Osetinců, kteří sem v této době přišli. V desátém století se sjednotila Gruzie a později tuto oblast dobývá. Ve 12 století sem přicházejí Mongolové a proniká sem islám. Křesťanství však zůstala věrná většina obyvatelstva, dnes je zde pouze muslimská menšina a křesťané tvoří 61 % obyvatelstva Jižní Osetie. Od 14. století (po rozpadu Gruzie) se v oblasti střídá vliv Alanie, Gruzínských knížectví, Persie a Osmanské říše. V roce 1774 byla k Rusku připojena Severní Osetie (dnešní Severní Osetie-Alanie) a v roce 1801 i Jižní Osetie. V roce 1810 pak Gruzie. V roce 1918 se Jižní Osetie stala součástí Zakavkazské demokratické federativní republiky, která se po pár týdnech rozpadla a Jižní Osetie se stává součástí Gruzínské demokratické republiky. Etničtí Osetinci s tím nesouhlasili, a proto zde začaly propukat vzpoury, jež přešly ve válku, která trvala až do příchodu Rudé armády v roce 1920. Navzdory nevoli místních byla Osetie v rámci SSSR rozdělena na jižní a severní, přičemž jižní byla součástí Gruzínské SSR a dostala status autonomní oblasti, zatímco severní byla připojena k Ruské SFSR a dostala status federativní republiky. Vedení Jižní Osetie se po celou dobu existence SSSR snažilo o spojení se Severní Osetií v rámci Ruské SFSR.[1]

Historie v letech 1988 – 2008[editovat | editovat zdroj]

Schematická mapa Jižní Osetie, stav 2004.

V roce 1988 zde vznikla Lidová fronta, jedna z prvních politických stran vedle komunistické. Její zvolení představitelé požádali republikovou vládu v Tbilisi, aby status Jižní Osetie byl změněn z autonomní oblasti na autonomní republiku. Po osamostatnění Gruzie však došlo k pravému opaku – autonomie byla zrušena úplně a území oblasti bylo rozděleno mezi několik gruzínských krajů, z nichž však jeden zhruba zahrnuje oblast obývanou Jihoosety. V současné době se jedná o velmi chudou oblast, a to i na gruzínské poměry.

Jižní Oseti se tak následně od Gruzie na počátku 90. let s podporou Ruska jednostranně odtrhli a na území bývalé Jihoosetské autonomní oblasti založili nezávislou Republiku Jižní Osetii. De facto je na gruzínské vládě nezávislá.

Prvním státem, který uznal nezávislost Jižní Osetie na Gruzii, byla Ruská federace (26. srpen 2008).[2] Druhým státem byla Nikaragua 5. 9. 2008. Dne 10. 9. 2009 také Venezuela uznala nezávislost Jižní Osetie a Abchazie. Dne 16.12.2009 uznalo nezávislost Jižní Osetie Nauru a dne 19.9.2011 Tuvalu.[3]

Konflikt s Gruzií v roce 2008[editovat | editovat zdroj]

Schematická mapa Jižní Osetie, srpen 2008.
Související informace naleznete také v článku Válka v Jižní Osetii (2008).

7. a 8. srpna 2008 se situace mezi centrální vládou Gruzie a Jižní Osetií prudce zhoršila; jednání o míru ztroskotala a příměří bylo porušeno už po několika hodinách. Následně nařídil gruzínský prezident Micheil Saakašvili mobilizaci vojenských záloh a do vzbouřenecké provincie vyslal tanky, dělostřelectvo a stíhačky. Obvinil také Rusko z vojenské agrese a bombardování "pokojných gruzínských měst". Gruzie ohlásila, že její vojenské jednotky vstoupily po celonočním bombardování do hlavního města Cchinvali, aby „na území separatistické republiky obnovily ústavní pořádek“.[4]

Jihoosetský prezident Eduard Kokojty uznaný Ruskem tvrdí, že armáda Gruzie údajně zabila víc než 1400 osetských civilistů, ale údaje se nepodařilo ověřit z nezávislých zdrojů.[5] Podle BBC je mrtvých civilistů "nejméně 15" a ruské ministerstvo zahraničních věcí potvrdilo, že do Jižní Osetie vyslalo tankové jednotky.[6] Později nezávislá organizace Human Rights Watch oznámila 44 mrtvých, přičemž asi polovinu měla na svědomí Ruská armáda. Výzvu ke zdrženlivosti adresoval všem stranám konfliktu generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer a podobná vyjádření vydaly USA. K řešení konfliktu se sejde Rada bezpečnosti OSN.[7]

Vývoj po roce 2008[editovat | editovat zdroj]

Topografická mapa Jižní Osetie, srpen 2008, polská transkripce.)

Po vítězném konfliktu s Gruzií v roce 2008 začalo Rusko upevňovat své pozice. Jako jeden z prvních kroků Rusko vyčlenilo ze státního rozpočtu peníze na opravy válkou způsobených škod. Současně navyšovalo svůj vliv v oblasti politické, vojenské a hospodářské tak, že rozpočet Jižní Osetie je od roku 2008 z 99% závislý na subvencích z Ruska.[8] Rusko též upevňuje vojenskou přítomnost. Počet rozmístěného kontingentu přesahuje 5000 vojáků plus kolem 900 pohraničníků FSB rozmístěných podél hranice s Gruzií.[8]

Představy obyvatel o budoucnosti země jsou nejasné. Některé skupiny vidí sociálně ekonomický přínos a možnost zvýšení zaměstnanosti v integraci s Ruskem. Vysocí představitelé mluví dokonce o sjednocení s Ruskem.[8] Avšak vývoj v poslední době (rok 2011) ukazuje na zřetelné zvýšení protiruských nálad. Nevoli vyvolává stoupající vědomí existenční závislosti na Rusku.[8] K protiruským protestům došlo v prosinci 2011 na demonstraci v Cchinvali. Závislost na Rusku je však tak silná, že manévrovací prostor vůči Rusku nemá ani obyvatelstvo, ani státní správa.[8] Podle agentury ITAR-TASS prohlásil prezident Leonid Tibilov v červenci roku 2013 úmysl spojit se v budoucnu se Severní Osetií, čímž by se Jižní Osetie stala součástí Ruské federace.[9]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Před rozpadem SSSR a následnou válkou, žilo v Jižní Osetii asi 100 000 obyvatel z nichž kolem 2/3 byli Osetinci a o něco víc než 1/4 Gruzínci. Východní část obzvlášť okres Leningor byla osídlena především Gruzínci, zatímco západ a střed byl osídlen hlavně Osetinci. Kvůli složité a nejasné situaci, která zde od války 1991 - 1992 až do roku 2008 vládla se zde od rozpadu SSSR neuskutečnilo žádné sčítání lidu. Proto všechny ostatní čísla jsou pouze odhady. V roce 2007 se odhadoval počet obyvatel na 70 000 přičemž etnické složení obyvatelstva mělo být přibližně stejné jako před rozpadem SSSR. Po válce v roce 2008 bylo Gruzínské obyvatelstvo vyhnáno a zároveň během války utekli i někteří osetinští obyvatelé a asi 500 jich bylo zabito. I přes to některé agentury odhadují počet obyvatel až na 80 000. Přírůstek obyvatel mohl být způsoben ruskou finanční pomocí, která mohla přilákat některé osetince ze severní osetie, kteří z Jižní Osetie utekli už v roce 1991, nebo Osetince, kteří utekli z Gruzie. Mimoto se k těmto obyvatelům může také počítat ruská posádka 3 700 mužů, kteří jsou zde umístěni od války s Gruzií.

Národ 1926 1939 1959 1970 1979 1989 2007 (odhad)
Osetinci 60 351 (69,1%) 72 266 (68,1%) 63 698 (65,8%) 66 073 (66,5%) 65 077 (66,4%) 65 200 (65,9%) 47 000 (67,1%)
Gruzínci 23 538 (26,9%) 27 525 (25,9%) 26 584 (27,5%) 28 125 (28,3%) 28 187 (28,8%) 28 700 (29,0%) 17 500 (25,0%)
Rusové 157 (0,2%) 2 111 (2,0%) 2 380 (2,5%) 1 574 (1,6%) 2 046 (2,1%) 2 128 (2,1%) 2 100 (3,0%)
Arméni 1 374 (1,6%) 1 537 (1,4%) 1 555 (1,6%) 1 254 (1,3%) 953 (1,0%) 871 (0,9%) 900 (1,3%)
Židé 1 739 (2,0%) 1 979 (1,9%) 1 723 (1,8%) 1 485 (1,5%) 654 (0,7%) 648 (0,7%) 650 (0,9%)
Ostatní 216 (0,2%) 700 (0,7%) 867 (0,9%) 910 (0,9%) 1 071 (1,1%) 1 453 (1,5%) 1 850 (2,6%)
Celkem 87 375 106 118 96 807 99 421 97 988 99 000 70 000
Zdroj:[10]

Ozbrojené síly před konfliktem v roce 2008[editovat | editovat zdroj]

Na počátku války s Gruzií disponovala Jižní Osetie nad rámec kontroly Gruzie 3 tisíci muži ve zbrani a minimálně následujícím arzenálem, který pocházel ze zůstatku po rozpadu Sovětského svazu, patrně doplněného dodávkami z Ruska po rozpadu SSSR:[zdroj?]

  • 15 tanků T-55, T-62 a T-72
  • 25 ruských samohybných houfnic 2S1 Gvozdika a 2S3 Akacija
  • 12 houfnic D30 ráže 122 mm
  • 6 raketometů BM-21 Grad
  • 4 protitanková děla MT-12 Rapira ráže 100 mm
  • 30 minometů ráží 82 a 120 mm
  • 22 bojových vozidel pěchoty BMP-2
  • 14 obojživelných obrněných vozidel BTR-70
  • 3 taktické raketové systémy krátkého dosahu typu země-vzduch 9K33 Osa
  • 3 hybridní protiletadlové raketové komplety krátkého dosahu 9K22 Tunguska
  • 6 vysoce mobilních raketových kompletů krátkého doletu s infračerveným naváděním typu země-vzduch 9K31 Strela-1
  • 10 dvojhlavňových protiletadlových kanónů ráže 23 mm ZU-23-2
  • přes 100 ručních raketometů typu země-vzduch 9K38 Igla
  • 50 protitankových řízených střel 9K111 Fagot a 9M113 Konkurs
  • 10 přenosných granátometů bez zpětného rázu SPG-9 Kopje
  • 4 vrtulníky Mi-8, které toho času pravděpodobně nebyly bojeschopné[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Osetinci – jeden národ rozdělený hranicí do dvou států
  2. http://web.archive.org/web/20080917221301/news.yahoo.com/s/ap/20080826/ap_on_re_eu/georgia
  3. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/154863-volby-v-jizni-osetii-skoncily-skandalem/
  4. Gruzie obsazuje Jižní Osetii, Rusko hrozí odvetou, aktualne.cz
  5. Rusko a Gruzie jsou na prahu války
  6. Russian tanks enter South Ossetia
  7. Gruzie se chystá na válku s Ruskem, stahuje se z Iráku
  8. a b c d e South Ossetia: Rise of a new Politics and Foreign Policy (angl.)
  9. Gruzínská Jižní Osetie se prý chce stát součástí Ruska [online]. České noviny.cz, 2013-07-24, [cit. 2013-07-24]. Dostupné online.  
  10. (rusky) Census results in South Ossetia: 1926, 1939, 1959, 1970, 1979

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]