Novičok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Chemické vzorce látky Novičok
Chemické vzorce některých látek označovaných jako Novičok

Novičok (rusky новичок, česky „nováček“) je řada nervově paralytických látek, které byly podle Jonathana B. Tuckera vyvinuty v Sovětském svazu v 70. a 80. letech 20. století.[1][2] Jedná se údajně o čtyři[3] různé látky, přičemž tři jsou v tekutém stavu a čtvrtá je prášek. Podle Tuckera jsou to organické sloučeniny fosforu a fluoru, konkrétně fluorofosfáty, s paralytickým účinkem. Tyto látky se liší jak způsobem výroby, tak způsobem bojového užití. Pod vedoucím projektu Pjotrem Kirpičovem údajně vzniklo několik set modifikací látek tohoto typu.[3][4]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Novičok A230
Novičok A234

Novičok vyvíjeli v rámci tajného sovětského programu s kódovým označením „Foliant“ pracovníci Státního vědecko-výzkumného ústavu organické chemie a technologie[5] pod vedením Pjotra Kirpičova.[3][4] Vývoj probíhal pravděpodobně na území Uzbecké SSR a pokračoval ještě nejméně na počátku 90. let.[6] Samotná výroba chemických látek údajně probíhala v povolžském městě Volsk.[3][4] První připravená látka této skupiny dostala název K-84, později byla přejmenována na A-230. Postupně vznikly všechny čtyři základní typy látek, konkrétně v letech 1972, kdy byl vyvinut první typ látky, dále 1976, kdy byly vyvinuty dva další typy látek, posléze 1980, kdy byl vyvinut čtvrtý typ.[3][4] Od těchto základních látek byly odvozeny další podobné látky, nyní je jich podle Tuckera známo více než sto,[7] možná několik set.[3][4] Z nich má z vojenského hlediska být nejdůležitější A-232 (Novičok-5).[8]

Látky Novičok byly vyvíjeny k dosažení čtyř cílů:[9][10]

  • dosáhnout nezjistitelnost pomocí standardních chemických detekčních zařízení NATO
  • překonat chemické ochranné pomůcky NATO
  • umožňovat bezpečnější manipulaci
  • obejít seznam zakázaných prekurzorů Úmluvy o chemických zbraních.

Všech těchto cílů bylo údajně dosaženo.

Podle listu Süddeutsche Zeitung získala v 90. letech vzorek novičoku německá tajná služba BND, která odeslala látku na analýzu ve švédské laboratoři.[11] Německo sdílelo informace o novičoku se spojenci v USA, Británii, Francii, Nizozemsku a Kanadě a armádní laboratoře v těchto zemích mohly podle deníku Süddeutsche Zeitung v malém množství novičok připravovat, aby vyvinuly protilátky.[12]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Novičok má formu velmi jemného prášku nebo kapaliny, podle typu[3][4]. Konkrétně Novičok typu A234 je podle všeho olejovitá kapalina, se zápachem po amoniaku[13][14]. Obecně může Novičok překonat standardní protichemickou ochranu i filtry s aktivním uhlím a proniknout pryžovým těsněním.[6] Údajně jde o nejvíce smrtící nervové látky, které byly dosud vyvinuty; některé varianty jsou možná pětkrát až osmkrát účinnější než látka VX.[15] Podle analýz vzorku, získaného německou tajnou službou Bundesnachrichtendienst (BND), dokonce až desetkrát účinnější.[11]

Osoba zasažená Novičokem zvýšeně sliní, zvrací a dostává se do silných křečí, při kterých si může dokonce i zlámat kosti. V případě Novičoku A234 má pěnu u úst, může mít potíže s chůzí a následně upadá do bezvědomí.[16] Smrt nastává velice rychle.[17]

Jde o binární chemickou zbraň, která se vytvoří spojením jednotlivých samostatně neškodných komponentů (prekurzorů) těsně před použitím.[5] Protože prekurzory jsou obvykle výrazně méně nebezpečné než samotné látky, tato technika umožňuje mnohem jednodušší manipulaci a přepravu munice. Navíc prekurzory jsou obvykle mnohem snáze stabilizovatelné, takže lze takto zvýšit trvanlivost látek. To má na druhou stranu tu nevýhodu, že neopatrná příprava může vytvořit neoptimální látku.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Látky této skupiny nebyly nikdy bojově nasazeny. První známá otrava člověka proběhla v roce 1987 po selhání odvětrávání v laboratoři. Postižený vědec Andrej Železňakov obdržel instrukce vypít čaj (poté se vyzvracel), dostal protilátku a po chvíli zkolaboval. Zachránila jej zřejmě injekce atropinu. Zemřel v roce 1992 na následky otravy (látka u něj způsobila postupnou dekompozici nervové tkáně). Před smrtí poskytl rozhovor novinám navzdory utajení.[18]

V roce 1995 byli Novičokem otráveni ruský bankéř Ivan Kivilidi a jeho sekretářka.[5]

Podle britské premiérky Theresy Mayové byli právě jednou z těchto látek otráveni v březnu 2018 v britském Salisbury ruský dvojitý agent Sergej Skripal a jeho dcera Julija.[6] Podle pozdějších analýz měla být k otravě použita látka označovaná jako A234.[19]

V červenci 2018 se otrávili další lidé, když údajně měli podle britské policie nalézt lahvičku s Novičokem – Dawn Sturgessová a Charlie Rowley z městečka Amesbury,[20] přičemž Dawn Sturgessová na otravu zemřela.[21]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Novichok agent na anglické Wikipedii.

  1. TUCKER, Jonathan B. War of nerves: chemical warfare from World War I to al-Qaeda. New York: Anchor Books, 2007. ISBN 9781400032334. S. 232-233. (anglicky) 
  2. HALÁMEK, Emil; KOBLIHA, Zdeněk. Potenciální bojové chemické látky. Chemické listy [online]. 2011-06-15. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g [spolu s ČTK]. Ruští chemici se obracejí proti Rusku. Popírají tvrzení, že nevyrábělo jed novičok [online]. EuroZprávy.cz, 20. března 2018, 18:23 [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f ČTK. Sověti vyvíjeli neurotoxiny novičok, potvrdil další ruský vědec [online]. Novinky.cz, 20. 3. 2018, 19:17 [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  5. a b c Sovětští vědci za něj dostali Leninovu cenu. V Anglii použitý jed Novičok byl nejmocnější chemickou zbraní. Lidovky.cz [online]. 2018-03-13 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. 
  6. a b c Novičok. Co je zač tajemný jed, který v Anglii zasáhl exagenta Skripala. Lidovky.cz [online]. 2018-03-12 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. 
  7. Tucker (2006), s. 233.
  8. Tucker (2006), s. 253.
  9. Inhalation Toxicology.. Příprava vydání Salem, Harry; Katz, Sidney A.. 3. vyd. [s.l.]: CRC Press, 2014. ISBN 978-1-466-55273-9. S. 498-499. (anglicky) 
  10. KENDALL, Ronald J., a kol. Advances in biological and chemical terrorism countermeasures. Boca Raton: CRC Press, 2008. ISBN 978-1-420-07654-7. S. 136. (anglicky) 
  11. a b Němci před dvaceti lety získali vzorky novičoku a předali je spojencům [online]. Novinky.cz, 16.5.2018 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  12. Novičok možná testovali v Německu. Vznikla tam i protilátka?. Týden. 16. května 2018.
  13. Novinky. Udělalo se jí zle a šla si lehnout do vany. Brit vylíčil, jak se jeho přítelkyně otrávila novičokem. Novinky.cz. 25.7.2018. Dostupné online [cit. 2018-07-25]. (česky) 
  14. HUMPHRIES, Will. Novichok victim ‘sprayed it on her wrist from perfume bottle’. The Times. 2018-07-18. Dostupné online [cit. 2018-07-25]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  15. ALBATS, Yevgenia. The state within a state: the KGB and its hold on Russia--past, present, and future. New York: Farrar, Straus, Giroux, 1994. 401 s. ISBN 0-374-18104-7. S. 325-328. (anglicky) 
  16. Exclusive: Novichok poisoning victim Charlie Rowley reveals perfume gift he gave to partner contained deadly nerve agent. ITV News. 24.7.2018. Dostupné online [cit. 2018-07-25]. (anglicky) 
  17. EuroZprávy.cz. Novičok může oběti zlámat kosti. Pozor na „Putinovy zbraně“, Evropa je vojensky zaostalá, varuje expert [online]. EuroZprávy.cz, 24. března 2018, 15:08 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 
  18. „Dostalo mě to.“ Umírající vědec popsal, jak se otrávil novičokem. iDNES.cz [online]. 2018-03-23 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 
  19. ., Plk. doc. PharmDr. Daniel Jun, Ph.D. Co zabije špiona Skripala a proč novičok v Česku nemáme. iDNES.cz [online]. 2018-03-29 [cit. 2018-04-28]. Dostupné online. 
  20. Novinky. Byl to v Amesbury stejný novičok jako u Skripalových? Britská policie prověří přes 400 předmětů. Novinky.cz. 14.7.2018. Dostupné online [cit. 2018-07-14]. (česky) 
  21. Novinky, ČTK. V Británii zemřela žena otrávená novičokem. Novinky.cz. 8.7.2018. Dostupné online [cit. 2018-07-14]. (česky)