Lev Winter

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
JUDr. Lev Winter

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1907 – 1918

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1935

Čs. ministr sociální péče
Ve funkci:
1918 – 1920
Nástupce Josef Gruber
Ve funkci:
1922 – 1926
Předchůdce Gustav Habrman
Nástupce Josef Schieszl

Čs. ministr unifikací (správce)
Ve funkci:
1925 – 1926
Předchůdce Ivan Markovič
Nástupce Ivan Dérer
Stranická příslušnost
Členství čs. soc. dem.

Narození 26. ledna 1876
Hroby
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. srpna 1935 (ve věku 59 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Univerzita Karlova
Profese poslanec a advokát
Commons Kategorie Lev Winter
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Arnošt Winter
bratr Gustav Winter

Lev Winter (26. ledna 1876 Hroby[1][2]29. srpna 1935 Praha)[3][4] byl český sociálně demokratický politik a ministr československých vlád.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejstarší ze šesti dětí v chudé rodině židovského rolníka a později nájemce mlýna. Na studiích gymnázia v Táboře se – stejně jako jeho mladší bratr Arnošt Winter – živil sám, převážně kondicemi. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze, po studiích (1900) pracoval jako advokátní koncipient pražského advokáta a primátora JUDr. Vladimíra Srba (ve funkci primátora 1900–1906). Od roku 1907 až do své smrti byl advokátem v Praze. V letech 1. světové války působil jako obhájce vojáků před rakouskými vojenskými soudy.

Politik[editovat | editovat zdroj]

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Od 90. let 19. století byl činný v sociálnědemokratické straně. Již v době studií se podílel na vydávání listu pokrokářských studentů Akademie a patřil mezi členy pokrokového studentstva, které po rozkladu pokrokového hnutí oslovila sociální demokracie. Později pravidelně přispíval do sociálně demokratického tisku, zejména do Práva lidu. Od roku 1907 byl členem předsednictva sociálně demokratické strany.[5]

Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 009. Opětovně byl zvolen za týž obvod i ve volbách do Říšské rady roku 1911 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[6]

V roce 1918 byl členem Národního výboru československého. V letech 1918–1920 zasedal za sociální demokraty v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929.[7][8]

Zastával i vládní posty. Byl ministrem sociální péče ve vládě Karla Kramáře, první vládě Vlastimila Tusara a druhé vládě Vlastimila Tusara v letech 19181920. Do této funkce se vrátil roku 1922 v první vládě Antonína Švehly a i v druhé vládě Antonína Švehly. V ní kromě toho v letech 19251926 jako správce zodpovídal za rezort sjednocení zákonů a organisaci správy Československa.[5][9]

Odborník[editovat | editovat zdroj]

V roce 1920 založil Sociální ústav Republiky československé pro studium sociálních věd, jehož ředitelem byl až do své smrti; od roku 1929 byl členem exekutivy Socialistické dělnické internacionály[10]; od roku 1930 předsedou československé skupiny Meziparlamentní unie. V roce 1927 se stal zakladatelem a současně prvním předsedou předsednictva Mezinárodní ústředny svazu pojišťoven a byl delegátem Československa v Mezinárodním úřadu práce. Stál u zrodu Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení (MASZ) v roce 1927, která působí dodnes.

Zásluhy[editovat | editovat zdroj]

Patřil k předním znalcům v oblasti sociálního pojištění a sociálního zákonodárství, o jehož přijetí v ČSR se významně zasloužil. Byl hlavním iniciátorem zákona o osmihodinové pracovní době (1918) a v letech 19191920 prosadil významné novely zákona o povinném nemocenském pojištění zaměstnanců průmyslu, živností a obchodu, které rozšířily okruh nemocensky pojištěných na všechny námezdně pracující a také na jejich rodinné příslušníky. Už roku 1904 vydal spolu s dr. Alfrédem Meissnerem rozsáhlé pojednání Úrazové pojištění dělnické podle práva rakouského. Publikoval rovněž řadu odborných monografií a statí v českém i zahraničním tisku (např. O osnově zákona o sociálním pojištění v ČSR 1923 – 1924.) Také jeho zásluhou je řazena československá sociální politika v době první republiky mezi nejprogresivnější na světě.

  • Mladší bratr Gustav Winter byl novinářem (narozen v Radeníně 20. června 1889). Působil jako zahraniční zpravodaj v Paříži a patřil mezi znalce a komentátory francouzské a španělské politické i kulturní scény. Též překládal, například do francouzštiny díla Karla Čapka. Od roku 1939 byl činný v odboji ve Francii a Anglii, kde také v září 1943 v Londýně zemřel.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.] : Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 161. (česky)  
  3. http://www.cssd-tabor.cz/index.php/zajimavosti-a-vyroci/115-novinky/zajimavosti-a-vyroci/38-osobnosti-socialni-demokracie-z-taborska-judr-lev-winter
  4. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=106770
  5. a b kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 230. (česky)  
  6. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  7. Lev Winter [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-11-23]. Dostupné online. (česky) 
  9. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 660–663. (česky)  
  10. kol. aut.: Politické strany, 1861–1938. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 695. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Encyklopedie-Kdo byl kdo ve 20. stol./ Milan Churaň a kol., nakladatelství LIBRI /1998; internetová verze – Jana Honzáková /2001

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]