Protijed

Protijed (též antidotum, z řeckého antidoton) je látka s opačným účinkem k jiné látce, protilátka čili protijed. Obecně rozšířená mylná představa je, že většina otrav (intoxikací) je léčitelná výhradně pro ně určenými (specifickými) antidoty. Tato specifická antidota se používají jen k několika málo látkám. U ostatních otrav se aplikují nespecifická antidota.

Specifická antidota

1. Antagonisté opioidů – opioidy mohou způsobit útlum dechového centra a další negativní účinky. Nutné je pak podat antagonistu naloxon nebo dualistu opioidů nalorfin, který s nimi „soutěží“ o stejné receptory.
2. Antagonisté benzodiazepanů – benzodiazepany mohou navodit útlum v CNS. Antagonistou je flumazenil.
3. Antagonista heparinu – heparin snižuje srážení krve, do cévního řečiště je nutné podat protamin, který heparin vyváže a zamezí jeho působení.
4. Chelátotvorné látky – významná antidota při otravách těžkými kovy. Při otravách olovem, manganem a kobaltem se použije #vápenatá sůl ethylendiamintetraacetátu (CaEDTA). Dimerkaprol (BAL - Britský antilewsit) je účinnou látkou proti otravám arsenem, zlatem a rtutí. Podává se do svalu po dobu cca jednoho týdne. Při otravě železem se podává deferoxamin.

Nespecifická antidota

Smrtelně jedovatý Sarin, který byl použit při útoku v tokijském metru.

1. Acetylcystein – mukolytikum, které lze podat při předávkování paracetamolem.
2. Oxidoredukční látky – thiosulfát se používá při otravách kyanidy a dusitanem sodným, methylenová modř se podává při methemoglobinémií (modrání kojenců). Při léčbě cytostatiky lze ke zmírnění nežádoucích účinků vzít některé látky s -SH skupinou, jako mesna (merkaptoethansulfonát).
3. Atropin – podává se při otravě cholinomimetiky. Při otravě organofosfáty jako jsou Tabun nebo Sarin lze aplikovat pralidoxim, který reaktivuje zablokovaný enzym acetylcholinesterázu.
4. Fysostigmin – používá se jako antagonista antimuskarinových účinků v CNS.
5. Ethanol – lze použít jako protijed při otravě metanolem a ethylenglykolem. Soutěží s nimi o stejná vazební místa a tím snižuje jejich škodlivý účinek.

Odkazy

Literatura

• Hynie, Sixtus et al.: Farmakologie, 2. díl, vydavatelství Karolinum, Praha 1996.
• Toxikologické listy (prof. RNDr. Ing. PhMr. Zdeněk Bardoděj, DrSc., 3. LF UK, 1993.)

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Odjedy v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Portály: Medicína

Autoritní data: GND: 4142655-1 | PSH: 13173