V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Zdeněk Fierlinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Fierlinger

14. předseda vlády Československa
Ve funkci:
5. dubna 1945 – 2. července 1946
Prezident Edvard Beneš
Předchůdce Jan Šrámek (exilová vláda)
Nástupce Klement Gottwald

Náměstek předsedy vlády ČSR
Ve funkci:
15. června 1948 – 14. září 1953
Předseda vlády Antonín Zápotocký
Viliam Široký
Ve funkci:
2. července 1946 – 25. listopadu 1947
Předseda vlády Klement Gottwald

Ministr průmyslu ČSR
Ve funkci:
25. února 1948 – 15. června 1948
Předseda vlády Klement Gottwald
Předchůdce Ludmila Jankovcová
Nástupce Gustav Kliment

předseda Národního shromáždění Československa
Ve funkci:
15. září 1953 – 12. června 1964
Předchůdce Oldřich John
Nástupce Bohuslav Laštovička

7. Předseda ČSSD
Ve funkci:
1945 – 1947
Předchůdce funkce obnovena
Antonín Hampl[1]
Nástupce Bohumil Laušman
Ve funkci:
1948 (březen) – 1948 (červen)
Předchůdce Bohumil Laušman
Nástupce sloučení s KSČ
Slavomír Klaban[2]
Stranická příslušnost
Členství

Československá sociálně demokratická strana dělnická

Komunistická strana Československa

Narození 11. července 1891
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. května 1976 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Ocenění Čestné občanství města Třebíče (1945)
Commons Kategorie Zdeněk Fierlinger
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Otokar Fierlinger
bratr Jan Fierlinger
synovec Paul Fierlinger
synovec Evžen Rošický[3]
švagr Jaroslav Rošický[3]
Fierlingerova vila v Sezimově Ústí

Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria (11. července 1891 Olomouc[4]2. května 1976 Praha) byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945–1946 (v prvních dvou poválečných vládách). Jeho jméno je spojováno především se zradou vlastní demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948.

Pohled z okna Fierlingerovy vily v Sezimově Ústí

Původ a počátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku.) U Zborova byl velitelem 9. roty.

Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller) byl však odeslán Odbočkou Československé národní rady s Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii.[5]

Po válce se vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně demokratické strany.

Působení v SSSR[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1937 do roku 1945 zastával post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD[6]. V tomto svém „moskevském období“ byl velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské mírové smlouvy Edvardem Benešem.

Konec války a nástup komunistů k moci[editovat | editovat zdroj]

Těsně před koncem války (duben 1945) se stal v exilu předsedou československé vlády a zůstal jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stal vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usilovalo o co nejtěsnější spolupráci s KSČ.

V letech 1946–1947 byl předsedou Československé sociální demokracie. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl hlavním iniciátorem „sloučení“ sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ.

Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády (1948–1953), předseda Národního shromáždění (1953–1964)[7] a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951–1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.

V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedna z jeho posledních veřejných akcí bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s údajně protestní nótou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl totiž ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[8]

Jeho synovcem je výtvarník a režisér Paul Fierlinger.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Předseda předválečné ČSSD.
  2. Předseda přípravného výboru ČSSD po změně režimu v roce 1989.
  3. a b "Pohnuté osudy: Atlet a levicový novinář Rošický byl kvůli otci popraven za heydrichiády" [online]. lidovky.cz, 3. února 2016, [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. Matriční záznam o narození a křtu
  5. Deník plukovníka Švece, Praha 1926.
  6. http://www.totalita.cz/ost/csob.php
  7. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola FFierlinger Zdeněk, s. 73-74.  
  8. STŘEDA 21. SRPNA [online]. sds.cz, [cit. 2012-02-17]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]