Secese (mezinárodní právo)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Secese (z lat. secessio, opuštění, srov. secessio plebis) označuje v mezinárodním právu vznik státu tím způsobem, že se odtrhne část území státu a na něm vznikne stát nový, přičemž dosavadní stát nezaniká a existuje dál na zmenšeném území. V tom se secese liší od rozpadu (dismembratio), při kterém původní stát, z něhož nové státy vznikly, zaniká. Jako tomu bylo např. u rozpadu Československa.[1] Nejde ani o transfer území od jednoho státu ke druhému, protože v tomto případě žádný nový stát nevznikne.

Klasickým příkladem secese je odtržení Bangladéše od Pákistánu v roce 1971, neúspěšnou secesí pak byl např. pokus o odtržení jižních států od Spojených států amerických a vznik Konfederovaných států amerických. Za secesi se naopak nepovažuje osamostatňování bývalých kolonií v rámci procesu dekolonizace, protože jejich území nebylo chápáno jako součást území dřívějších metropolí. I v jiných případech může být situace komplikovanější, např. vznik Československa v roce 1918 byl secesí od zanikajícího Rakouska-Uherska, od kterého transferovaly části území k jiným státům a které se zároveň rozpadlo na Rakousko a Maďarsko, což byly státy vycházející ze samotného základu dualistické monarchie.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Nález Ústavního soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. II. ÚS 214/98. Dostupné online.
  2. POTOČNÝ, Miroslav; ONDŘEJ, Jan. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část. Praha: C. H. Beck, 2006. ISBN 80-7179-536-4. S. 23.