Vilém Bernard

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vilém Bernard

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Předseda exilové ČSSD
Ve funkci:
1973 – 1989
Předchůdce Václav Majer
Nástupce Karel Hrubý
Stranická příslušnost
Členství ČSSD

Narození 5. května 1912
Náchod
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. května 1992 (ve věku 80 let)
Reading
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Alma mater Univerzita Karlova
Profese poslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vilém Bernard (5. května 1912 Náchod25. května 1992 Reading[1]) byl český a československý politik, poválečný poslanec Prozatímního Národního shromáždění a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou sociální demokracii a předseda poúnorové exilové sociální demokracie.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Maturoval na gymnáziu v Náchodě, pak vystudoval práva na Karlově univerzitě. Roku 1938 promoval. Na vysoké škole se angažoval v studentských sociálně demokratických skupinách. V letech 1935-1938 byl předsedou Sdružení československých sociálně demokratických studentů a v letech 19361938 předsedou Studentské fronty za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, která spojovala levicové studentské organizace. V srpnu 1939 odešel do Polska a po vypuknutí druhé světové války do Sovětského svazu. Zde v letech 19401942 pracoval na různých postech. Zpočátku jako skladník sovchozu ve Stalingradské oblasti, pak coby bankovní úředník v Ivanovo-Vozněsensku a Čeljabinsku. V letech 19421943 byl členem československé vojenské jednotky v SSSR. V letech 19431945 zastával post konzulárního atašé československého velvyslanectví v Moskvě. Byl členem redakční rady časopisu Československé listy.[2]

Politicky se angažoval i po návratu do Československa, kde byl od dubna do října 1945 přednostou politického odboru Úřadu předsednictva vlády. Získával též vliv v sociálně demokratické straně (od října 1945 do března 1948 zahraniční tajemník a člen vedení).[2] V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokraty. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1946 a stal se poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde zasedal do roku 1948. 6. března 1948 se vzdal mandátu a místo něj do parlamentu usedl Jan Němec.[3][4]

Zasedal v redakční radě sociálně demokratického teoreticko-politického listu Cíl. Zpočátku měl blízko ke Zdeňku Fierlingerovi, ale postupně se stával jeho oponentem a obhájcem samostatné politiky ČSSD nezávislé na komunistech. Na brněnském sjezdu ČSSD v listopadu 1947 přispěl ke zvolení Bohumila Laušmana předsedou strany.[2]

Po únorovém převratu odešel koncem března 1948 přes Rakousko do exilu do Anglie. V květnu 1948 patřil mezi zakládající členy exilové sociální demokracie v Londýně a zasedal v jejím ústředním výkonném výboru. Pro potřeby strany i sesterské Labour Party vypracoval analýzu příčin úspěchu komunistického převratu. Počátkem 50. let 20. století zastupoval exilovou Československou sociální demokracii v mezinárodních organizacích středolevých stran (Socialistická internacionála, Socialistická unie střední a východní Evropy). Redigoval časopis Labour Calls a organizoval kongresy Socialistické unie střední a východní Evropy, jejímž generálním tajemníkem byl po celé období 1948-1989. V letech 1956-1974 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu a spolupracoval se stanicí Svobodná Evropa. V roce 1973 byl na konferenci exilové sociální demokracie zvolen předsedou jejího ústředního výboru. Tuto funkci zastával až do června 1989, kdy na sjezdu v Heidelbergu rezignoval a stal se čestným předsedou. V rámci exilové strany patřil ke skupině, která se v 80. letech vyjadřovala kriticky k možnosti spolupráce s komunisty a v roce 1983 na sjezdu v Curychu tento proud ve straně převládl.[5][2]

Je autorem souboru esejí Kde básníkům se poroučí, který analyzuje situaci československých literárních tvůrců a kultury v letech 19481956. Podílel se na sbornících Osmdesát let československé sociální demokracie 1878–1958 (1958) a Sozialdemokratie und Systemwandel. Hundert Jahre tschechoslowakische Erfahrung (1978).[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vilém Bernard [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e Bernard, Vilém [online]. csds.cz, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2011-12-18]. Dostupné online. (česky) 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno : Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1338-1342, 1463. (česky)  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 44–45.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 89.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 4. sešit : Bene–Bez. Praha : Libri, 2006. 376–477 s. ISBN 80-7277-299-6. S. 448–449.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]