Seznam prezidentů Československa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Seznam prezidentů Československa představuje chronologický přehled osob působících v nejvyšší ústavní funkci Československé republiky, kterou byl prezident republiky. V době existence Československa mezi lety 1918 a 1992 se v tomto úřadě vystřídalo celkem devět osob. V seznamu jsou uvedeni také prezidenti státních útvarů z válečného období let 1939–1945, kdy Československo fakticky neexistovalo.

Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byla přijata Prozatímní ústava, která stanovila, že prezidenta zvolí Revoluční národní shromáždění do doby, než bude schválena definitivní ústava.[1] K tomu došlo v roce 1920. Dle Ústavní listiny Československé republiky, platné až do roku 1948, byl prezident volen parlamentem, délka funkčního období byla sedmiletá a nikdo nesměl být zvolen více jak dvakrát za sebou (omezení dvou mandátů se nevztahovalo na Tomáše Garrigua Masaryka).[2] Ústava Československé republiky z roku 1948 měla obdobný obsah s tím, že omezení dvou po sobě jdoucích mandátů se nevztahuje na Edvarda Beneše.[3] V roce 1960 byla přijat nový ústavní zákon. Ústava Československé socialistické republiky zkrátila volební období na pět let, zároveň však už neomezovala počet po sobě jdoucích mandátů.[4] Roku 1968 bylo množství ustanovení v ústavě, včetně článků o prezidentovi republiky, nahrazeno novým Ústavním zákonem o československé federaci, který v případě prezidenta přijal obdobu ústavy z roku 1960.[5] Po sametové revoluci bylo v prosinci 1989 do zákona o federaci přidáno ustanovení, že v případě uvolnění úřadu prezidenta před skončením mandátu bude nově zvolený prezident ve funkci nejdéle do doby 40 dnů po ustavení parlamentu, který vzešel ze svobodných a demokratických voleb.[6][7] V květnu 1990 přibylo ustanovení, že délka funkčního období prezidenta svoleného po parlamentních volbách 1990 bude 24 měsíců.[8][9]

Volba probíhala v letech 1920–1946, 1968–1985 a 1990–1992 tajným hlasováním, v letech 1918, 1948–1964 a 1989 pak veřejným hlasováním, tj. aklamací, která v roce 1918 byla značně živelná.

V letech 1920–1992 bylo zvykem, že nově zvolený prezident složil slib ještě na volební schůzi parlamentu, bezprostředně po vyhlášení výsledků.[10]

Emil Hácha se státním prezidentem protektorátu Čechy a Morava stal v roce 1939 automaticky po vydání Výnosu o zřízení Protektorátu Čechy a Morava; nebyl jím zvolen, ani pověřen, ale potřeboval „důvěru Vůdce a říšského kancléře“, tj. Adolfa Hitlera.[11][12] Jozef Tiso byl prezidentem Slovenské republiky zvolen v roce 1939 slovenským parlamentem na základě slovenské ústavy z téhož roku, která uváděla, že funkční období trvá sedm let a nikdo nemůže být zvolen víc jak dvakrát po sobě.[13] Augustin Vološin byl v roce 1939 na zasedání karpatoukrajinského parlamentu zvolen prezidentem Karpatské Ukrajiny.[14]

Chronologický přehled[editovat | editovat zdroj]

Prezidenti Československa[editovat | editovat zdroj]

Pořadí Portrét Jméno
(narození–úmrtí)
Nástup do úřadu Opuštění úřadu Délka působení
v úřadu
Období Podrobnosti Strana Předseda vlády
1. Tomáš Garrigue Masaryk Tomáš Garrigue Masaryk
(1850–1937)
14. listopadu 1918[15] 27. května 1920[10] 17 let a 30 dní první republika zvolen 14. listopadu 1918 Revolučním národním shromážděním[16]
slib vykonal po návratu do Prahy 21. prosince 1918[16]
nestraník Karel Kramář (1918–1919)
Vlastimil Tusar (1919–1920)
Jan Černý (1920–1921)
Edvard Beneš (1921–1922)
Antonín Švehla (1922–1926)
Jan Černý (1926)
Antonín Švehla (1926–1929)
František Udržal (1929–1932)
Jan Malypetr (1932–1935)
Milan Hodža (1935–1938)
27. května 1920[10] 27. května 1927[17] zvolen 27. května 1920 oběma komorami Národního shromáždění[10]
27. května 1927[17] 24. května 1934[18] zvolen 27. května 1927 oběma komorami Národního shromáždění[17]
24. května 1934[18] 14. prosince 1935[15] zvolen 24. května 1934 oběma komorami Národního shromáždění[18]
abdikoval ze zdravotních důvodů[19]
2. Edvard Beneš Edvard Beneš
(1884–1948)
18. prosince 1935[15] 5. října 1938[15] 2 roky a 291 dní zvolen 18. prosince 1935 oběma komorami Národního shromáždění[20]
abdikoval po přijetí mnichovské dohody[20]
ČSNS Milan Hodža (1935–1938)
Jan Syrový (1938)
3. Emil Hácha Emil Hácha
(1872–1945)
30. listopadu 1938[15] 15. března 1939[15] 105 dní druhá republika zvolen 30. listopadu 1938 oběma komorami Národního shromáždění[21]
dne 15. března 1939 byla zahájena německá okupace českých zemí[22]
nestraník Jan Syrový (1938)
Rudolf Beran (1938–1939)
4. Edvard Beneš Edvard Beneš
(1884–1948)
21. července 1940[23] 2. dubna 1945[24] 4 roky a 255 dní druhá světová válka při uznání Prozatímního státního zřízení v Londýně (exilové vlády) se stal exilovým československým prezidentem[23] ČSNS Jan Šrámek (1940–1945)
2. dubna 1945[24] 19. června 1946[24] 3 roky a 66 dní třetí republika Beneš vstoupil 2. dubna 1945 na osvobozené východní Slovensko a dorazil do Košic[24]
potvrzen 28. října 1945 Prozatímním Národním shromážděním ve funkci coby prezident zvolený dne 18. prosince 1935[15]
Zdeněk Fierlinger (1945–1946)
Klement Gottwald (1946–1948)
19. června 1946[24] 7. června 1948[15] zvolen 19. června 1946 Ústavodárným Národním shromážděním[24]
abdikoval po převzetí moci komunisty[25] a ze zdravotních důvodů[26]
5. Klement Gottwald Klement Gottwald
(1886–1953)
14. června 1948[15] 14. března 1953[15] 4 roky a 273 dní socialismus zvolen 14. června 1948 Národním shromážděním[27]
zemřel v úřadu[28]
KSČ Antonín Zápotocký (1948–1953)
6. Antonín Zápotocký Antonín Zápotocký
(1884–1957)
21. března 1953[15] 13. listopadu 1957[15] 4 roky a 237 dní zvolen 21. března 1953 Národním shromážděním[29]
zemřel v úřadu[30]
KSČ Viliam Široký (1953–1963)
7. Antonín Novotný Antonín Novotný
(1904–1975)
19. listopadu 1957[15] 12. listopadu 1964[31] 10 let a 124 dní zvolen 19. listopadu 1957 Národním shromážděním[31] KSČ Viliam Široký (1953–1963)
Jozef Lenárt (1963–1968)
12. listopadu 1964[31] 22. března 1968[15] zvolen 12. listopadu 1964 Národním shromážděním[31]
abdikoval během pražského jara[32] kvůli vnitrostranickému sporu[33]
8. Ludvík Svoboda Ludvík Svoboda
(1895–1979)
30. března 1968[15] 22. března 1973[33] 7 let a 59 dní socialistická federace zvolen 30. března 1968 Národním shromážděním[33] KSČ Jozef Lenárt (1963–1968)
Oldřich Černík (1968–1970)
Lubomír Štrougal (1970–1988)
22. března 1973[33] 28. května 1975[15] zvolen 22. března 1973 oběma komorami Federálního shromáždění[33]
ze zdravotních důvodů zbaven funkce[34]
9. Gustáv Husák Gustáv Husák
(1913–1991)
29. května 1975[15] 22. května 1980[35] 14 let a 195 dní zvolen 29. května 1975 oběma komorami Federálního shromáždění[36] KSČ Lubomír Štrougal (1970–1988)
Ladislav Adamec (1988–1989)
Marián Čalfa (1989–1992)
22. května 1980[35] 22. května 1985[35] zvolen 22. května 1980 oběma komorami Federálního shromáždění[35]
22. května 1985[35] 10. prosince 1989[15] zvolen 22. května 1985 oběma komorami Federálního shromáždění[35]
abdikoval po sametové revoluci[37]
10. Václav Havel Václav Havel
(1936–2011)
29. prosince 1989[15] 5. července 1990[38] 2 roky a 204 dní demokratická federace zvolen 29. prosince 1989 oběma komorami Federálního shromáždění[38] OF Marián Čalfa (1989–1992)
Jan Stráský (1992)
5. července 1990[38] 20. července 1992[15] zvolen 5. července 1990 oběma komorami Federálního shromáždění[38]
abdikoval kvůli chystanému rozdělení Československa[39]

Prezidenti státních útvarů v letech 1939–1945[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny března 1939 do dubna/května 1945, tedy převážně během druhé světové války, která začala v září 1939, Československo neexistovalo. Jeho zbytky, které zůstaly po mnichovské dohodě z roku 1938, byly rozděleny na protektorát Čechy a Morava, jenž byl autonomní součástí Německa, a samostatnou Slovenskou republiku. Několik dní v březnu 1939 existovala i samostatná republika Karpatská Ukrajina, která byla ihned zabrána Maďarskem.

V roce 1940 vznikla v Londýně exilová československá vláda a Edvard Beneš byl uznáván mocnostmi jako prezident v exilu.

Útvar Titul Portrét Jméno
(narození–úmrtí)
Nástup do úřadu Opuštění úřadu Délka působení v úřadu Podrobnosti Strana Předseda vlády
protektorát
Čechy a Morava
státní prezident Emil Hácha Emil Hácha
(1872–1945)
16. března 1939[40] 8. května 1945[41] 6 let a 53 dní vrcholný představitel autonomní správy s minimem reálné moci, nikdy nebyl ani formálně pověřen do funkce[11]
ke dni 8. května 1945 podepsalo Německo kapitulaci a došlo tak k zániku protektorátu[41]
NS Rudolf Beran (1939)
Alois Eliáš (1939–1941)
Jaroslav Krejčí (1942–1945)
Richard Bienert (1945)
Slovenská
republika
prezident Jozef Tiso Jozef Tiso
(1887–1947)
26. října 1939[42][43] 8. května 1945[44] 5 let a 194 dní zvolen 26. října 1939 Sněmem Slovenské republiky[42]
od 3. dubna 1945 v exilu; ke dni 8. května 1945 podepsalo Slovensko kapitulaci[44]
HSĽS-SSNJ Vojtech Tuka (1939–1944)
Štefan Tiso (1944–1945)
Karpatská
Ukrajina
prezident Augustin Vološin Augustin Vološin
(1874–1945)
15. března 1939[14] 18. března 1939[45] 3 dny zvolen 15. března 1939 Sněmem Karpatské Ukrajiny[14]
od 16./17. března 1939 v exilu,[46] dne 18. března 1939 bylo dokončeno obsazení Karpatské Ukrajiny Maďarskem[45]
Kř.-lid. str. Podk. Rusi Július Révay (1939)

Chronologie prezidentů Československa[editovat | editovat zdroj]

Václav HavelGustáv HusákLudvík SvobodaAntonín NovotnýAntonín ZápotockýKlement GottwaldEdvard BenešEmil HáchaEdvard BenešTomáš Garrigue Masaryk

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zákon č. 37/1918 Sb., o prozatímní ústavě, § 7 Dostupné online.
  2. Zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina Československé republiky, Hlava třetí Dostupné online.
  3. Ústavní zákon č. 150/1948 Sb., Ústava Československé republiky, Kapitola třetí Dostupné online.
  4. Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé socialistické republiky, Hlava čtvrtá Dostupné online.
  5. Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, Hlava čtvrtá Dostupné online.
  6. POLAKOVIČ, Pavel. Vývoj českého a československého konstitucionalismu po roce 1989. Zlín, 2017. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta – Katedra dějin státu a práva. Vedoucí práce Jaromír Tauchen. s. 19–20. Dostupné online.
  7. Ústavní zákon č. 161/1989 Sb., kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ČL. I Dostupné online.
  8. JANUŠ, Jan. Prezidentské volby v historii československého státu. Praha, 2011. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Právnická fakulta – Katedra ústavního práva. Vedoucí práce Ján Gronský. s. 80. Dostupné online.
  9. Ústavní zákon č. 158/1990 Sb., kterým se doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 161/1989 Sb., ČL. I Dostupné online.
  10. a b c d ČERNÝ, Ondřej. 1920. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  11. a b ŠAFR, Jakub. Emil Hácha tzv. státním prezidentem Protektorátu Böhmen und Mähren. Praha, 2012. Bakalářská práce. Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta mezinárodních vztahů – Katedra politologie. Vedoucí práce Jan Rataj. s. 8–9. Dostupné online.
  12. Výnos č. 75/1939 Sb., o Protektorátu Čechy a Morava, Čl. 4 Dostupné online.
  13. Ústavný zákon č. 185/1939 Sl. z., o ústave Slovenskej republiky, Hlava tretia Dostupné online. (slovensky)
  14. a b c POP, Ivan. Ivan Pop: Osobnosti našich dějín - VOLOŠIN Augustin [online]. Rusyn.sk [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  15. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t NOLČ, Jiří. Čeští a slovenští prezidenti. Brno: CP Books, 2005. ISBN 80-251-0545-8. S. 6–8. 
  16. a b LUSTIGOVÁ, Martina. „Masaryk bude prezidentem. Nazdar!“. ČT24 [online]. 2013-01-23 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  17. a b c ČERNÝ, Ondřej. 1927. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  18. a b c ČERNÝ, Ondřej. 1934. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  19. mld. Před 80 lety rezignoval prezident Masaryk. Byl těžce nemocný, slábl a zapomínal slova. ČT24 [online]. 2015-12-14 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  20. a b JANEČKOVÁ, Bronislava. Volba a prezidentský slib Edvarda Beneše roku 1935. Rozhlas.cz [online]. 2010-11-01 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  21. ČERNÝ, Ondřej. 1938. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  22. kat. 15. března 1939 začalo nejtemnější období české historie. ČT24 [online]. 2016-03-15 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  23. a b Československý národní výbor a prozatímní stání zřízení ČSR v emigraci [online]. Vlada.cz, 2006-05-31 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  24. a b c d e f Doba poválečná 1945 - 1948 [online]. Vlada.cz, 2008-12-20 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  25. HAMOUZOVÁ, Iveta. Edvard Beneš podepsal abdikační listinu. ČT24 [online]. 2008-06-02 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  26. SKALICKÝ, Jaroslav. Edvard Beneš v prezidentském křesle zažil konec první republiky, exil i úsvit komunistické totality. iRozhlas.cz [online]. 2018-01-17 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  27. ČERNÝ, Ondřej. 1948. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  28. BRYNDA, Herbert. Nemoc a smrt Klementa Gottwalda. Radio.cz [online]. 2003-03-30 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  29. ČERNÝ, Ondřej. 1953. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  30. JANÁČ, Marek. Nemoc a smrt Klementa Gottwalda. Rozhlas.cz [online]. 2003-01-20 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  31. a b c d ČERNÝ, Ondřej. 1957 a 1964. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  32. ŽELEZNÝ, Jakub. Jediná opravdová prezidentská volba v době komunismu: 1968. ČT24 [online]. 2018-01-09 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  33. a b c d e ČERNÝ, Ondřej. 1968 a 1973. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  34. ŽELEZNÝ, Jakub. Co nevíte o prezidentech a báli jste se zeptat. ČT24 [online]. 2013-01-25 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  35. a b c d e f ČERNÝ, Ondřej. 1980 a 1985. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  36. ČERNÝ, Ondřej. 1975. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  37. Před svou abdikací jmenoval Husák první vládu s nekomunistickou většinou. ČT24 [online]. 2009-12-10 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  38. a b c d ČERNÝ, Ondřej. 1989 a 1990. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  39. ČERNÝ, Ondřej. 1992 a 1993. Rozhlas.cz [online]. 2008-02-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  40. Emil Hácha – pro většinu lidí zrádce a pronacistický aktivista. ČT24 [online]. 2010-06-27 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  41. a b Kapitulace Německa byla podepsána hned dvakrát. ČT24 [online]. 2010-05-07 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  42. a b KÁRPÁTY, Vojtech. Organizačno-bezpečnostné přípravy a opatrenia počas voľby prezidenta prvej Slovenskej republiky. Pamäť národa. 2014, čís. 4, s. 3–18. Dostupné online. (slovensky) 
  43. Snem Slovenskej republiky 1939, 1. volebné obdobie. 2. zasedanie. Tesnopisecká zpráva o 12. zasadnutí snemu Slovenskej republiky v Bratislave vo štvrtok 26. októbra 1939. [online]. Psp.cz [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  44. a b JANCURA, Vladimír. Kto vlastne kapituloval v Kremsmünsteri. Pravda [online]. 2017-05-08 [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  45. a b "Карпатская Украина" 1938-1939 гг. [online]. Hrono.info [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. (rusky) 
  46. Vyhlášení nezávislosti Karpatské Ukrajiny 14. 3. 1939 - 79 let [online]. Fronta.cz [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]