Secese (mezinárodní právo)

Secese (z lat. secessio, opuštění, srov. secessio plebis) označuje v mezinárodním právu vznik státu. Podle P. Sieniawského je secesí proces skládající se z následujících čtyř prvků:

• odštěpení integrální části území od území a obyvatelstva tohoto území existujícího státu;
• absence konsenzu, respektive souhlasu státu, od něhož se část území odštěpuje;
• faktické vytvoření geopolitické jednotky nezávislé na původním státu, která má ambici stát se samostatným státem, případně se připojit k jinému, již existujícímu státu;
• kontinuita původního státu jako subjektu mezinárodního práva.

V tom se secese liší od rozpadu (dismembratio), při kterém původní stát, z něhož nové státy vznikly, zaniká, jako tomu bylo např. u rozpadu Československa. Nejde ani o transfer území od jednoho státu ke druhému, protože v takovém případě žádný nový stát nevznikne.

Klasickým příkladem secese je odtržení Bangladéše od Pákistánu v roce 1971, neúspěšnou secesí pak byl např. pokus o odtržení jižních států od Spojených států amerických a vznik Konfederovaných států amerických. Za secesi se naopak nepovažuje osamostatňování bývalých kolonií v rámci procesu dekolonizace, protože jejich území nebylo chápáno jako součást území dřívějších metropolí. I v jiných případech může být situace komplikovanější, např. vznik Československa v roce 1918 byl secesí od zanikajícího Rakouska-Uherska, od kterého transferovaly části území k jiným státům a které se zároveň rozpadlo na Rakousko a Maďarsko, což byly státy vycházející ze samotného základu dualistické monarchie.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu secese na Wikimedia Commons

Autoritní data	NKC: ph847999 BNE: XX4716825 BNF: cb13319838c (data) LCCN: sh85119406 NLI: 987007529431505171 PLWABN: 9810635742505606