Ján Bečko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Ján Bečko

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1939

Státní ministr exil. čs. vlády
Ve funkci:
1940 – 1942

Ministr soc. péče a ministr zdravotnictví exil. čs. vlády
Ve funkci:
1942 – 1945

Pověřenec zdravotnictví
Ve funkci:
1947 – 1948
Předchůdce Emanuel Böhm
Nástupce Milan Polák

Pověřenec financí
Ve funkci:
1948 – 1948
Předchůdce Matej Josko
Nástupce Ján Púll

Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství Čs. soc. dem. str. děl.
NSP
Strana práce

Narození 16. listopadu 1889
Jasenie
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 14. nebo 17. dubna 1972
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese poslanec
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ján Bečko (16. listopadu 1889 Jasenie[1][2]14.[2] nebo 17. dubna[1] 1972 Bratislava[2][1]) byl československý a slovenský politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou, člen exilových československých vlád za druhé světové války, po válce člen Sboru pověřenců a politik Strany práce.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z malorolnicko-dělnické rodiny. Základní školu absolvoval v rodné obci. V roce 1904 se v Podbrezové vyučil zámečníkem. V následujícím období až do roku 1920 byl zaměstnán jako dělník železáren v Podbrezové. Od roku 1920 se stal předsedou Bratrské revírní pokladny v Banské Bystrici. V roce 1921 složil zkoušky z měšťanské školy a v letech 19211922 pak studoval na Obchodní akademii v Banské Bystrici. V této době již působil jako profesionální funkcionář sociální demokracie a redaktor stranického tisku.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění. Mandát si udržel i po všech následujících volbách, tedy parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 i parlamentních volbách v roce 1935. Mandát si oficiálně podržel do zániku svého mandátu v důsledku rozpuštění sociální demokracie na Slovensku v lednu 1939,[3] přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil jako hospitant do nově vzniklé Národní strany práce.[4] Krátce po Mnichovu se v říjnu 1938 ještě snažil vyvíjet politické aktivity za slovenské sociální demokraty. Když se dojednávala Žilinská dohoda coby společná platforma slovenských stran pro autonomii, přivezl jménem sociálních demokratů do Žiliny vlastní návrh slovenské autonomie, ale nebylo o něm jednáno, protože za základ se vzal návrh HSĽS a socialistické strany byly vytlačeny z hlavního proudu politického dění na Slovensku.[5]

Následně odešel do exilu a stal se ministrem v první exilové vládě Jana Šrámka (19401942) i v druhé exilové vládě Jana Šrámka (19421945). V 1. Šrámkově vládě zastával post státního ministra (pověřeného vedením Nejvyššího účetního kontrolního úřadu) a v 2. vládě byl ministrem sociální péče a pověřeným ministrem zdravotnictví a tělesné výchovy.

Po roce 1945 patřil mezi zakladatele a přední politiky Strany práce. Zastával post přednosty odboru na československém Ministerstvu sociální péče.[2] Po válce byl členem Slovenské národní rady. Byl do ní zvolen na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946.[6]

V 8. Sboru pověřenců a 9. Sboru pověřenců působil v letech 1947–1948 jako pověřenec zdravotnictví. V 8. Sboru pověřenců navíc po krátkou dobu během února 1948 zastával i post pověřence financí.[7]

Zastával funkci ředitele Československých státních lázní na Slovensku a byl zaměstnancem Onkologického ústavu v Bratislavě. Po roce 1948 odešel z politického života.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c MINÁČ, Vladimír. Malý slovenský biografický slovník: A-Ž. Generálny heslár SBS [online]. Matica slovenská, 1982 [cit. 2014-12-29]. S. 49. Dostupné online. (slovensky) 
  2. a b c d e f Ján Bečko [online]. banskabystrica.kniznice.net [cit. 2011-10-08]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Ján Bečko [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-08]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 155-156. (česky) 
  6. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. Dostupné online. (česky) 
  7. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 624-625. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]