Zdeněk Fierlinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdeněk Fierlinger

14. předseda vlády Československa
Ve funkci:
5. dubna 1945 – 2. července 1946
Prezident Edvard Beneš
Předchůdce Jan Šrámek (exilová vláda)
Nástupce Klement Gottwald

Náměstek předsedy vlády ČSR
Ve funkci:
15. června 1948 – 14. září 1953
Předseda vlády Antonín Zápotocký
Viliam Široký
Ve funkci:
2. července 1946 – 25. listopadu 1947
Předseda vlády Klement Gottwald

Ministr průmyslu ČSR
Ve funkci:
25. února 1948 – 15. června 1948
Předseda vlády Klement Gottwald
Předchůdce Ludmila Jankovcová
Nástupce Gustav Kliment

předseda Národního shromáždění Československa
Ve funkci:
15. září 1953 – 12. června 1964
Předchůdce Oldřich John
Nástupce Bohuslav Laštovička

7. Předseda ČSSD
Ve funkci:
1945 – 1947
Předchůdce funkce obnovena
Antonín Hampl[1]
Nástupce Bohumil Laušman
Ve funkci:
1948 (březen) – 1948 (červen)
Předchůdce Bohumil Laušman
Nástupce sloučení s KSČ
Slavomír Klaban[2]

Stranická příslušnost
Členství

Československá sociálně demokratická strana dělnická

Komunistická strana Československa

Narození 11. července 1891
Olomouc
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 2. května 1976 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnost česká
Commons Kategorie Zdeněk Fierlinger
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Otokar Fierlinger
bratr Jan Fierlinger
synovec Paul Fierlinger
synovec Evžen Rošický[3]
švagr Jaroslav Rošický[3]
Fierlingerova vila v Sezimově Ústí

Zdeněk Fierlinger, křtěn Zdenko Jindřich Eugen Maria (11. července 1891 Olomouc[4]2. května 1976 Praha) byl vysoký sociálně-demokratický a později komunistický funkcionář, československý premiér v letech 1945–1946 (v prvních dvou poválečných vládách). Jeho jméno je spojováno především se zradou své demokratické strany a jejím „sloučením“ s KSČ po komunistickém převratu v roce 1948.

Pohled z okna Fierlingerovy vily v Sezimově Ústí

Původ a počátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze středostavovské rodiny, otec byl středoškolským učitelem v Olomouci. Vystudoval gymnázium. První světová válka ho zastihla v Rusku, kde vstoupil jako důstojník do československých legií. Za statečnost v boji byl Fierlinger jmenován rytířem řádu sv. Jiří. Byl velitelem čety tzv. sokolské komandy. Byl kamarádem plukovníka Švece (chodili spolu na rozvědku.) U Zborova byl velitelem 9. roty.

Po Zborovu se měl stát velitelem praporu (stejně jako Švec, Husák a Muller) byl však odeslán Odbočkou Československé národní rady s Voskou do USA, aby pomáhal náboru a formování českého vojska v USA. Potom přešel do legií ve Francii.[5]

Po válce se Fierlinger vrátil do Československa a vstoupil do diplomatických služeb. Byl postupně vyslancem v Nizozemsku, Rumunsku, USA, Švýcarsku a Rakousku. V tomto období byl blízkým přítelem a spolupracovníkem Edvarda Beneše. V roce 1924 vstoupil do sociálně-demokratické strany.

Působení v SSSR[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1937 do roku 1945 zastával Fierlinger post vyslance (a později velvyslance) v SSSR. Převládá názor, že již dříve ve třicátých letech se stal agentem sovětské tajné služby NKVD[6]. V tomto svém „moskevském období“ byl Fierlinger velice blízký exilovému vedení KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, které k němu mělo naprostou důvěru. To se projevilo například v roce 1943, kdy komunisté spolu s Fierlingerem „připravili“ podepsání československo-sovětské mírové smlouvy Edvardem Benešem.

Konec války a nástup komunistů k moci[editovat | editovat zdroj]

Těsně před koncem války (duben 1945) se stává Fierlinger v exilu předsedou československé vlády a zůstává jím i po návratu do Československa až do voleb v roce 1946. Zároveň se stává vůdcem „levého křídla“ sociální demokracie, které usiluje o co nejtěsnější spolupráci s KSČ.

V letech 1946–1947 byl předsedou Československé sociální demokracie. V listopadu 1947 byl z předsednictva vyloučen. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl Fierlinger hlavním iniciátorem „sloučení“ sociálních demokratů s komunisty – fakticky však spíše likvidace sociální demokracie a převedení části strany do KSČ. Odměnou mu bylo ještě v roce 1948 místo v Ústředním výboru KSČ.

Zdeněk Fierlinger následně působil jako místopředseda vlády (1948–1953), předseda Národního shromáždění (1953–1964)[7] a ministr pověřený řízením Státního úřadu pro věci církevní (1951–1953). Až do roku 1966 (do svých pětasedmdesáti let) byl členem předsednictva Ústředního výboru KSČ.

V roce 1968 působil mimo jiné v rámci Svazu československo-sovětského přátelství a jedna z jeho posledních veřejných „akcí“ bylo, že po okupaci 1968 vedl jeho delegaci na sovětské velvyslanectví s „údajně“ protestní nótou. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa byl totiž ráno 21. srpna 1968 zvolen členem delegace Národního shromáždění (Dušan Špálovský, Zdeněk Fierlinger, Andrej Žiak, Josef Zedník, Alois Poledňák a Vladimír Kaigl), jejímž úkolem bylo sdělit stanovisko Národního shromáždění k okupaci velvyslanci Sovětského svazu a navázat kontakt s prezidentem republiky Ludvíkem Svobodou.[8]

Jeho synovcem je výtvarník a režisér Paul Fierlinger.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Předseda předválečné ČSSD.
  2. Předseda přípravného výboru ČSSD po změně režimu v roce 1989.
  3. a b "Pohnuté osudy: Atlet a levicový novinář Rošický byl kvůli otci popraven za heydrichiády" [online]. lidovky.cz, 3. února 2016, [cit. 2016-02-17]. Dostupné online. (česky) 
  4. Matriční záznam o narození a křtu
  5. Deník plukovníka Švece, Praha 1926.
  6. http://www.totalita.cz/ost/csob.php
  7. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola FFierlinger Zdeněk, s. 73-74.  
  8. STŘEDA 21. SRPNA [online]. sds.cz, [cit. 2012-02-17]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]