Rodobrana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Rodobrana byla polovojenská organizace Hlinkovy slovenské ľudové strany. V Československu působila v letech 19231929. Byla předchůdkyní pozdější Hlinkovy gardy. V rámci HG byla obnovena v letech 19391940 jako její elitní součást.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Původní Rodobrana (1923–1929)[editovat | editovat zdroj]

Organizace vznikla v lednu 1923. Inspirátorem jejího vzniku a hlavním ideologem byl Vojtech Tuka,[1][2] oficiálně stál v čele Vojtech Hudec. Fungovala jako pořádková služba na shromážděních strany, ale byla používána také k zastrašování politických protivníků, někdy i s použitím násilí.[3] Rodobrana byla ovlivněná italským fašismem,[4] projevovaly se v ní protičeské[5] a protižidovské[6] tendence. Organizace se rychle rozrůstala a její členové byli několikrát vyšetřováni československými státními orgány kvůli výtržnostem na stranických shromážděních. Tyto excesy, ale hlavně protičeské zaměření Rodobrany, byly důvodem k úřednímu zastavení její činnosti v srpnu 1923.[7] Do konce roku 1925 dál fungovala v ilegalitě.[8] V první polovině roku 1926 byla činnost organizace obnovena, v létě začal vycházet stejnojmenný časopis. Počet členů dosáhl údajně 50[9] až 60[8] tisíc mužů. Po odsouzení Vojtecha Tuky k 15 letům vězení za špionáž ve prospěch Maďarska v roce 1929 byla činnost Rodobrany opět ukončena.[7][10]

Obnovená Rodobrana (1939–1940)[editovat | editovat zdroj]

Po vzniku Hlinkovy gardy začali od podzimu 1938 bývalí členové Rodobrany se znovuvytvářením její struktury jako elitní součásti HG. Jejich záměrem bylo vytvořit slovenskou obdobu SS.[10] O vzniku Rodobrany jako samostatného oddělení rozhodl velitel HG v únoru 1939. V první polovině tohoto roku bylo započato s vytvářením vlastní zpravodajské služby Dôvernícka služba Rodobrany (DSR). Podle plánů rodobranců měla DSR fungovat jako samostatný bezpečnostní aparát a politická policie. K tomu však nedošlo kvůli silnému odporu Ústředny státní bezpečnosti (ÚŠB)[pozn. 1] a umírněného křídla HSĽS v čele s prezidentem Tisem. Tato část strany měla s vedoucími představiteli organizace dlouhotrvající spory, což nakonec způsobilo, že Rodobrana byla v červnu 1940 rozpuštěna a splynula s HG.[12] Po nástupu Alexandra Macha do funkce ministra vnitra se ale někteří bývalí rodobranci stali příslušníky ÚŠB.[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kvůli jejím amatérským metodám nazývali příslušníci ÚŠB Rodobranu „nickcarterovským spolkem“.[11]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sokolovič (2009), s. 24.
  2. Kárpáty (2005), s. 89.
  3. Sokolovič (2009), s. 25.
  4. Sokolovič (2009), s. 29.
  5. Sokolovič (2009), s. 27.
  6. Sokolovič (2009), s. 32.
  7. a b Sokolovič (2009), s. 33.
  8. a b Kárpáty (2005), s. 90.
  9. Sokolovič (2009), s. 33–34.
  10. a b Kárpáty (2005), s. 91.
  11. Medvecký (2006), s. 30.
  12. Kárpáty (2005), s. 100.
  13. Medvecký (2006), s. 33.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KÁRPÁTY, Vojtech. Obnovenie Rodobrany a vývoj jej organizačnej struktúry v rokoch 1938–1940. In Slovenská republika 1939–1945 očami mladých historikov IV. Banská Bystrica : Katedra histórie FHV UMB a Ústav vedy a výskumu UMB v Banskej Bystrici, 2005. Dostupné online. ISBN 80-8083-147-5.  (slovensky)
  • MEDVECKÝ, Matej. Vznik Ústredne štátnej bezpečnosti. Pamäť národa. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2006, čís. 2. Dostupné online. (slovensky)