Emil Hácha

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
doc. JUDr. Emil Hácha

Státní prezident protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci:
15. březen 1939 – 9. květen 1945
Předseda vlády Rudolf Beran
Alois Eliáš
Jaroslav Krejčí
Richard Bienert

3. prezident Československa
Ve funkci:
30. listopad 1938 – 14. březen 1939
Předseda vlády Jan Syrový
Rudolf Beran
Předchůdce Edvard Beneš
Nástupce Edvard Beneš

2. prezident Nejvyššího správního soudu ČSR
Ve funkci:
1925 – 1938
Předchůdce Ferdinand Pantůček
Nástupce rozdělení soudu na protektorátní a slovenský
Stranická příslušnost
Členství nezávislý
Národní souručenství

Narození 12. července 1872
Trhové Sviny
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 27. června 1945 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Vinohradský hřbitov
Národnost Čech
Choť Marie Háchová
Vztahy Eduard Šittler (bratranec)[1]
Děti Milada Rádlová (1903–1989)
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Zaměstnání soudce, překladatel, politik
Profese právník
Náboženství římskokatolické
Podpis
Webová stránka oficiální životopis
Commons Kategorie Emil Hácha
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emil Dominik Josef Hácha (12. července 1872 Trhové Sviny[2]27. června 1945 Praha)[3] byl český právník a politik. Během let 1925–1938 působil jako předseda Nejvyššího správního soudu. V listopadu 1938 byl zvolen prezidentem pomnichovské Česko-Slovenské republiky. Po rozbití zbytku Československa a vytvoření protektorátu Čechy a Morava nacistickým Německem ke dni 15. března 1939 byl učiněn protektorátním státním prezidentem[p 1] a zůstal jím až do zániku protektorátu v květnu 1945. Méně známá je jeho činnost právně-teoretická, literární a překladatelská.

Život[editovat | editovat zdroj]

Právník[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům Emila Háchy

Narodil se v Trhových Svinech jako Emil Dominik Josef Hácha[2] do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy (1832–1884) a jeho manželky Marie Karolíny Pavlíny Háchové, roz. Klausové (1837–1914). Následně absolvoval gymnázium v Českých Budějovicích. V roce 1895 promoval na Univerzitě Karlově v Praze a v roce 1898 nastoupil k Českému místodržitelství v Praze. Roku 1902 se Hácha oženil[4] s Marií Klausovou. Další právnické zkušenosti získal jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni mezi lety 1916–1918.

Po vzniku Československa v roce 1918 se stal členem Nejvyššího správního soudu, který spolu s Ferdinandem Pantůčkem pomáhal založit. V roce 1920 obhájil svoji habilitační práci na Právnické fakultě UK, kde jako docent působil mezi lety 1924 a 1929. Po smrti Pantůčka byl v roce 1925 prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem jmenován druhým prezidentem NSS.

Jako právník se stal ceněným pro svoje znalosti anglosaského zvykového práva a mezinárodního práva. V Československu byl člen legislativní rady vlády ČSR, člen České akademie a České učené společnosti. Jako uznání Háchových hodnot lze považovat členství u haagského rozhodčího soudu.[5]

Prezident[editovat | editovat zdroj]

Velkou změnu pro Háchu přinesl rok 1938. Toho roku zemřela Marie Háchová, jeho žena, se kterou prožil harmonické manželství, a také se rozvedla jeho dcera. Druhá změna přišla po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Na nátlak svého okolí 30. listopadu 1938 přijal funkci prezidenta Česko-Slovenské republiky.[p 2] Důvody pro jeho volbu tkví v jeho dosavadní neutralitě a ve zkušenosti s vedením větší instituce (NSS).[6]

Hácha v Berlíně 15. března 1939

Představitelé ľudové strany, která se zmocnila vlády na Slovensku, tajně vyjednávali s nacisty o vyhlášení slovenské nezávislosti, proto v noci na 10. března Emil Hácha vyhlásil stanné právo a sesadil slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem a moc na Slovensku převzala s Háchovým souhlasem československá armáda.

Hácha se 9. června 1942 setkává v Berlíně s Hitlerem na pohřbu Reinharda Heydricha

14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše.[7] Jakmile večer Hácha dorazil, byl úmyslně nucen čekat až 1:30 ráno příštího dne, až se Hitler dokouká na film. Po setkání mu bylo sděleno, že německá armáda je připravena napadnout Česko-Slovensko. Hitler dal Háchovi na výběr mezi podrobením českých zemí německé branné moci ve formě Protektorátu nebo vojenskou invazí a válkou. Hácha opakovaně vzdoroval Hitlerovu nátlaku a odmítal přijmout potupné podmínky předání moci, až ve 4 hodiny ráno, kdy Göring pohrozil bombardováním Prahy, Hácha utrpěl infarkt. Po přivolání lékařské pomoci, v kritickém stavu, dokument podepsal a informoval Prahu o rozhodnutí.[8] Večer vyrazil do Prahy vlakem, který byl nacisty úmyslně zpožděn, aby Hitler dorazil do Prahy dříve. Hácha v 19:30 vstoupil do Pražského hradu poprvé jako státní prezident, za asistence vojáků SS.

Hácha se mylně domníval, že němečtí nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů, v mnoha případech úspěšně. Byl iniciátorem vzniku Národního souručenství, které mělo být zastřešující organizací českého obyvatelstva protektorátu. V červnu 1940 v reakci na porážku Francie hitlerovskými vojsky odsoudil „klamnou orientaci zahraniční politiky“ v období první republiky a „překonané liberalisticko-demokratické myšlení“.[9]

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy v září 1941 a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Osudovým zlomem v jeho životě se stal atentát na Reinharda Heydricha, který v květnu 1942 provedli českoslovenští výsadkáři. Terorizování českého národa během heydrichiády a osobní nátlak nacistů v čele s Karlem Hermannem Frankem a ministrem školství a lidové osvěty Emanuelem Moravcem podlomily zdravotní a duševní stav státního prezidenta. Podle některých historiků měl Hácha rezignovat po zatčení premiéra Eliáše nebo po atentátu na Heydricha a následných represích.[10]

Od této chvíle nacisté zlomeného Háchu využívali jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše“. Nejvyšší úrovně dosáhlo toto zneužití po atentátu na Heydricha a jeho smrti, přičemž tyto události vyšly do stejného období jako státní oslavy Háchových 70. narozenin. V rozhlasovém projevu ze dne 30. května 1942 ostře odsoudil jak atentát, tak i činnost Benešovy exilové vlády.[11] V době, kdy nacisté vypálili Lidice a Ležáky a občané na masových shromážděních vyjadřovali svou podporu Německé říši, přijal Hácha osobní dar Adolfa Hitlera – luxusní automobil Mercedes – a vyšla obsáhlá publikace Jihočech Emil Hácha (její obrazovou část vytvořil významný reportér Karel Hájek, grafickou úpravu vytvořil Jiří Trnka).[12]

Prosím vás, abyste si ještě jednou uvědomili velkomyslnost Adolfa Hitlera, který od českého národa nic jiného nežádal, než aby tento národ šel klidně za svou prací. Je proto přirozené, že nevděk za tuto velkorysost musí být potrestán všude tam, kde se projeví a že tím spíše musí býti potrestána věrolomnost, která nevděk stupňuje až do zrady. ... Není Čechem, kdo se protiví Velkoněmecké říši a kdo tím zločinně hraje o jednou zaručená práva. Není Čechem, kdo jde s Anglií a se sovětským Ruskem, není Čechem, kdo do našich krajů vnáší rozklad, zradu a zločin. Pro tyto lidi nemějte slitování. Jde o zločinné žháře, kteří nás chtějí připravit o rodnou střechu nad hlavou, o náš drahý český domov. Tyto zrádce, na prvém místě pana Beneše, jsme navždy vyloučili z národa.
— Poselství pana státního presidenta českému lidu 19. června 1942.[13]
Hácha, Emanuel Moravec, Richard Bienert a další členové protektorátní vlády v červnu 1942
Hácha v doprovodu členů protektorátní vlády rozmlouvá s Hitlerem 9. června 1942 v Berlíně u příležitosti pohřbu Reinharda Heydricha. Hitler během rozhovoru Háchovi vyhrožoval, že v případě dalších incidentů v protektorátu je připraven vysídlit český národ ještě v průběhu války.

3. července 1942 se na Václavském náměstí v Praze konala manifestace české loajality vůči Německé říši, které se zúčastnilo 200 000 občanů v čele s Háchou a Moravcem.[14]

Hrob Emila Háchy na Vinohradském hřbitově

Háchovo zdraví se vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo, proto přestal být pro německé okupanty zajímavý. Hácha ztratil nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale i okupantů a jejich přisluhovačů.

13. května 1945 byl Emil Hácha na příkaz Václava Noska zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel. Někdy se jako datum úmrtí mylně označuje 1. červen.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Busta a pamětní deska na rodném domě Emila Háchy v Trhových Svinech

Velká část Háchovy literární pozůstalosti a fotografická dokumentace o něm jsou dnes uchovány v Archivu Kanceláře prezidenta republiky.

Pamětní deska připomínající návštěvu prezidenta Háchy dne 14. května 1941 byla odhalena v roce 2017 ve Slaném.[15]

Česká pošta vydala v roce 2018 poštovní známku s portrétem Emila Háchy.[16]

Výbor díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Výraz „státní prezident“ byl převzat z němčiny (Staatspräsident), ve které je běžně užíván pro všechny prezidenty států.
  2. Úřad fakticky vykonával; podle nálezu Ústavního soudu České republiky č. 55/1995 Sb. však byla zpochybněna demise předchozího presidenta Edvarda Beneše: „… Dne 18. prosince 1942 uplyne sedmileté volební období dosavadního prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše, jenž byl řádně zvolen prezidentem republiky ve schůzi Národního shromáždění dne 18. prosince 1935. Prezident dr. Edvard Beneš se vzdal své prezidentské funkce dne 5. října 1938, avšak vláda československá ve shodě s věrnými občany československého státu nikdy nepokládala tuto rezignaci za platnou, neboť byla protiprávně vynucena.“

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://rodopisna-revue-online.tode.cz/regiony/hacha-nas-rod.pdf
  2. a b Matriční záznam o narození a křtu (1. shora) farnost Trhové Sviny
  3. Hácha Emil. Hlasy slavných [online]. Archiv ČRo, 8. 4. 2017 [cit. 8.4.2017]. Dostupné online. 
  4. Matriční záznam o sňatku JUDr. Emila Háchy s Marií Klausovou farnost při kostele sv. Prokopa na Žižkově v Praze
  5. KOLIŠOVÁ, Anna. Emil Hácha [online]. [cit. 2008-11-15]. Kapitola Rychlá kariéra úspěšného právníka. Dostupné online. 
  6. KOLIŠOVÁ, Anna. Emil Hácha [online]. [cit. 2008-11-15]. Kapitola Dominanta Háchova života. Dostupné online. 
  7. Děti zlaté, Hácha to podepsal, jásal v roce 1939 Hitler. iDnes [online]. 13. prosince 2008. Dostupné online. 
  8. JANEČKOVÁ, Bronislava. Emil Hácha: Odhodlal jsem se v hodině dvanácté. Politické projevy [online]. Archiv ČRo [cit. 20.2.2017]. Dostupné online. 
  9. Projev státního presidenta dr. Emila Háchy v rozhlase dne 19. června 1940. Národní listy [online]. 20. června 1940. Dostupné online. 
  10. Hitler s Göringem mu vyhrožovali bombardováním Prahy. Hácha se zlem spolupracoval, aby ho zmenšoval. Český rozhlas [online]. 11. března 2019. Dostupné online. 
  11. Háchův projev po atentátu na Heydricha ze dne 30. května 1942
  12. Petr Vilgus: Fotografie v období protektorátu Čechy a Morava, 1998
  13. Poselství pana státního presidenta českému lidu. Lidové noviny [online]. 22. června 1942. Roč. 50, čís. 312, s. 1. Dostupné online. 
  14. Manifestace na Václavském náměstí v Praze 3. července 1942 [online]. Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Dostupné online. 
  15. Pamětní deska připomíná návštěvu prezidenta Emila Háchy ve Slaném. Kladenské listy [online]. 13. července 2017. Dostupné online. 
  16. Jediný prezident, který chyběl. Hácha po 80 letech poprvé na známce. iDnes.cz [online]. Roč. 30. listopadu 2018. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]