V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Václav Kopecký

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Václav Kopecký

Václav Kopecký (vlevo) při rozhovoru s tehdejším prezidentem Mezinárodní cyklistické unie Achillem Joinardem u příležitosti 8. ročníku Závodu míru (1955).
Narození 27. srpna 1897
Kosmonosy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 5. srpna 1961 (ve věku 63 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Olšanské hřbitovy
Politická strana Komunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
švagrová Lída Baarová[zdroj?]

Václav Kopecký (27. srpna 1897 Kosmonosy[1]5. srpna 1961 Praha) byl český komunistický novinář, politik, ministr informací a ministr kultury.

Byl předním ideologem a propagandistou KSČ. Po roce 1948 se aktivně podílel na přípravě politických procesů s odpůrci režimu. Patřil k nejtvrdším stalinistům, sovětskému diktátoru zůstal věrný i po jeho smrti a odsouzení kultu osobnosti. Ještě počátkem 60. let patřil k posledním, kteří Stalina v Československu obhajovali. Po celá čtyři desetiletí byl také bezvýhradným následovníkem politiky Sovětského svazu, sovětské zájmy pro něj byly vždy nadřazeny zájmům Československa.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako třinácté dítě v rodině malého živnostníka a funkcionáře Sokola. Zapsal se na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, studia ale nedokončil.[3] Jako student se stal členem sociálnědemokratické mládežnické organizace, později se však přiklonil k marxismu a v roce 1921 se stal zakládajícím členem KSČ.[4] Jako novinář v té době přispíval do Rovnosti, Pravdy, Dělnického deníku a od roku 1928 byl redaktorem Rudého práva.

V letech 1929-1935 a 1935-1938 byl poslancem československého parlamentu za KSČ. Když byla v říjnu 1938 činnost KSČ zastavena, odešel Václav Kopecký do SSSR, kde pobýval až do roku 1945 spolu s Klementem Gottwaldem a dalšími významnými českými komunisty. Po osvobození Československa v roce 1945 trvale ovlivňoval veřejný život jako člen vlády (již od 4. 4. 1945 ministr v první vládě Národní fronty), poslanec a člen Ústředního výboru KSČ a jeho předsednictva.[5]

Zemřel v Praze, na plicní embolii. Byl mu uspořádán státní pohřeb.[6]

Rodinný život[editovat | editovat zdroj]

Václav Kopecký měl manželku Hermínu (1903-1953)[7] a syna Ivana (*1925). Ti s ním pobývali i v době jeho válečné emigrace v Sovětském svazu. Syn Ivan Kopecký vystudoval v SSSR práva. Po válce působil v 50. letech na ministerstvu zahraničních věcí a byl radou na čs. zastupitelském úřadě v Moskvě.[8]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Od počátku své kariéry byl věrným spojencem Klementa Gottwalda. Na V. sjezdu KSČ v roce 1929 byl jedním z tzv. „karlínských kluků“, kteří se v sekretariátu v Sokolovské ulici v Karlíně v čele s Gottwaldem zmocnili vedení strany. A ve vedení strany zůstal až do své smrti.[9] Z KSČ následně odešla většina zakládajících členů a v následujících volbách ztratila 3 procentní body.

V letech 19311938 byl poslancem Národního shromáždění a byl rovněž členem nejvyššího vedení KSČ. Zároveň byl po celá 30. léta informátorem Kominterny a sovětských vedoucích míst o situaci v Československu a v komunistické straně.[3] Od roku 1938 až do konce druhé světové války působil v exilu v Moskvě. Účastnil se jednání komunistů s Edvardem Benešem v Moskvě v prosinci 1943 a podílel se na vytvoření Košického vládního programu.[3] Během pobytu v Moskvě se pokoušel získat Gottwaldovo místo ve vedení strany a došlo k jeho osobní roztržce s Gotwaldem i jeho manželkou. Zpět do vlasti se po válce vrátil jako ministr.

Po únoru 1948 se jako jeden z nejvlivnějších představitelů KSČ aktivně podílel na přípravě, ideologii i propagandě politických monstrprocesů. Patřil k hlavním příznivcům trestu smrti a nejvyššších trestů pro odpůrce socialismu. V procesu se skupinou Rudolfa Slánského prosadil popravu Otto Šlinga), a později perzekuci Marie Švermové. Jeho likvidační řeč proti Švermové je ukázkou Kopeckého krutosti a bezohledného pletichářství.[10]

Jako ministr kultury měl zásadní vliv na kulturní politiku v Československu a byl neúnavným propagátorem socialistického realismu. Zasloužil se o vytvoření kultu Julia Fučíka.[11][12]

Kopecký proslul svým smyslem pro humor, který dosahoval až obhroublé podoby. Dokonce i své oficiální projevy "zpestřoval" různými vtipy.[zdroj?]

Vládní funkce[editovat | editovat zdroj]

Umělecké zobrazení Václava Kopeckého[editovat | editovat zdroj]

V seriálu České století ztvárnil Kopeckého herec Jan Budař.[13]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Třicet let KSČ (1951)
  • ČSR a KSČ (1960)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Kaplan, Kosatík 2004, s. 219
  3. a b c KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. Libri, [cit. 2009-10-16]. Dostupné online. (česky) 
  4. KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl : Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333.  [Dále jen Kaplan, Kosatík 2004]
  5. a b PÁVOVÁ, Jana. Václav Kopecký - komunistický politik, ideolog, propagátor a věrný obdivovatel SSSR. Praha, 2008. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Rychlík. Dostupné online.
  6. Soudruh Václav Kopecký zemřel. Rudé právo. 7. 8. 1961, s. 1. Dostupné online.  
  7. Soudružka Hermína Kopecká zemřela. Rudé právo. 19. 9. 1953, s. 2. Dostupné online.  
  8. PERNES, Jiří. Komunistky. S fanatismem v srdci. Praha : Brána, 2006. 240 s. ISBN 80-7243-284-2. S. 178-179.  
  9. Kaplan, Kosatík 2004, s. 217
  10. Karel Kaplan, Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Paseka, Praha 2004, str. 225, 234 ISBN 80-7185-616-9
  11. Julius Fučík (1903–1943) a jeho Reportáž, psaná na oprátce - historický kontext [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2008, [cit. 2009-10-24]. Dostupné online. (česky) 
  12. BAUER, Michal. RE-PREZENTACE NÁRODNÍHO HRDINY - obraz Julia Fučíka v české literární vědě na počátku padesátých let [online]. Sorela, [cit. 2009-10-24]. Dostupné online. (česky) 
  13. SPÁČILOVÁ, Mirka. Komunisti jsou cynická smečka, říká Sedláček a točí Gottwalda. iDnes [online]. 4. května 2012 [cit. 2013-12-09]. Dostupné online.  
  14. http://langweil.info/view.php?cisloclanku=55096
  15. Pražský hrad: Nositelé Řádu Klementa Gottwalda

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KAPLAN, Karel; KOSATÍK, Pavel. Gottwaldovi muži. Praha a Litomyšl : Ladislav Horáček – Paseka, 2004. ISBN 80-7185-616-9. S. 333.  
  • PÁVOVÁ, Jana. Demagog ve službách strany: Portrét komunistického politika a ideologa Václava Kopeckého. Praha : Ústav pro studium totalitních režimů, 2009. ISBN 978-80-87211-09-0. S. 191.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]