Aklamace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O hlasité liturgické přitakávání shromážděných věřících během bohoslužby pojednává článek Aklamace (liturgie).

Aklamace (z lat. acclamatio, souhlasné, jásavé volání) je obecně hlasité vyvolávání souhlasu větší skupinou lidí, vzdávaní holdu někomu, hlasité uvítání nějaké významné osoby. Zvláště jde o způsob ustanovení do určité státní funkce nebo úřadu. Nejde přitom o klasickou volbu, přestože tak bývá často označována, protože nejde o individuální hlasování. Při aklamaci volící hlasitým a kolektivním voláním (dříve u vojáků také tlučením mečů o štíty) podporují určitého kandidáta, předsedající pak určí, která strana měla převahu a zvítězila.[1]

Příkladem takové a jednoznačné aklamace bylo zvolení T. G. Masaryka prvním československým prezidentem 14. listopadu 1918.[2][3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FILIP, Jan. Volby a volební systémy (teze přednášky) [online]. Masarykova univerzita [cit. 2021-11-13]. Dostupné online. 
  2. Stenoprotokol z 1. schůze Národního shromáždění republiky Československé, 14. 11. 1918, část 1/4 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2021-11-13]. Dostupné online. 
  3. ANTONÍN, Klimek. Boj o hrad. Praha: Panevropa, 1996. ISBN 80-85846-06-3. Kapitola Masaryk se stává prezidentem, s. 18–21. 

Související články[editovat | editovat zdroj]