Monacká monarchie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Monacká knížecí rodina
Monacká knížecí rodina

Svrchovaný kníže (francouzsky: Prince de Monaco) nebo kněžna Monacká (francouzsky: princesse de Monaco) je vládnoucí monarcha a hlava státu Monackého knížectví. Všichni vládnoucí knížata a kněžny oficiálně přijali jméno rodu Grimaldiů, ačkoli někteří patřili k jiným rodinám (Goyonové de Matignon nebo Polignacové) v mužské linii. Když kníže Rainier zemřel v roce 2005, byl nejdelším vládnoucím evropským monarchou.[1] Rodina Grimaldiů, která vládla Monaku po osm století,[2] je nejdéle vládnoucí evropskou královskou rodinou.

Současným vládnoucím knížetem je Albert II., který se stal princem v dubnu 2005.[3]

Moc knížete[editovat | editovat zdroj]

Monako je spolu s Lichtenštejnskem a Vatikánem jedním z pouhých tří států v Evropě, kde panovník stále hraje aktivní roli v každodenní politice.

Monacký kníže nebo kněžna vykonává svůj úřad v souladu s ústavou a zákony. Zastupuje knížectví v zahraničních vztazích a na jakékoli revizi ústavy, ať už úplné nebo částečné, se musí společně dohodnout kníže a národní rada.[4]

Zákonodárná moc se dělí mezi knížete, který zákony zavádí, a národní radu, která o nich hlasuje. Výkonnou moc si ponechává kníže, který má moc vetovat všechny právní předpisy navržené národní radou.

Státní ministr a Rada vlády jsou přímo odpovědní knížeti za správu knížectví.

Knížeti patří také soudní pravomoci. Současná ústava stanovuje, že kníže má plnou autoritu u soudů, které vykonávají spravedlnost v jeho jménu.

Podle článku 16 ústavy z roku 1962 svrchovaný kníže uděluje řády, tituly a další vyznamenání (viz Řády, vyznamenání a medaile Monaka) jako fons honorum Monackého knížectví.

Podle monacké ústavy by trůn měl být předán synovi. Ústava vyžaduje, aby rodiče dědiců trůnu byli oddáni.[5]

Výdaje[editovat | editovat zdroj]

Knížecí rodina dostává roční příspěvek z rozpočtu Monaka, 43,5 milionu EUR v roce 2015.[6]

Tituly a oslovení[editovat | editovat zdroj]

Kníže je oslovován jako Jeho Jasnost. Nese také několik dalších dědičných titulů, z nichž některé jsou občas uděleny jeho příbuzným nebo jejich manželům. Jsou ale používány pouze formálně. Některé z těchto titulů se spojily s monackou korunou v důsledku získávání různých lén[7] ze strany rodiny Grimaldiů; již neznamenají vlastnictví ani územní autoritu, ačkoli monacká knížata jsou dlouhodobí významní vlastníci pozemků a zámků ve Francii. Většina z těchto titulů byla udělena nebo uznána Francouzským královstvím nebo Papežským státem a mohla projít pouze mužskou linií.

Kompletní tituly a styly aktuálního knížete jsou v pořadí podle důležitosti:

Současný monacký kníže Albert II. se ve veřejných prostorách paláce nikdy neobjeví bez kravaty. Veškerá palácová korespondence obsahuje velká písmena, když se odkazuje na knížete.

Tradice monacké monarchie spočívala v tom, že vlajka, která vlála na věži nad jeho kanceláří, byla vztyčena, když byl kníže přítomen v Monaku. Současný kníže nechává vlajku vlát bez ohledu na to, zda je přítomen, nebo ne, a raději ponechává své umístění v soukromí.

Monako je oficiálně chráněno Francií podle podmínek stanovených ve Versailleské smlouvě z roku 1918.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Monarchy of Monaco na anglické Wikipedii.

  1. Prince Rainier of Monaco Dies at 81. The New York Times. 2005-04-06. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. CONAWAY, James. The Monarch Alone. Washington Post. 1984-02-17. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  3. SMITH, Craig S. Monaco Adjusts to a Bachelor Prince Without Heirs. The New York Times. 2005-04-10. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  4. Les Pouvoirs Souverains / Les Institutions / Gouvernement et Institutions / Portail du Gouvernement - Monaco. www.gouv.mc [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. 
  5. SMITH, Craig S. The New Prince of Monaco Confronts His Past. The New York Times. 2005-09-10. Dostupné online [cit. 2021-05-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  6. HODGSON, Camilla. Richest royals: This is how much money Europe's royal families get from their taxpayers. Business Insider [online]. [cit. 2021-05-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. CUGNAC, Chantal de Badts de; SAISSEVAL, Guy Coutant de. Petit Gotha. [s.l.]: Petit Gotha 989 s. Dostupné online. ISBN 978-2-9507974-3-8. (francouzsky) Google-Books-ID: bosNAQAACAAJ. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]