Premiér Kazachstánu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Předseda vlády Kazachstánu
Қазақстан Республикасының Премьер-Министрі
Премьер-Министр Республики Казахстан
Státní znak Kazachstánu

Úřadující
Alichan Smajlov

od 5. ledna 2022

SídloRosenbad
Jmenujeprezident Kazachstánu
První ve funkciSergej Teresčeno
Vytvoření16. prosince 1991
Webová stránkaPrimeminister.kz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předseda vlády Kazachstánu (oficiálně kazašsky: Қазақстан Республикасының Премьер-Министрі, rusky: Премьер-Министр Республики Казахстан) je hlavou vlády Kazachstánu. Jde o druhou nejvýznamnější funkci v zemi po prezidentovi Kazachstánu, v kazachstánském prezidentském systému. Prezident premiéra jmenuje a odvolává podle svého uvážení.[1][2]

V roce 2017 došlo k reformě a moc byla částečně přerozdělena. Na premiéra a vládu přešlo přeci jen více pravomocí, zejména v oblasti ekonomické a sociální politiky. Prezident si uchoval hegemonii především v zahraniční politice, obraně a vnitřní bezpečnosti. Úřad premiéra vznikl s osamostatněním Kazachstánu v roce 1991, ale lze hledat jeho předchůdce v sovětské éře. Za prvního kazachstánského premiéra je někdy označován lídr vlády Alašské autonomie vzniklé roku 1917. V éře samostatného Kazachstánu, který se nestal demokratickou zemí s pluralitním systémem, byli premiéry pouze příslušníci jedné jediné strany, která se původně jmenovala Nur Otan a v současnosti nese název Amanat.

Seznam premiérů[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam premiérů Kazachstánu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prime Minister of Kazakhstan na anglické Wikipedii.

  1. MISHRA, Mukesh Kumar. Democratisation Process in Kazakhstan: Gauging the Indicators. India Quarterly. 2009, roč. 65, čís. 3, s. 313–327. Dostupné online [cit. 2023-11-10]. ISSN 0974-9284. 
  2. KANAPYANOV, Timur. Role and place of the parliament of Kazakhstan in the system of checks and balances. Communist and Post-Communist Studies. 2018, roč. 51, čís. 1, s. 81–87. Dostupné online [cit. 2023-11-10]. ISSN 0967-067X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]