Vavro Šrobár

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
prof. MUDr. Vavro Šrobár
Vavro Šrobár.JPG
1. čs. ministr zdravotnictví a tělovýchovy
Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 15. září 1920
NástupceLadislav Prokop Procházka
1. čs. ministr pro správu Slovenska
Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 25. května 1920
NástupceIvan Dérer
2. a 15. čs. ministr unifikací
Ve funkci:
25. května – 15. září 1920
PředchůdceMilan Hodža
NástupceVladimír Fajnor
Ve funkci:
25. února 1948 – 6. prosince 1950
PředchůdceMikuláš Franek
Nástupceministerstvo zaniklo
3. čs. ministr školství a nár. osvěty
Ve funkci:
26. září 1921 – 7. října 1922
PředchůdceJosef Šusta
NástupceRudolf Bechyně
17. ministr financí Československa
Ve funkci:
5. dubna 1945 – 2. července 1946
PrezidentEdvard Beneš
Předseda vládyZdeněk Fierlinger
PředchůdceJosef Kalfus
NástupceJaromír Dolanský
Pověřenec školství
Ve funkci:
7. února 1945 – 21. února 1945
NástupceOndrej Pavlík
Stranická příslušnost
ČlenstvíSNaRS
čs. agrární strana
Demokratická strana
Strana slobody

Narození9. srpna 1867
Lisková u Ružomberka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. prosince 1950 (83 let)
Olomouc
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníBratislava
Národnostslovenská
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, lékař, ekonom a vysokoškolský učitel
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třída, in memoriam (1991)
CommonsVavro Šrobár
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vavro Šrobár (9. srpna 1867 Lisková[1][2]6. prosince 1950 Olomouc, Československo) byl slovenský lékař, politik, ústřední postava meziválečné slovenské politiky v Československu, od roku 1935 profesor Komenského univerzity v Bratislavě v oboru sociálního lékařství.[3]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pamětní deska na Šrobárově rodném domě

Vavro Šrobár studoval na gymnáziích v Ružomberku, Levoči a Banské Bystrici. Po vyloučení ze všech škol v někdejším Uhersku kvůli panslavistické agitaci dostudoval na gymnáziu v Přerově v roce 1888.[4] Po maturitě odešel studovat na lékařskou fakultu Karlovy univerzity do Prahy. Zde se zapojil do práce v spolku Detvan.

Pod vlivem T. G. Masaryka se stal čechoslovakistou a patřil mezi Masarykovy skalní stoupence.[5] Udržoval také kontakty s radikálně naladěnými studenty v české Omladině. V roce 1898 začal ve spolupráci s Pavlem Blahou vydávat slovenský časopis Hlas; jeho poslední dva ročníky (19021904) už redigoval sám. Roku 1906 kandidoval do Uherského sněmu. Do roku 1918 působil jako lékař v Ružomberku. Ružomberok se díky němu stal centrem slovenské politické aktivity, protikladem tzv. martinské skupiny. V roce 1918 byl za své politické aktivity krátce internován.[5]

Od roku 1918 byl členem Národního výboru československého a jménem Slováků podepsal v říjnu 1918 zákon o zřízení československého státu.[4] V první Československé republice byl zprvu poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS), posléze za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu, tedy za agrárníky, se kterými Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. V letech 19251929 byl předsedou poslaneckého klubu poslanců agrární strany.

Stal se také prvním ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska,[4] jehož úkolem bylo zajistit politické a administrativně právní začlenění Slovenska do nové republiky (19181920), kromě toho byl ještě ministrem školství a národní osvěty (19211922). V letech 19251935 byl za agrární stranu senátorem Národního shromáždění ČSR. Postupně se však z politické scény vytrácel. Mezi roky 19221937 působil také jako pedagog lékařské fakulty Univerzity Karlovy, kde byl v roce 1935 jmenován profesorem.

V době slovenského klerofašistického státu stál v čele malé skupiny protifašistického odboje, orientované na československou exilovou vládu v Londýně, a roku 1944 v době Slovenského národního povstání byl jedním ze dvou předsedů Slovenské národní rady.

Do politiky se ještě vrátil po druhé světové válce. V únoru 1945 byl krátce pověřencem školství ve 3. Sboru pověřenců.[6] Do roku 1946 byl členem vedení Demokratické strany, poté před parlamentními volbami založil novou Stranu svobody a byl jejím prvním předsedou. Až do své smrti roku 1950 byl poslancem Národního shromáždění a v letech 19451946 byl jmenován ministrem financí ve dvou Fierlingerových vládách.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se stal ministrem pro sjednocení zákonů ve druhé vládě Klementa Gottwalda. Podle publicisty Karla Pacnera mu Gottwald nabídl tuto vcelku bezvýznamnou funkci, protože potřeboval mít ve vládě člověka spojeného s Masarykem, a Šrobár ji naivně přijal.[4] Zemřel 6. prosince 1950 v Olomouci, ale pohřben je v Bratislavě, na Ondřejském hřbitově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vláda ľudu v demokracii, 1919 (česky: Vláda lidu v demokracii)
  • Čas. přísp.: Naše snahy, Hlas 1898
  • Maďarizácia, Hlas 1900 (česky: Maďarizace)
  • O československej vzájomnosti, Prúdy 1901 (česky: O československé vzájemnosti)
  • Vzájomnosť československá, Hlas 1902 (česky: Vzájemnost československá)
  • Viera a veda, Prúdy 1913 (česky: Víra a věda)
  • Osvobodené Slovensko (Čin Praha 1928) (česky: Osvobozené Slovensko)

Názvy ulic[editovat | editovat zdroj]

V České republice jsou po něm nazvány ulice ve čtyřech městech (stav roku 2009):

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vavro Šrobár na slovenské Wikipedii.

  1. Národní shromáždění. Národní shromáždění Republiky československé v prvém desítiletí. [s.l.]: Státní tiskárna, 1928. 1315 s. Dostupné online. S. 1314. (česky) 
  2. NASKE, Miloslav. Národní shromáždění Republiky Československé: Poslanecká sněmovna, Senát, Národní výbor, Revoluční národní shromáždění. Životopisná a statistická příručka.... [s.l.]: Šmejc a spol., 1924. 247 s. Dostupné online. S. 154. (česky) 
  3. MUDr. vavro Šrobár, Osobnosti.sk
  4. a b c d PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. S. 127
  5. a b PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 92–97. Dále jen PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 623–624. (česky) 
  7. Srobarova ulice, mozek.cz[nedostupný zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLIMEK, Antonín. Říjen 1918. Vznik Československa. Praha ; Litomyšl: Paseka, 1998. 279 s. ISBN 80-7185-175-2. 
  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karviná) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 139 - 146
  • VOJÁČEK, Ladislav. Vavro Šrobár – ministr s plnou mocí pro správu Slovenska (1918-1920). Historický obzor, 2001, 12 (3/4), s. 81-89. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]