Novičok

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Chemické vzorce látky Novičok
Chemické vzorce některých látek označovaných jako Novičok

Novičok (rusky новичок, česky „nováček“) je řada nervově paralytických látek, které byly podle Jonathana B. Tuckera vyvinuty v Sovětském svazu v 70. a 80. letech 20. století.[1][2] Jedná se údajně o čtyři[zdroj?] různé látky, přičemž tři jsou v tekutém stavu a čtvrtá je prášek. Podle Tuckera jsou to organické sloučeniny fosforu a fluoru, konkrétně fluorofosfáty, s paralytickým účinkem. Tyto látky se liší jak způsobem výroby, tak způsobem bojového užití. Pod vedoucím projektu Pjotrem Kirpičovem údajně vzniklo několik set modifikací látek tohoto typu.[3][4]

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Novičok A230
Novičok A234

Novičok vyvíjeli v rámci tajného sovětského programu s kódovým označením „Foliant“ pracovníci Státního vědecko-výzkumného ústavu organické chemie a technologie[5] pod vedením Pjotra Kirpičova.[3][4] Vývoj probíhal pravděpodobně na území Uzbecké SSR a pokračoval ještě nejméně na počátku 90. let.[6] Samotná výroba chemických látek údajně probíhala v povolžském městě Volsk.[3][4] První připravená látka této skupiny dostala název K-84, později byla přejmenována na A-230. Postupně vznikly všechny čtyři základní typy látek, konkrétně v letech 1972, kdy byl vyvinut první typ látky, dále 1976, kdy byly vyvinuty dva další typy látek, posléze 1980, kdy byl vyvinut čtvrtý typ.[3][4] Od těchto základních látek byly odvozeny další podobné látky, nyní je jich podle Tuckera známo více než sto,[7] možná několik set.[3][4] Z nich má z vojenského hlediska být nejdůležitější A-232 (Novičok-5).[8]

Látky Novičok byly vyvíjeny k dosažení čtyř cílů:[9][10]

  • dosáhnout nezjistitelnost pomocí standardních chemických detekčních zařízení NATO
  • překonat chemické ochranné pomůcky NATO
  • umožňovat bezpečnější manipulaci
  • obejít seznam zakázaných prekurzorů Úmluvy o chemických zbraních.

Všech těchto cílů bylo údajně dosaženo.

Podle listu Süddeutsche Zeitung získala v 90. letech vzorek novičoku německá tajná služba BND, která odeslala látku na analýzu ve švédské laboratoři.[11] Německo sdílelo informace o novičoku se spojenci v USA, Británii, Francii, Nizozemsku a Kanadě a armádní laboratoře v těchto zemích mohly podle deníku Süddeutsche Zeitung v malém množství novičok připravovat, aby vyvinuly protilátky.[12]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Novičok má formu velmi jemného prášku nebo kapaliny, podle typu[3][4]; může překonat standardní protichemickou ochranu i filtry s aktivním uhlím a proniknout pryžovým těsněním.[6] Údajně jde o nejvíce smrtící nervové látky, které byly dosud vyvinuty; některé varianty jsou možná pětkrát až osmkrát účinnější než látka VX.[13] Podle analýz vzorku, získaného německou tajnou službou Bundesnachrichtendienst (BND), dokonce až desetkrát účinnější.[11]

Osoba zasažená Novičokem zvýšeně sliní, zvrací a dostává se do silných křečí, při kterých si může dokonce i zlámat kosti. Smrt nastává velice rychle.[14]

Jde o binární chemickou zbraň, která se vytvoří spojením jednotlivých samostatně neškodných komponentů (prekurzorů) těsně před použitím.[5] Protože prekurzory jsou obvykle výrazně méně nebezpečné než samotné látky, tato technika umožňuje mnohem jednodušší manipulaci a přepravu munice. Navíc prekurzory jsou obvykle mnohem snáze stabilizovatelné, takže lze takto zvýšit trvanlivost látek. To má na druhou stranu tu nevýhodu, že neopatrná příprava může vytvořit neoptimální látku.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Látky této skupiny nebyly nikdy bojově nasazeny. První známá otrava člověka proběhla v roce 1987 po selhání odvětrávání v laboratoři. Postižený vědec Andrej Železňakov obdržel instrukce vypít čaj (poté se vyzvracel), dostal protilátku a po chvíli zkolaboval. Zachránila jej zřejmě injekce atropinu. Zemřel v roce 1992 na následky otravy (látka u něj způsobila postupnou dekompozici nervové tkáně). Před smrtí poskytl rozhovor novinám navzdory utajení.[15]

V roce 1995 byli Novičokem otráveni ruský bankéř Ivan Kivilidi a jeho sekretářka.[5]

Podle britské premiérky Theresy Mayové byli právě jednou z těchto látek otráveni v březnu 2018 v britském Salisbury ruský dvojitý agent Sergej Skripal a jeho dcera Julija.[6] Podle pozdějších analýz měla být k otravě použita látka označovaná jako A234.[16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TUCKER, Jonathan B. War of nerves: chemical warfare from World War I to al-Qaeda. New York: Anchor Books, 2007. ISBN 9781400032334. S. 232-233. (anglicky) 
  2. HALÁMEK, Emil; KOBLIHA, Zdeněk. Potenciální bojové chemické látky. Chemické listy [online]. 2011-06-15. Dostupné online. 
  3. a b c d e f [spolu s ČTK]. Ruští chemici se obracejí proti Rusku. Popírají tvrzení, že nevyrábělo jed novičok [online]. EuroZprávy.cz, 20. března 2018, 18:23 [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  4. a b c d e f ČTK. Sověti vyvíjeli neurotoxiny novičok, potvrdil další ruský vědec [online]. Novinky.cz, 20. 3. 2018, 19:17 [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  5. a b c Sovětští vědci za něj dostali Leninovu cenu. V Anglii použitý jed Novičok byl nejmocnější chemickou zbraní. Lidovky.cz [online]. 2018-03-13 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. 
  6. a b c Novičok. Co je zač tajemný jed, který v Anglii zasáhl exagenta Skripala. Lidovky.cz [online]. 2018-03-12 [cit. 2018-03-13]. Dostupné online. 
  7. Tucker (2006), s. 233.
  8. Tucker (2006), s. 253.
  9. Inhalation Toxicology.. Příprava vydání Salem, Harry; Katz, Sidney A.. 3. vyd. [s.l.]: CRC Press, 2014. ISBN 978-1-466-55273-9. S. 498-499. (anglicky) 
  10. KENDALL, Ronald J., a kol. Advances in biological and chemical terrorism countermeasures. Boca Raton: CRC Press, 2008. ISBN 978-1-420-07654-7. S. 136. (anglicky) 
  11. a b Němci před dvaceti lety získali vzorky novičoku a předali je spojencům [online]. Novinky.cz, 16.5.2018 [cit. 2018-05-16]. Dostupné online. 
  12. Novičok možná testovali v Německu. Vznikla tam i protilátka?. Týden. 16. května 2018.
  13. ALBATS, Yevgenia. The state within a state: the KGB and its hold on Russia--past, present, and future. New York: Farrar, Straus, Giroux, 1994. 401 s. ISBN 0-374-18104-7. S. 325-328. (anglicky) 
  14. EuroZprávy.cz. Novičok může oběti zlámat kosti. Pozor na „Putinovy zbraně“, Evropa je vojensky zaostalá, varuje expert [online]. EuroZprávy.cz, 24. března 2018, 15:08 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 
  15. „Dostalo mě to.“ Umírající vědec popsal, jak se otrávil novičokem. iDNES.cz [online]. 2018-03-23 [cit. 2018-03-24]. Dostupné online. 
  16. ., Plk. doc. PharmDr. Daniel Jun, Ph.D. Co zabije špiona Skripala a proč novičok v Česku nemáme. iDNES.cz [online]. 2018-03-29 [cit. 2018-04-28]. Dostupné online.