Ludwig Czech

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Ludwig Czech
Ludwig Czech.jpg
Ve funkci:
7. prosince 1929 – 14. února 1934
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády František Udržal
Jan Malypetr
Předchůdce Jan Šrámek
Nástupce Alfréd Meissner

Ve funkci:
14. února 1934 – 4. června 1935
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Jan Malypetr
Předchůdce Jan Dostálek
Nástupce Jan Dostálek

Ve funkci:
4. června 1935 – 5. listopadu 1935
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Jan Malypetr
Předchůdce Franz Spina
Nástupce Franz Spina

13. ministr veřejných prací Československa
Ve funkci:
5. listopadu 1935 – 18. prosince 1935
Prezident Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády Milan Hodža
Předchůdce Jan Dostálek
Nástupce Jan Dostálek

13. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa
Ve funkci:
18. prosince 1935 – 11. dubna 1938
Prezident Edvard Beneš
Předseda vlády Milan Hodža
Předchůdce Franz Spina
Nástupce Ivan Dérer

Narození 14. února 1870

Lvov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Úmrtí 20. srpna 1942 (ve věku 72 let)
Terezín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Politický subjekt DSAP

Ludwig Czech [čech] (14. únor 1870 Lvov, Rakousko-Uhersko, nyní Ukrajina20. srpen 1942 Terezín), byl advokát, politik a ministr za československé německé sociální demokraty, jehož život skončil v koncentračním táboře Terezín.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se ve Lvově, jeho otec byl železniční úředník. Po dostudování střední školy začal ve Vídni studovat práva a s rodinou se přestěhoval do Brna, tam se také přihlásil k sociálním demokratům. Po získání titulu doktora práv se vrátil do Brna (krátce působil i v Curychu, kde složil advokátské zkoušky [1] ) a zde začal svou advokátskou praxi. V roce 1899 vedl německou část zemské organizace rakouské sociální demokracie na Moravě. Od roku 1906 byl členem brněnského městského zastupitelstva. Dne 21. října 1906 se oženil s Elizabeth Kafkovou (narozenou 8.3.1886), která byla za 2. světové války také vězněna v Terezíně, ale na rozdíl od svého muže se dočkala konce války. [2]

Po vzniku samostatného Československa se jeho organizace stala v roce 1918 součástí Německé sociálně demokratické dělnické strany v ČSR. Ve volbách v roce 1920 byl za tuto stranu zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé (poslancem byl do roku 1938) a také místopředsedou sněmovny (do roku 1925). Když došlo k roztržce sociálních demokratů a odchodu komunistů, založení jejich vlastní strany, stal se nástupcem předchozího předsedy Josefa Seligera ve funkci předsedy strany. Je citován v souvislosti s aktivistickou politikou spolupráce s československou vládou. V letech 1929–1938 byl ministrem několika vlád s odpovědností za resorty veřejných prací, sociální péče a zdravotnictví.

Od roku 1914 vykonával Czech samostatnou právnickou praxi. V letech 1924–1929 vykonával v jeho advokátní kanceláři místo advokátního koncipienta pacifista Jindřich Groag.[3]

Kritické období[editovat | editovat zdroj]

Portrét Ludwiga Czecha na destičce na domě v centru Terezína.

Na sklonku třicátých let byl Czech spolustraníky často kritizován za přílišnou pasivitu vůči expanzi Henleinovy SdP. Ideologicky setrvával na pozicích internacionálního marxismu, zatímco opoziční křídlo strany vedené Wenzlem Jakschem sázelo na tzv. Volkssozialismus (národně-lidový socialismus), který měl obnovit popularitu Sociální demokracie mezi sudetskými Němci. Od konce roku 1937 přebírala Jakschova skupina stále více iniciativu a v březnu 1938 byl na sjezdu strany zvolen novým předsedou strany právě Jaksch. Ludwig Czech následně, 11.4.1938, abdikoval i na funkci ministra. Protože předseda vlády Milan Hodža v napjaté situaci hrozícího válečného konfliktu váhal s výběrem jiného Němce do své vlády, žádný německý sociální demokrat už místo Czecha jmenován nebyl a stal se tak posledním německy mluvícím ministrem československé vlády v historii. Po okupaci Českých zemí pak Czech snášel příkoří od nacistů, odmítaje emigrovat. V březnu 1942 byl pro svůj židovský původ poslán do Terezína, kde po půl roce zemřel ve věku 72 let.[4]

Žil v Brně až do své deportace dne 23. 3. 1942 transportem Ad-730 do Terezína, kde podle úmrtního listu, uveřejněného v databázi www.holocaust.cz, zemřel 22. 8. 1942 v 1 hodinu. V Terezíně bydlel v budově B V., světnice 184a. [1]

In memoriam mu byl v roce 1992 udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka IV. třídy.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ludwig CzechEncyklopedii dějin města Brna
  2. Elizabeth Czechová v Encyklopedii dějin města Brna
  3. Vojáku Vladimíre... Karel Čapek, Jindřich Groag a odpírači vojenské služby. Praha 2009, s. 54, 192. ISBN 978-80-904272-1-1
  4. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Czech Ludwig, dr, s. 43.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]