Přeskočit na obsah

Německá nacionální strana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Německá nacionální strana
Deutsche Nationalpartei
ZkratkaDNP
Datum založení1919
Datum rozpuštění3. října 1933
SídloChomutov
IdeologieNegativismus
Nacionalismus
Politická pozicepravicekrajní pravice
Stranické novinySudetendeutsche Tageszeitung
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Německá nacionální strana nebo Německá národní strana (německy Deutsche Nationalpartei, DNP) byla politická strana na území prvorepublikového Československa, která reprezentovala část sudetoněmecké národnostní menšiny.

Navazovala na národovecké německé strany, které v Rakousku-Uhersku působily již od 19. století. Po vzniku Československa se postupně místní skupiny nácionálně orientovaných aktivistů slučovaly. V dubnu 1919 vznikla Deutschböhmische Volkspartei (brzy nato ovšem československými úřady zakázaná pro podporu separace provincie Deutschböhmen).[1] V dubnu 1919 pak proto jako její nástupkyně vznikla Německá nacionální strana,[1] jejímž předsedou se na krátkou dobu stal chomutovský starosta Ernst Ferdinand Storch. Jako její zástupce vedl neúspěšné jednání premiérem Vlastimilem Tusarem o vypsání nových parlamentních voleb.[2] V září 1919 se sloučila s podobnou formací působící na severní Moravě a ve Slezsku (Deutschsoziale Volkspartei für Schlesien und Nordmähren – Německosociální národní strana pro Slezsko a severní Moravu) a také s menší politickou stranu národoveckých Němců z jižní Moravy Deutschnationale Partei aus Mittel und Südmähren (Německá národní strana ze střední a jižní Moravy). Na podzim 1919 se do této celostátní strany ještě začlenila Deutschböhmische Einheitspartei (Českoněmecká strana jednoty). Pak se uskutečnil první sjezd této strany v Liberci. S novou stranou splynula také malá formace Deutschsoziale Partei (Německosociální strana), kterou založil Heinrich Brunar.[1]

Strana odmítala začlenění etnických Němců do Československa a požadovala pro německou menšinu právo na sebeurčení. Hlavním tiskovým orgánem byl Nordböhmisches Tagblatt z Děčína. Hlavním představitelem byl Rudolf Lodgman von Auen. V parlamentních volbách v roce 1920 strana relativně uspěla v rámci koalice Německá volební pospolitost (Deutsche Wahlgemeinschaft), v níž se sdružila s Německou národně socialistickou stranou dělnickou. Ovšem s postupem stabilizace ČSR její podpora klesala, což se projevilo v parlamentních volbách v roce 1925. Roku 1928 se kvůli negativismu a strnulosti jejího programu od strany odtrhla skupina okolo Alfreda Roscheho (z ní se zformovalo Německé pracovní a volební společenství). V parlamentních volbách v roce 1929 kandidovala Německá národní strana společně s malou formací Sudetoněmecký svaz venkova (Sudetendeutscher Landbund), jež se odtrhla od Německého svazu zemědělců.[1]

S nástupem nacismu a NSDAP v sousedním Německu začala strana slábnout. Podobně jako Československá národní demokracie reprezentovala DNP konzervativnější variantu nacionalismu, zacílenou na střední a vyšší vrstvy a intelektuály. Nyní ale její voliči přebíhali k nacistům (v ČSR operujícím jako Německá národně socialistická strana dělnická). V září 1930 odstoupil předseda DNP Heinrich Brunar, který zastával podobnou konzervativní linii jako Lodgman. Novým předsedou se stal Karl Schöppe, starosta Ústí nad Labem. Ani on ale nezastavil postupný úpadek strany a odliv směrem k nacistům.[3]

V roce 1933 byla Německá národní strana stejně jako Německá národně socialistická strana dělnická československými úřady zakázána. V roce 1935 byla sice znovu povolena (coby snaha československých úřadů oslabit Sudetoněmeckou stranu), ale v parlamentních volbách v roce 1935 již nekandidovala a její předáci přešli hromadně do SdP.[1] Vstřícně se o politice SdP vyjadřoval i bývalý hlavní předák DNP Lodgman.[4]

Volební výsledky

[editovat | editovat zdroj]

Poslanecká sněmovna

[editovat | editovat zdroj]
Volby Hlasy Mandáty Pozice Postavení
Abs. % Abs. ±
1920 328,735 5.3
12/281
7. Opozice
1925 240,879 3.4
10/300
2 12. Opozice
1929 189,187 2.6
6/300
4 14. Opozice
Volby Hlasy Mandáty Pozice
Abs. % Abs. ±
1920 300,333 5.7
7/150
7.
1925 214,589 3.5
5/150
2 12.
1929 166,718 2.6
0/300
5 14.

Seznam poslanců a senátorů DNP[5]

[editovat | editovat zdroj]
volební období jméno funkce poznámky
1920–1925Alois Baeranposlanec
1920–1925Heinrich Brunarposlanec
1920–1925Edwin Feyerfeilposlanec
1920–1925Othmar Kallinaposlanec
1920–1925Josef Keiblposlanec
1920–1925Vinzenz Krausposlanec
1920–1925Wenzel Lehnertposlanec
1920–1925Rudolf Lodgmanposlanecpředseda poslaneckého klubu
1920–1925Franz Matznerposlanec
1920–1925Wilhelm Medingerposlanec11. ledna 1923 opustil poslanecký klub.
1920–1925Emmerich Raddaposlanec
1920–1925Ernst Schollichposlanec
1920–1925Karl Friedrichsenátor
1920–1925Hans Hartlsenátor
1920–1925Emma Herzigsenátor
1920–1925Robert Meißnersenátor
1920–1925August Naeglesenátorpředseda senátorského klubu
1920–1925Gustav Oberleithnersenátor
1920–1925Carl Eugen Schmidtsenátor
1925–1929Otto Horpynkaposlanec
1925–1929Othmar Kallinaposlanec
1925–1929Josef Keibelposlanecpředseda poslaneckého klubu
1925–1929August Kobergposlanec
1925–1929Vinzenz Krausposlanec
1925–1929Wenzel Lehnertposlanec
1925–1929Franz Matznerposlanec
1925–1929Ernst Schollichposlanec
1925–1929Hieronymus Siegelposlanec
1925–1929Josefine Weberposlanec
1925–1929Alfred Roscheposlanecpředseda poslaneckého klubu v letech 1927–1928
1925–1929Rudolf Schneiderposlanec
1925–1929Heinrich Brunarsenátorpředseda poslaneckého klubu
1925–1929Karl Friedrichsenátor
1925–1929Hans Hartlsenátor
1925–1929Robert Hüttnersenátor
1925–1929Gustav Oberleithnersenátor
1929–1935Georg Hanreichposlanec6. října 1933 opustil poslanecký klub.
1929–1935Friedrich Hassoldposlanec
1929–1935Otto Horpynkaposlanec
1929–1935Othmar Kallinaposlanec
1929–1935Josef Keiblposlanec10. října 1933 opustil poslanecký klub.
1929–1935Franz Matznerposlanec
1929–1935Ernst Schollichposlanecpředseda poslaneckého klubu
  1. 1 2 3 4 5 Politické strany, 1861–1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 872–875.
  2. RAK, Petr. Chomutovský starosta dr. Ernst Storch. Památky, příroda, život. 1996, roč. 28, čís. 2, s. 41. ISSN 0231-5076.
  3. KLIMEK, Antonín. Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XIV. 1929–1938. Praha: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-425-5. S. 124–125. Dále jen Klimek (2002).
  4. Klimek (2002), s. 544.
  5. Mads Ole Balling: Von Reval bis Bukarest – Statistisch-Biographisches Handbuch der Parlamentarier der deutschen Minderheiten in Ostmittel und Südosteuropa 1919–1945, Band 1, 2. Auflage. Kopenhagen 1991, ISBN 87-983829-1-8, S. 261–263.