Augustin Kliment

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Augustin Kliment

Augustin Kliment v mládí

Starosta Třebíče
Ve funkci:
29. dubna 1925 – 2. září 1925
Předchůdce Otakar Jakubský
Nástupce Josef Vaněk

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1929 – 1938

Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946

Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948

Poslanec NS ČSR a ČSSR
Ve funkci:
1948 – 1953

Čs. ministr průmyslu
Ve funkci:
1948 – 1952
Předchůdce Zdeněk Fierlinger
Nástupce Július Maurer
Stranická příslušnost
Členství soc. dem.
KSČ

Narození 3. srpna 1889
Třebíč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. října 1953
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik, spisovatel a novinář
Ocenění Čestné občanství města Třebíče
Řád budování socialistické vlasti
Commons Kategorie Augustin Kliment
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Augustin Kliment též Gustav Kliment (3. srpna 1889 Třebíč22. října 1953[1] Praha[2]) byl československý politik, meziválečný a poválečný poslanec Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa, příslušník československých legií, rudoarmějec, vězeň v koncentračním táboře v Dachau.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině koželužského dělníka jako jedno z osmi dětí. Ve věku čtrnácti let nastoupil do Prahy do učení a vyučil se strojním zámečníkem. Od roku 1905 se angažoval v dělnickém socialistickém hnutí. Byl několikrát zatčen při účasti na demonstracích. Po vyučení se vrátil do rodné Třebíče. Od 1. května 1908 byl členem odborové organizace kovodělníků. Později odjel do Vídně a do Lince. Roku 1910 byl odveden do armády, ale odmítl složit přísahu. V roce 1911 odmítl zasáhnout se svou setninou proti demonstrantům ve Vídni a byl pak odsouzen vojenským soudem. Za světové války byl na ruské frontě zajat a do roku 1917 pracoval coby zajatec v strojnicko-chemické továrně. V Rusku vstoupil do Československých legií, později se připojil v Rudé armádě.[2]

V roce 1920 se vrátil do Třebíče, kde byl předsedou dělnické rady. Účastnil se prosincové stávky a roku 1921 patřil mezi zakládající členy KSČ. Byl tehdy krátce vězněn.[2]

Od 20. let 20. století organizoval třebíčské dělnické hnutí. Redigoval časopis Jiskru a jako sekretář rudých odborů vedl stávky. Dne 29. dubna 1925 se stal prvním komunistickým starostou města. Ve funkci zůstal do 2. září 1925.[3] Od 30. let působil na Ostravsku.[4] Jeho bratrem byl další komunistický politik Karel Kliment.[5]

V parlamentních volbách v roce 1929 se stal za Komunistickou stranu Československa, poslancem Národního shromáždění.[6] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si podržel do rozpuštění KSČ v prosinci 1938. Po osvobození byl v letech 19451946 poslancem Prozatímního Národního shromáždění a v letech 19461948 Ústavodárného Národního shromáždění. V letech 19481953 zasedal v Národním shromáždění.[7]

Profesí byl odborovým tajemníkem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Moravské Ostravě.[8]

V roce 1939 byl při pokusu o útěk do exilu zatčen spolu s Antonínem Zápotockým a Jaromírem Dolanským a vězněn. Po osvobození se vrátil k politické práci. V roce 1947 byl předsedou Svazu zaměstnanců kovoprůmyslu.[9] Funkci předsedy Svazu zaměstnanců kovoprůmyslu zastával v letech 1945–1948. A byl i členem představenstva Ústřední rady odborů.[10]

24. května 1945 byl kooptován do Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Ve funkci ho potvrdil VIII. sjezd KSČ a IX. sjezd KSČ. Od března 1946 do roku 1953 byl i členem Předsednictva ÚV KSČ.[10]

Později se stal československým ministrem průmyslu ve vládě Antonína Zápotockého a Viliama Širokého. Funkci zastával od 15. června 1948 do 1. srpna 1952, přičemž od 20. prosince 1950 bylo jeho portfolio oficiálně nazýváno ministerstvem těžkého průmyslu, od 8. září 1951 ministerstvem těžkého strojírenství. V letech 19521953 byl předsedou Ústřední rady odborů.[4][10] Ve funkci ministra výrazně urychlil proces znárodnění průmyslu.[2]

Roku 1953 mu byl posmrtně udělen Řád Klementa Gottwalda.[10] Jméno Gustava Klimenta nesl za socialismu největší obuvnický závod v Třebíči-Borovině: Závody Gustava Klimenta n. p. (BoPo).

Zemřel v říjnu 1953 v Praze[2] po dlouhé a těžké nemoci, která byla pozůstatkem válečného věznění a která ho v posledních měsících trvale upoutala na lůžko.[2] Byl mu vypraven státní pohřeb.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Ústřední rada odborů k úmrtí svého předsedy poslance Gustava Klimenta. Rudé právo. Říjen 1953, roč. 34, čís. 297, s. 2. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Gustav Kliment. Rudé právo. Říjen 1953, roč. 34, čís. 296, s. 2. Dostupné online. 
  3. Zpravodaj města Třebíče 6/1977.
  4. a b UHLÍŘ, J. (odpovědný redaktor). Třebíčsko v památkách. Praha : REFO, středisko reklamní fotografie ČTK; 1974.
  5. Faltýnková, Monika: Protifašistický odboj na Konicku (na pozadí historicko-dokumentační činnosti Leopolda Färbera) [online]. is.muni.cz [cit. 2012-01-10]. Dostupné online. (česky) 
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  7. Augustin Kliment [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  8. seznam zvolených poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-10-11]. Dostupné online. (česky) 
  9. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 426, 479. (česky) 
  10. a b c d Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-06]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]