Rudolf Bechyně

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf Bechyně

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1911 – 1918

Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1939

Čs. ministr školství
Ve funkci:
1922 – 1924
Předchůdce Vavro Šrobár
Nástupce Ivan Markovič

Čs. ministr železnic
Ve funkci:
1925 – 1926
Předchůdce Emil Franke
Nástupce Jan Říha
Ve funkci:
1932 – 1938
Předchůdce Rudolf Mlčoch
Nástupce Jindřich Kamenický

Čs. ministr pro zásobování lidu
Ve funkci:
1929 – 1932
Předchůdce Jan Černý
Nástupce Jan Malypetr
Stranická příslušnost
Členství soc. dem.
NSP
soc. dem.

Narození 6. dubna 1881
Nymburk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. ledna 1948 (ve věku 66 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese poslanec, spisovatel a novinář
Commons Kategorie Rudolf Bechyně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf Bechyně (6. dubna 1881 Nymburk[1]1. ledna 1948 Praha[2]) byl český novinář a publicista, sociálnědemokratický politik a ministr.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Před rokem 1918[editovat | editovat zdroj]

Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska. Původně pracoval jako strojní zámečník, ale brzo se vypracoval na novináře a politika člena sociální demokracie. Nastoupil do redakce Hlasu lidu v Prostějově.[3]

Už ve třiceti letech se ve volbách do Říšské rady roku 1911 stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za český okrsek Morava 10. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie.[4]

Za první světové války v roce 1915 byl zatčen a obviněn za velezradu. Jako řadový voják byl poslán na frontu a i když válku přežil, přinesl si z ní zdravotní problémy. Po návratu z války byl v roce 1917 vybrán do vedení sociálně demokratické strany. Koncem první světové války patřil v rámci sociálnědemokratické strany spolu s Ludkěm Pikem či Gustavem Habrmanem k takzvané národní opozici, která akcentovala český národní a státoprávní zájem. Její exponenti tehdy ve straně převládli a potlačili více internacionalistický a prorakouský proud, který reprezentoval Bohumír Šmeral.[5][3]

Československým politikem[editovat | editovat zdroj]

Jeho politická kariéra vyvrcholila po vzniku Československa. Ve vedení strany zůstal až do roku 1939. Byl členem takzvané Pětky, což znamená, že byl hlavním zástupcem své strany při vyjednávání v československé vládní koalici.

V letech 19181920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939,[7] přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Národní strany práce.[8]

Byl několikrát jmenován ministrem a po mnoho let byl náměstkem předsedy vlády. V letech 19221924 působil jako ministr školství a národní osvěty MŠANO v první vládě Antonína Švehly. V období let 19251926 jako ministr železnic v druhé vládě Antonína Švehly. V letech 19291932 zastával funkci ministra pro zásobování lidu v druhé vládě Františka Udržala a potom od roku 1932 až do roku 1938 byl opět ministrem železnic v první, druhé a třetí vládě Jana Malypetra a v první, druhé a třetí vládě Milana Hodži.

Po roce 1939[editovat | editovat zdroj]

V červenci 1939 emigroval do Anglie a zde byl zprvu členem, pak i předsedou Státní rady československé v Londýně (1940–41).[3] Po skončení války se vrátil ve věku 64 roků do vlasti, ale nijak se již politicky neangažoval.[9].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Nymburk
  2. Rudé právo, 3.1.1948, s.1, Rudolf Bechyně zemřel (dostupné online v NK ČR)
  3. a b c kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha : Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 23. (česky)  
  4. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  5. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. S. 615, 617. (česky)  
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2013-05-23]. Dostupné online. (česky) 
  7. Rudolf Bechyně [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  8. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-15]. Dostupné online. (česky) 
  9. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bechyně Rudolf, s. 15.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]