Ladislav Kopřiva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
O československém politikovi ČSL a poslanci FS z dob normalizace pojednává článek Ladislav Kopřiva (politik ČSL).
Ladislav Kopřiva

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1935 – 1938
Ve funkci:
1948 – 1954

Čs. ministr národní bezpečnosti
Ve funkci:
1950 – 1952
Předchůdce funkce vznikla
Nástupce Karol Bacílek
Stranická příslušnost
Členství soc. dem.
KSČ

Narození 28. června 1897
Ivanovice na Hané
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 13. listopadu 1971
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ladislav Kopřiva (28. června 1897[1] Ivanovice na Hané[2]13. listopadu 1971 Praha[3]) byl československý politik, ministr československých vlád a meziválečný i poválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, jedna z hlavních postav politických procesů 50. let 20. století.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1897 v Ivanovicích na Hané. Otec byl truhlářem a malorolníkem, matka zemědělskou dělnicí. Ladislav vystudoval dvouletou obchodní školu. Za první světové války byl odveden do rakousko-uherské armády a sloužil u námořnictva. Od ledna 1919 byl členem sociálně demokratické strany a byl funkcionářem její základní organizace.[2] Od roku 1921 byl členem KSČ. Pracoval v komunistickém družstevním hnutí[4] na různých místech Čech a Moravy jako zaměstnanec i funkcionář. Od roku 1928 byl pracovníkem družstevního oddělení na sekretariátu ÚV KSČ. Koncem roku 1928 odcestoval do Sovětského svazu. V roce 1929 se vrátil ze SSSR a zapojil do sporů o družstvo Včela. VII. sjezd KSČ ho zvolil členem ÚV KSČ.[2]

V parlamentních volbách v roce 1935 se stal poslancem Národního shromáždění. Poslanecké křeslo ztratil 28. prosince 1938 v důsledku zániku mandátů rozpuštěné komunistické strany.[5][6] Profesí byl redaktor. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Praze.[7]

Na podzim roku 1938 byl ve vedení KSČ (zatímco část strany již připravovala ilegální organizační struktury).[8] Na jaře 1939 byl zadržen při pokusu o emigraci a až do konce války vězněn v koncentračním táboře v Dachau. Spolu s ním byl zatčen i Antonín Zápotocký, Augustin Kliment a Jaromír Dolanský.[2]

Po roce 1945 se vrátil do vysoké stranické politiky. Již 23. května 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa a do této funkce ho opětovně zvolil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. V období březen 1946 – červen 1954 byl i členem předsednictva ÚV KSČ. V roce 1948 byl členem užšího předsednictva ÚV KSČ, od června 1948 do května 1950 členem sekretariátu ÚV KSČ, v období květen 1949 – září 1951 členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ. Od prosince 1948 do května 1950 byl rovněž zástupcem generálního tajemníka KSČ (na této funkci již krátce působil i v roce 1945).[9] Roku 1946 se stal předsedou Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých po obětech nacismu. V letech 19451948 byl předsedou a bezpečnostním referentem Zemského národního výboru v Čechách. Po zrušení zemského zřízení se stal vedoucím kádrového oddělení sekretariátu ÚV KSČ.[2] Od května 1950 stál v čele nově zřízeného Ministerstva národní bezpečnosti ve vládě Antonína Zápotockého.[2] Podílel se na politických procesech.

V letech 19481954 zasedal i v Národním shromáždění.[5]

V roce 1963 byl při jedné z vln rehabilitací obětí 50. let vyloučen z KSČ.[10][11] Když v roce 1963 vypracovala Kolderova komise zprávu o nezákonných soudních a politických postupech v 50. letech, patřil mezi skupinu konzervativních komunistických funkcionářů, která byla následně odstraněna z vrcholných funkcí.[12]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Bezpečnostní aparát ministerstva vnitra (ministerstva národní bezpečnosti) [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  2. a b c d e f Životopis ministra národní bezpečnosti Ladislava Kopřivy. Rudé právo. Květen 1950, roč. 30, čís. 123, s. 1. Dostupné online. 
  3. Kopřiva Ladislav [online]. abart-full.artarchiv.cz [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (česky) 
  4. kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 275-276. (česky) Dále jen: Kdo byl kdo. 
  5. a b Ladislav Kopřiva [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (česky) 
  7. seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 418. (česky) Dále jen: Dějiny v datech. 
  9. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2013-02-15]. Dostupné online. (česky) 
  10. Kdo byl kdo. 276
  11. Dějiny v datech. 465
  12. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 436. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]