Protijed
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Protijed (též antidotum, z řeckého antidoton) je látka s opačným účinkem k jiné látce, protilátka čili protijed. Obecně rozšířená mylná představa je, že většina otrav (intoxikací) je léčitelná výhradně pro ně určenými (specifickými) antidoty. Tato specifická antidota se používají jen k několika málo látkám. U ostatních otrav se aplikují nespecifická antidota.
Specifická antidota[editovat | editovat zdroj]
- Antagonisté opioidů – opioidy mohou způsobit útlum dechového centra a další negativní účinky. Nutné je pak podat antagonistu naloxon nebo dualistu opioidů nalorfin, který s nimi „soutěží“ o stejné receptory.
- Antagonisté benzodiazepanů – benzodiazepany mohou navodit útlum v CNS. Antagonistou je flumazenil.
- Antagonista heparinu – heparin snižuje srážení krve, do cévního řečiště je nutné podat protamin, který heparin vyváže a zamezí jeho působení.
- Chelátotvorné látky – významná antidota při otravách těžkými kovy. Při otravách olovem, manganem a kobaltem se použije #vápenatá sůl ethylendiamintetraacetátu (CaEDTA). Dimerkaprol (BAL - Britský antilewsit) je účinnou látkou proti otravám arsenem, zlatem a rtutí. Podává se do svalu po dobu cca jednoho týdne. Při otravě železem se podává deferoxamin.
Nespecifická antidota[editovat | editovat zdroj]

Smrtelně jedovatý Sarin, který byl použit při útoku v tokijském metru.
- Acetylcystein – mukolytikum, které lze podat při předávkování paracetamolem.
- Oxidoredukční látky – thiosulfát se používá při otravách kyanidy a dusitanem sodným, methylenová modř se podává při methemoglobinémií (modrání kojenců). Při léčbě cytostatiky lze ke zmírnění nežádoucích účinků vzít některé látky s -SH skupinou, jako mesna (merkaptoethansulfonát).
- Atropin – podává se při otravě cholinomimetiky. Při otravě organofosfáty jako jsou Tabun nebo Sarin lze aplikovat pralidoxim, který reaktivuje zablokovaný enzym acetylcholinesterázu.
- Fysostigmin – používá se jako antagonista antimuskarinových účinků v CNS.
- Ethanol – lze použít jako protijed při otravě metanolem a ethylenglykolem. Soutěží s nimi o stejná vazební místa a tím snižuje jejich škodlivý účinek.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hynie, Sixtus et al.: Farmakologie, 2. díl, vydavatelství Karolinum, Praha 1996.
- Toxikologické listy (prof. RNDr. Ing. PhMr. Zdeněk Bardoděj, DrSc., 3. LF UK, 1993.)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Encyklopedické heslo Odjedy v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.