Karakalpakstán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Qaraqalpaqstan Respublikası
Qoraqalpog'iston Respublikasi
Vlajka
vlajka
Znak
znak
geografie

UZ-Karakalpakstan.PNG

Hlavní město: Nukus
Rozloha: 164 900 km²
Časové pásmo: +4
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 200 100
Hustota zalidnění: 7,5 ob./km²
Jazyk: karakalpačtina, uzbečtina
Národnostní složení: Karakalpaci 15,0%, Uzbeci 79,8%
Náboženství: Islám 95%, Pravoslaví 4%, ostatní 1%
správa regionu
Nadřazený celek: Uzbekistán
Druh celku: republika
Podřízené celky: 14 okresů
Prezident Musa Jernijazov
mezinárodní identifikace
ISO 3166-2: UZ-QR
Karakalpakstan map.png

Karakalpakstán (karakalpacky Qaraqalpaqstan Respublikası, uzbecky Qoraqalpog'iston Respublikasi) je autonomní republika na severozápadě Uzbekistánu.
Jeho hlavní město je Nukus (karakalpacky No'kis nebo Нөкис).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Země leží v Turanské nížině, její severovýchodní část vyplňuje poušť Kyzylkum. Nejvyšší bod má 473 m n. m. Na severu se nachází Aralské jezero, jehož velká část v důsledku neuvážených lidských zásahů vyschla a proměnila se v poušť Aralkum.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast je součástí historického Chórezmu, ve starověku ji obývali Massagetové, později byla součástí Chivského chanátu. Turkický národ Karakalpaků (doslova „černých klobouků“) se zde začal usazovat v 18. století.[2] Od roku 1873 se stalo území součástí carského Ruska, v roce 1920 byla nastolena sovětská moc. V roce 1925 byla zřízena Karakalpacká autonomní oblast v rámci Kazachstánu, z níž byla roku 1932 vytvořena Karakalpakská autonomní sovětská socialistická republika, původně pod správou RSFSR, od roku 1936 připadla Uzbekistánu. V roce 1933 bylo hlavní město přestěhováno z Turtkulu do Nukusu. V roce 1990 byla vyhlášena suverenita Republiky Karakalpakstán, v roce 1993 byla uzavřena dohoda, podle níž se na dvacet let stává Karakalpakstán autonomní součástí Uzbekistánu s karakalpačtinou jako úředním jazykem, vlastními státními symboly, vládou a parlamentem Žokargy Kenes. Po vypršení platnosti dohody roku 2013 se objevily snahy o plnou nezávislost, ale byly potlačeny.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Karakalpakové tvoří 28 % obyvatelstva, následují Uzbeci (27 %) a Kazaši (24 %). Většina obyvatel se hlásí k sunnitskému islámu.[4]

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Karakalpakstán se dělí na čtrnáct oblastí:

  • 1 Amudarya (hlavní město Mang‘it)
  • 2 Beruniy (hlavní město Beruniy)
  • 3 Shimbay (hlavní město Shimbay)
  • 4 Ellikqala (hlavní město Bustan)
  • 5 Kegeyli (hlavní město Kegeyli)
  • 6 Mo‘ynaq (hlavní město Mo‘ynaq)
  • 7 Nukus (hlavní město Oqmang‘it)
  • 8 Qanliko‘l (hlavní město Qanliko‘l)
  • 9 Qo‘n‘irat (hlavní město Qo‘n‘irat)
  • 10 Qarao‘zak (hlavní město Qarao‘zak)
  • 11 Shumanay (hlavní město Shumanay)
  • 12 Taxtako‘pir (hlavní město Taxtako‘pir)
  • 13 To‘rtkul (hlavní město To‘rtkul)
  • 14 Xojeli (hlavní město Xojeli)

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Karakalpakstán se potýká s vážnými ekologickými problémy. Zavlažování bavlníkových polí zavinilo pokles hladiny řeky Amudarja a následné vysychání Aralského jezera, jehož rozloha se od roku 1960 do roku 2010 zmenšila o 90 %. To vedlo ke kolapsu rybolovu, který tvořil základ místní ekonomiky, oblast okolo jezera je kvůli písečným bouřím neobyvatelná, dochází k extrémním výkyvům počasí.[5] Další rizika představují bývalý tajný ústav na výrobu biologických zbraní na ostrově Vozrožděnija a laboratoře v Nukusu a obci Žaslyk, kde byla vyvinuta chemická zbraň známá jako novičok.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.lideazeme.cz/clanek/nelitostna-poust-aralkum
  2. http://www.britannica.com/EBchecked/topic/312029/Karakalpakstan#ref154170
  3. http://www.dw.de/%D0%BD%D0%B5%D0%B7%D0%B0%D0%B2%D0%B8%D1%81%D0%B8%D0%BC%D1%8B%D0%B9-%D0%BA%D0%B0%D1%80%D0%B0%D0%BA%D0%B0%D0%BB%D0%BF%D0%B0%D0%BA%D1%81%D1%82%D0%B0%D0%BD-%D0%BC%D0%B5%D1%87%D1%82%D0%B0-%D0%B8%D0%BB%D0%B8-%D0%BF%D0%BE%D0%BB%D0%B8%D1%82%D0%B8%D1%87%D0%B5%D1%81%D0%BA%D0%B0%D1%8F-%D0%BF%D1%80%D0%BE%D0%B3%D1%80%D0%B0%D0%BC%D0%BC%D0%B0/a-18465439
  4. http://www.libri.cz/databaze/staty/podlist.php?id=377
  5. http://www.rozvojovka.cz/clanky/1157-aralske-jezero-pribeh-jedne-tragedie.htm
  6. http://www.nytimes.com/1999/05/25/world/us-and-uzbeks-agree-on-chemical-arms-plant-cleanup.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]