Opoziční smlouva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tzv. „opoziční smlouva“ – plným názvem „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou“ – je termín vytvořený v Česku a prezentovaný Václavem Klausem a Milošem Zemanem pro označení spolupráce jejich stran po předčasných volbách v roce 1998. Smlouva zaručila podporu menšinové vládě Miloše Zemana po celé funkční období 1998–2002. Smlouva byla doplněna tzv. Tolerančním patentem z 26. 1. 2000, který umožnil dohodu nad přijímáním státního rozpočtu a vyústil ve změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny.

Co opoziční smlouvě předcházelo[editovat | editovat zdroj]

Předčasným volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky roku 1998 předcházela úřednická vláda Josefa Tošovského. Tu Václav Havel jmenoval po rozpadu koalice ODS, KDU-ČSL a ODA v roce 1997. MF DNES odhalila existenci tajných švýcarských kont, ze kterých docházelo k nelegálnímu financování ODS. Tehdejší místopředsedové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip vystoupili s požadavkem na odstoupení Václava Klause z vedení ODS. Ten byl v té době na návštěvě v Sarajevu, proto se této události říká tzv. „Sarajevský atentát“[1]. Klausovi odpůrci byli donuceni k odchodu z ODS a založili si vlastní stranu - Unii svobody (US).[2]

Cíle opoziční smlouvy[editovat | editovat zdroj]

Předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 1998 přinesly v polovině června toho roku následující výsledky: ČSSD (předseda Miloš Zeman) 32,3 % a 74 mandátů ve dvousetčlenné sněmovně, ODS (předseda Václav Klaus) 27,7 % a 63 mandátů, KSČM (předseda Miroslav Grebeníček) 11 % a 24 křesel, KDU-ČSL (předseda Josef Lux) 9 % a 20 mandátů, Unie svobody (předseda Jan Ruml) 8,6 % a 19 mandátů. Utvoření centristické koalice vítězné sociální demokracie se dvěma menšími pravostředovými stranami (teoreticky většina 113 křesel z 200) bránila nepřijatelnost osoby sociálnědemokratického lídra Miloše Zemana v očích obou potenciálních partnerů, pravicovou koalici (teoreticky 102 křesel z 200) zase zhatily vážné rozpory mezi pravicovými stranami, zejména nepřijatelnost občanskodemokratického lídra Václava Klause pro dvě menší pravicové strany. K jistému překvapení českých i zahraničních pozorovatelů se pak na počátku července 1998 dohodli na spolupráci ČSSD a ODS, ačkoli se před volbami prezentovali jako ostří rivalové a jejich užší spolupráce se zdála vyloučená.

Vzhledem k povolebnímu rozložení sil zvolili její signatáři nestandardní řešení - smlouvu mezi vládní a opoziční stranou, že vládě nevysloví nedůvěru. Strany se v rámci opoziční smlouvy zavázaly

  • respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a formalizovaly postup pro realizaci tohoto respektu (opuštěním poslaneckých lavic při hlasování o důvěře)
  • respektovat právo poražené strany být vládě opozicí
  • respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu ČR
  • respektovat právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě jmenovaných
  • nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit
  • předložit takový návrh Ústavy a souvisejících zákonů, které by posílily význam výsledků soutěže politických stran
  • konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě
  • neúčastnit se jednání a dohod s třetími stranami, vedoucími k oslabení pozic dle opoziční smlouvy

Signatáři[editovat | editovat zdroj]

Smlouvu podepsali v Praze 9. 7. 1998 v pěti vyhotoveních:

Za Českou stranu sociálně demokratickou:

Za Občanskou demokratickou stranu:

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Já jsem byl aktivním účastníkem řešení volebních výsledků v roce 1996 i 1998 a nakonec i 2002. Pořád někdo démonizuje, a já nevím proč, takzvanou opoziční smlouvu, což byl fakticky jen sexy název. To byla pouze politická smlouva, jakých se v politické realitě uzavírají na celém světě desítky.
Zapomíná se na to, že první opoziční smlouva byla podepsána v roce 1996. Já jsem u toho seděl a tahal jsem za jiný konec provazu než o dva roky později. Tehdejší koalice získala ve volbách 99 mandátů a o pár místností vedle jsme s Milošem Zemanem uzavírali opoziční smlouvu za přítomnosti Václava Havla, který ji fakticky nadiktoval. Zeman dostal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Nechápu, jak na to někdo pozapomněl už v roce 1998 a zapomíná na to do dneška. Rozdíl byl jenom jediný. V roce 1996 byla tato opoziční smlouva dělána se souhlasem a z iniciativy prezidenta a ve druhém případě to vzniklo za zády prezidenta. Jinak v tom nebyl žádný jiný rozdíl. Dehonestace té druhé chvíle a zamlčování té první je také takovou smutnou historií.
— Prezident Klaus pro týdeník Euro[3]
Opoziční smlouva poškodila českou politiku fatálně, na tom se s Václavem Klausem v subjektivních názorech samozřejmě neshodneme. Jeden fakt je ale zcela objektivní- v tomto období začala na obchodech se státem zázračně bohatnout do té doby málo známá společnost Agrofert.
— Bývalý politik Ivan Pilip pro zpravodajský server 24zprávy.com[4]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Řada kritiků opoziční smlouvu označovala za koalici. Jako bonmot (satiricky) se význam sousloví často vysvětloval tak, že opoziční smlouvě se říká opoziční, protože je „o pozicích“.[5] Hanlivě se označovala též jako oposmlouva (opo- konotuje význam 'opičí', srov. opočlověk).

S opoziční smlouvou je spojena řada kauz.[6] Vláda Miloše Zemana například bez výběrového řízení rozhodla o výstavbě dálnice D47. Výstavbu dálnice později prověřoval Nejvyšší kontrolní úřad. Ve své zprávě pak uvedl řadu nedostatků, které zakázku prodražily.[7] Mezi další spornou aktivitu patřil například plánovaný nákup letounů JAS-39 Gripen. Podle nezávislé organizace Transparency International mohla vláda jiným řešením ušetřit peníze.[8]

Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 Klaus, tehdy už jako prezident, vyzýval k úvahám o velké koalici.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jak si Zeman a Klaus rozdělili Česko. Před 19 lety vznikla opoziční smlouva. Radiožurnál. 2017-10-09. Dostupné online [cit. 2018-07-11]. (česky) 
  2. Doleva, nebo s Klausem. Před 20 lety ČSSD podepsala opoziční smlouvu s ODS. iDNES.cz [online]. 2018-07-09 [cit. 2018-07-11]. Dostupné online. 
  3. Neviditelný pes, 30. 5. 2006
  4. 24zprávy.com, 9. 7. 2018
  5. Např. http://www.novinky.cz/archiv/Index/Politika/576.html
  6. Aféry opoziční smlouvy
  7. NKÚ zjistil nedostatky související s dokumentací, územní připraveností a se systémem financování realizace výstavby dálnice D47
  8. Kavalírská jízda na gripenu skončila ostudou

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

články, rozhovory:

videa: