Karel Dobrý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Dobrý
V kostýmu apatury Iris ze hry bratří Čapků "Ze života hmyzu"
V kostýmu apatury Iris ze hry bratří Čapků "Ze života hmyzu"
Narození 2. května 1969 (46 let)
Karlovy Vary
Československo Československo

Karel Dobrý (* 2. května 1969 Karlovy Vary) je český divadelní, filmový a televizní herec, který natáčí i pro zahraniční produkce.

Stálé angažmá měl v Divadelním spolku Kašpar (1991–1993) a v Divadle Na zábradlí (1993–2002), poté pohostinsky účinkoval na různých scénách. Po ročním hostování se začátkem roku 2014 stal členem činoherního souboru pražského Národního divadla. Za dvojroli v inscenaci Církev byl nominován na Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon roku 2012. Za hlavní roli Andreje Daniloviče v inscenaci Den opričníka obdržel Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon roku 2013, Cenu Divadelních novin za herecký výkon sezóny 2012/13 bez ohledu na žánr a byl rovněž nominován na Cenu Thálie za mimořádný jevištní výkon v oboru činohra.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiče v době, kdy mu bylo šest měsíců, se rozešli. Jelikož na jeho výchovu jeho matka sama nestačila, dala jej po nějaké době do péče svých rodičů. Jeho otec, primář rentgenologie, o něj nikdy nejevil zájem. Karel jej viděl jednou jedinkrát až v dospělosti, kdy před ním prásknul dveřmi svého bytu.[1] Když mu bylo osm, jeho dědeček, povoláním stavař, odjel stavět pneumatikárnu do Sýrie a rodinu vzal pochopitelně s sebou. Karel tam s nimi zůstal až do svých dvanácti let, a studoval tam na ruské škole, kde si vedle ruštiny jako hlavního vyučovacího jazyka osvojil i angličtinu, ale i základy arabštiny. V Sýrii byl také - jak sám vzpomíná - dvakrát unesen, jednou musel před spolužáky, kteří jej šikanovali, přísaha na svou víru v Alláha, nebo byl také mnohokrát svědkem nemilosrdného vyřizování účtů mezi jednotlivými Syřany.

Po návratu do Prahy a dokončení základního studia absolvoval jeden semestr na Vysoké škole ekonomické, ale poté odešel na DAMU, kde však studia nedokončil. Nejdříve získal angažmá v Divadelním spolku Kašpar a následně působil deset let v Divadle Na zábradlí (1993 - 2002). V současnosti působí jako herec v Národním divadle. Za inscenaci Den opričnika, získal v roce 2013 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší mužský herecký výkon.[2]

Díky svému charismatu se již nedlouho po svém prvním angažmá začal objevovat v televizi a ve filmech. Po úspěšném satirickém pořadu Česká soda, kde většinou působil jako moderátor nebo skečař reklamních parodií se začal objevovat ve filmech zahraničních produkcí nebo koprodukcí. Mezi němi je vhodné jmenovat seriál Mladý Indiana Jones, Duna a Děti Duny, ale také především výraznou vedlejší roli padoucha ve filmu Mission Impossible, jejíž úvodní část se odehrává přímo v Praze. V domácí produkci bylo přelomové jeho obsazení do filmů Kytice a Pramen života, kde hral nemilosrdného SS-manna Odilla. Jeho zatím poslední významnou rolí je kardinál Giovanni Colonna v televizním seriálu Borgia.

Sporadicky se dnes věnuje dabingu a účinkováním v reklamách.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Mluví několika jazyky, díky čemuž účinkoval v mnoha zahraničních filmech. Mluví plynně rusky, německy, anglicky. Arabsky doposud zvládá násobilku a někdy i arabsky nadává.[2]

Často doprovází svým hlasem některé české reklamy. Nejvýznamnější je jeho účinkování v reklamách na Pilsner Urquell a na produkty Pojišťovny Allianz.[2]

Má tři děti. S překladatelkou Evou Turnovou dceru Johanu a s kostymní výtvarnicí a dlouholetou partnerkou Terezou Hrzánovou syny Cyrila a Diviše.[2]

Delší čas se léčil ze závislosti na alkoholu, která se projevovala jeho zvýšenou agresivitou. Podle svých slov je dnes již z této závislosti vyléčený.

Filmové a televizní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. časopis Instinkt, 2011. Citováno z TÉMA 47/2015.
  2. a b c d HYMPL, Josef. Dětství v Sýrii a vnitřní běsy. TÉMA. 2015-11-20, roč. 2, čís. 47, s. 62-67.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]