Opioid

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Jako opioid je označena látka schopná vázat se na opioidní receptor. Tyto receptory se nachází zejména v centrálním nervovém systému a v menší míře i v trávicí soustavě.[1] Existují čtyři hlavní skupiny opioidů[zdroj?]:

Ačkoli se termín opiát často užívá jako synonymum pro opioid, je správněji vymezen pro alkaloidy přírodního opia a jejich polosyntetické deriváty. Surové opium se získává šťávy z nezralých makovic. V opiu jsou obsaženy alkaloidy morfin a kodein, zodpovědné za protibolestivé a psychotropní účinky.

Účinky opioidů[editovat | editovat zdroj]

Mezi jejich hlavní účinky patří euforie, zklidnění, tělesný útlum, nevolnost, zúžené zornice, znecitlivění, pocit lhostejnosti vůči problémům a útlum dechu. V medicíně jsou opiody užívány k tlumení bolesti, při anestezii a léčbě bolesti.

Závislost na opioidech (opiátech)[editovat | editovat zdroj]

Více v kapitole Drogová závislost

Opiátová závislost provází lidstvo již velmi dlouho. První zprávy o užívání makové šťávy se objevují už 5–8 tisíc let př. n. l.[zdroj?] Morfeus, podle kterého je morfin – účinná látka opia – nazván, byl řeckým bohem snění. Závislost na morfinu byla dříve rozšířena zejména u profesionálních zdravotníků, kteří se k droze mohli snadno dostat. Heroin v byl letech 1898 - 1910 prodáván jako nenávyková náhražka morfinu a jako dětská medicína proti kašli. V USA začal být prodej heroinu přísně kontrolován v roce 1914, kdy byl povolen pouze pro lékařské účely, v roce 1924 se legálně vyrábět přestal.Za první světové války bylo morfium často podáváno k tišení bolesti a již z této doby jsou zmínky o rozvoji fyzické závislosti a abstinenčního syndromu při vysazení drogy. V sedmdesátých letech byl z kodeinu vyráběn u nás velmi oblíbený braun (hnědý heroin), který má oproti heroinu slabší tlumivé účinky a výraznější účinky euforizující.

Subjektivní působení a nežádoucí účinky[editovat | editovat zdroj]

Opiáty umožňují prožívat příjemné uvolnění, zklidnění, dotyčný je „nad věcí“, všechny problémy jako by ustoupily do pozadí. Předávkování vede k ospalosti až kómatu, v nejtěžších případech dochází k zástavě dechu a následně oběhu. Standartním nežádoucím účinkem je rovněž zácpa a nutkání ke zvracení. Nebezpečí opiátů spočívá především v rychlém rozvoji fyzické závislosti, přenosu infekce (převážně injekční aplikace) a v možném předávkování (útlum dechu). Na látky této skupiny se rychle vyvíjí tolerance – k dosažení stejných účinků je zapotřebí čím dál větší dávky. Tím rostou i finanční náklady, které závislého později často přinutí k drobné kriminalitě (krádeže, prostituce). Následkem tolerance toho dochází ke zvyšování dávek.

Situace v České republice[editovat | editovat zdroj]

V ČR připadají 2 uživatelé opiátů na 1 000 obyvatel[zdroj?]. Jen tak pro srovnání, na 1 000 obyvatel připadají 3 uživatelé pervitinu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. P.Y. Law, Horace H. Loh. Opioid Receptors. In Lennarz,W.J., Lane, M.D.. Encyclopedia of Biological Chemistry , Four-Volume Set, 1-4. [s. l.] : [s. n.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • (česky) substitucni-lecba.cz, stránky o závislosti a možnostech substituční léčby závislosti na opiátech.