Volba prezidenta Československa 1920

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Volba prezidenta Československa 1920
Stát Československo
Druh voleb prezidentské
Volební termín 27. května 1920
Předchozí volby 1918
Následující volby 1927
Výsledky
Tomáš Garrigue Masaryk August Naegle
Tomáš Garrigue Masaryk August Naegle
nezávislý DNP
284 hlasů 61 hlasů
67,1 % 14,4 %
zvolený kandidát nezvolený kandidát

Volba prezidenta Československa proběhla 27. května 1920 na společné schůzi obou komor Národního shromáždění v Rudolfinu na pražském Starém Městě.[1] Schůzi obou parlamentních komor vedl, předseda sněmovny, sociální demokrat František Tomášek.[1] Německá nacionální strana postavila do prezidentské volby církevního historika Augusta Naegleho. Komunističtí kandidáti byli dva budoucí předseda výkonného výboru KSČ Alois Muna a bývalý předseda Slovenské republiky rad Antonín Janoušek. Tomáš Garrigue Masaryk byl v první skutečné volbě[2][3] zvolen pro své druhé volební období.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Německé Rakousko.

29. února 1920 Národní shromáždění schválilo řádnou ústavu tato ústava předpokládala volbu prezidenta na sedmileté volební období.[2] Přičemž kandidát se o post mohl ucházet pouze dvakrát. Toto ustanovení neplatilo pro Masaryka.[4]

Průběh volby[editovat | editovat zdroj]

Samotný průběh volby byl poznamenán nespokojeností německých volitelů, kteří dávali najevo svůj nesouhlas s počešťováním svých jmen organizátory volby.[5][2]

Výsledky hlasování[editovat | editovat zdroj]

Volitelé odevzdali 411 platných lístků. Masaryk obdržel 284 hlasů a byl tak opětovně zvolen československým prezidentem.[2] Historik Naegle obdržel od německých poslanců 61 hlasů. 60 lístků bylo prázdných a 6 roztříštěných,[5] z nich dostal komunistický poslanec Muna 4 hlasy a revolucionář Janoušek 2 hlasy.[2]

Kandidát Počet hlasů Procenta
Tomáš Garrigue Masaryk 284 69,1 %
August Naegle 61 14,8 %
bílé lístky 60 14,6 %
roztříštěné hlasy[pozn. 1] 6 1,5 %
Celkem platných lístků 411[5] 100 %

Prezidentský slib[editovat | editovat zdroj]

Masaryk složil svůj prezidentský slib do rukou předsedy poslanecké sněmovny Františka Tomáška. Maďarští a němečtí poslanci[5][2] s výjimkou německé sociální demokracie.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Roztříštěné hlasy získali komunističtí radikálové Muna a Janoušek.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ČERNÝ, Ondřej. 1920 - Volba prezidenta 2008 (Český rozhlas). www.rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Bouřlivé ovace i protesty komunistů. Masaryk vyhrál čtyřikrát, naposled mu už napovídali slova slibu | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. 2017-09-14 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  3. Jak jsme volili prezidenta Masaryka? Divili byste se, jak to bylo napínavé. Zoom magazin [online]. 2018-01-16 [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 
  4. Volba prezidenta republiky v roce 1927 [online]. VHU PRAHA. Dostupné online. 
  5. a b c d NS RČS 1920-1925, PS a Senát, 1. schůze, část 1/1 (27. 5. 1920). www.psp.cz [online]. [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  6. Prezidentské volby za první republiky nebyly tak hladké, jak se traduje. Plus [online]. 2017-06-26 [cit. 2019-02-14]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Bouřlivé ovace i protesty komunistů. Masaryk vyhrál čtyřikrát, naposled mu už napovídali slova slibu | Aktuálně.cz. Aktuálně.cz [online]. 2017-09-14 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 
  • NS RČS 1925-1929, PS a Senát, 1. schůze,část 1/1 (27. 5. 1920). www.psp.cz [online]. 1920-05-27 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  • Jak jsme volili prezidenta Masaryka? Divili byste se, jak to bylo napínavé. Zoom magazin [online]. 2016-01-16 [cit. 2019-02-08]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • NEČAS, Tomáš. Vývoj volby prezidenta v České republice. Brno, 2013 [cit. 2019-02-08]. 76 s. diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Kroupa. Dostupné online.