Atropin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Atropin
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Prostorový model
Prostorový model
Obecné
Systematický název 1αH,5αH-tropan-3α-ol-(±) (2RS)-2-fenyl-3-hydroxy-1-propanoát
Sumární vzorec C17H23NO3
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) 200-104-8
Indexové číslo 614-010-00-3
Vlastnosti
Molární hmotnost 289,4 g/mol
Teplota tání 117 °C
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
H-věty H330 H300
Vysoce toxický
Vysoce toxický (T+)
R-věty R26/28
S-věty (S1/2) S25 S45
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Atropin je tropanový alkaloid, který má halucinogení účinky. Je obsažený v rostlinách z čeledi lilkovitých (Solanaceae) např.: rulík zlomocný (Atropa belladona), blín černý, durman nebo mandragora lékařská. Atropin je racemická směs enantiomerů hyoscyaminu. Poprvé byl izolován roku 1833.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

  • Název je odvozen od rulíku zlomocného (Atropa Belladona). Jméno rulíku je odvozeno od neúprosné řecké bohyně osudu Atropos.

Účinky na organismus[editovat | editovat zdroj]

Atropin je kompetitivní antagonista acetylcholinových muskarinových receptorů. U intoxikovaného vyvolává velké vzrušení a přechodné psychické změny. Mimo to atropin jako parasympatolytikum vyvolává útlum žlázové sekrece (sucho v ústech), relaxaci hladkého svalstva, tachykardii (zrychlení srdeční činnosti), mydriázu (roztažení zorniček), zvyšuje se nitrooční tlak, nepřímým účinkem atropinu je i zvýšení tělesné teploty (jako důsledek blokády sekrece potu). V menších dávkách zvyšuje atropin touhu po pohybu, zvyšuje sklon k mluvení, k nemotivovanému smíchu či pláči, působí zrakové, sluchové i čichové halucinace jako třeba létání, jízda, otáčení (ty si však intoxikovaný většinou po vystřízlivění nepamatuje). Po požití tohoto alkaloidu se často dostavuje tendence intoxikovaného k agresi. Následuje útlum a spavost, případně vyzvracení bobulí. Je-li atropin předávkován, způsobuje ochrnutí mozku a obrnu dýchacího ústrojí. Intoxikace dávkou nad 50 mg atropinu končí u dospělého většinou kómatem a respirační paralýzou. Občas se však vyskytují jedinci mnohem citlivější u nichž se kritické stavy objevují již po 1 mg atropinu.

Smrtelná dávka atropinu u dítěte se pohybuje kolem 10 mg, u dospělého kolem 100 mg, je tedy v nadměrné dávce silně jedovatý. Toxická dávka pro člověka je tedy 70–100 µg/kg. Jednotlivé dávky perorálně je 2 mg a subkutánně (injekcí pod kůži) 1 mg. Terapeutické dávky u dospělých 0,25 - 1,0 mg i.v., plná vagolytická dávka je 3 mg i.v., při otravách organofosfáty se podávají i dávky mnohem vyšší.

Atropin se vstřebává rychle sliznicemi, spojivkou pomalu. Hromadí se v ledvinách a játrech, kde je odbouráván. 30–50 % se vylučuje močí nezměněno do 24 hodin. Atropin proniká placentou (5–15 min. po podání), byl zjištěn i v mateřském mléce.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Atropin se používá v očním lékařství, chirurgii, anesteziologii, kardiologii

Oční lékařství[editovat | editovat zdroj]

Atropin způsobuje rozšíření zornic, což napomáhá diagnóze některých očních chorob. Používá se jako oční kapky při léčbě vad či poškození oka, například: keratitidy, skleritidy, iritidy, uveitidy, vředu rohovky. Dále při ošetřování šilhavosti u dětí, po iridektomii, po perforujících poraněních oka, k uvolnění akomodační křeče při latentní hypermetropii. Diagnosticky se užívá při refraktometrii.

Jelikož zvyšuje nitrooční tlak, nesmí se používat u osob trpících glaukomem (zeleným zákalem).

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Injekce atropinu jsou používány v léčbě bradykardie (snížená srdeční frekvence). Atropin také slouží jako protijed na otravu organofosfátovými insekticidy (diazinon) a nervovými plyny. Protilátka proti atropinu samotnému je fyzostigmin nebo pilokarpin.

Atropin se také používá k odstranění křečí hladkého svalstva a také k léčení Parkinsonovy choroby.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]