Jan Antonín Pitínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Antonín Pitínský
Narození 30. října 1955 (62 let)
Zlín
Povolání spisovatel, režisér a básník
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Antonín Pitínský, vlastním jménem Zdeněk Petrželka (* 30. října 1955 Zlín) je český básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér. Žije v Brně, Luhačovicích, Zlíně a Praze.[1] Za svoji práci již několikrát oceněn Cenou Alfréda Radoka, v říjnu 2007 též cenou Ministerstva kultury České republiky.

Ve svých divadelních režiích původní autorův text sám literárně dotváří a upravuje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po vystudování gymnázia a střední knihovnické školy vystřídal několik zaměstnání. V roce 1975 založil soubor Dětské studio Divadla na provázku, kde chtěl vychovat novou generaci herců. Za tři roky na to se stal inspicientem Divadla na provázku do roku 1980. Roku 1979 začal připravovat scénář z poezie ruských básníků s názvem Lyrická agrese a rok na to uskutečnil hru Pocta Dostojevskému na ulici Česká v Brně. Vše skončilo po 10 minutách, kdy účastníky zatkla policie a odvedla je na výslech. Po výslechu byl udělen všem účinkujícím i J. A. Pitínskému zákaz činnosti, proto odjel na tři 3 roky do podhůří Jeseníků, kde pracoval mimo divadlo. Poté se vrací zpátky do Brna, kde začíná formovat soubor Ochotnický kroužek s Petrem Osolsobě v Obvodním kulturním a vzdělávacím středisku na Šelepově ulici a dávají dohromady a začínají zkoušet hru Amerika od Kafky. V této době si vytvořil pseudonym Jan Antonín Pitínský, kvůli jeho zákazu činnosti. Pseudonym vznikl narychlo z vesnice Pitín ze kterého pocházel jeho otec. V Ochotnickém kroužku napsal a poté i zrežíroval několik her.

Roku 1988 se Ochotnický kroužek dělí o prostor s HaDivadlem, kde nakonec mezi nimi vznikne vztah. Když se HaDivadlo stěhuje na Sukovu ulici do nového prostoru vzniká už pouze soubor HaDivadlo, kde se v roce 1990 J. A. Pitínský stává druhým režisérem souboru vedle Arnošta Goldflama a tak se stává profesionálním režisérem. Předtím než nastupuje do Hadivadla, inscenuje s absolventským ročníkem činoherního herectví na JAMU hru Touha stát se indiánem od Franze Kafky. Poté s celým kolektivem HaDivadla dává dohromady prostor Kabinet Múz, kterému dává ducha a začíná zkoušet autorskou hru Tutuguri, kterou odpremiéruje 20.5.1991. Poté má ještě několik dalších představení v HaDivadle do roku 1992, kdy opouští soubor, kvůli osobním problémům. Začíná hostovat po celé České i Slovenské republice.

V roce 1996 se vrací znovu do HaDivadla, kde začíná zkoušet hru Jób, za kterou nakonec dostává cenu Alfréda Radoka.

Výběr inscenací: v Mahenově divadle Město plné prachu (1991) a Rosmersholm (2003), v pražském Divadle Na zábradlí to byly mimo jiné Táňa, Táňa; Ritter – Dene – Voss; Divadelník;Městském divadle ve Zlíně Osm a půl (a půl), Její pastorkyňa, Proces, Dialogy Karmelitek, Smrt Hippodamie, v HaDivadle v Brně Král Oidipús, Deadwood, v pražském Dejvickém divadle režíroval Sestru Úzkost a Spřízněné volbou, v Divadle v Dlouhé Kouzelný vrch, v plzeňském Divadle J. K. Tyla operu Dido a Aeneas, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti Gazdinu robu a Bratry Karamazovy, v Divadle Husa na provázku Evangelium svatého Lukáše atd.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Ananas, medium-fox – thriller (1987)
  • Matka (1988)
  • Deska aneb Antonína Beneše cesta z Řídče do Brodku, na konec světa a zase zpátky (autor: Miloš Černoušek a J. A. Pitínský)
  • Projekt a dálavy Kabinetu múz očima J.A.P. (uveden v prvním buletinu HaDivadla 5.5.1991)
  • Pokojíček – divadelní hra (1993)
  • Praha. Intimní deník hrdiny – próza (1993)
  • Wolker a Bezruč. Kronika roku 1985 – román-deník (1995)
  • Buldočina aneb Nakopnutá kára – divadelní hra (1995)
  • Matka – sociální drama, Praha : Krystal : Divus, 1995, zpracováno jako rozhlasová hra, režie: Jan Antonín Pitínský, Český rozhlas Brno, 2013.[2]
  • Jób – (1996)
  • Ananas, Brno : Větrné mlýny, 1997, ISBN 80-902073-6-7
  • Lulku tatíčkovi – sbírka básní (2002), ISBN 80-7227-144-X

Divadelní režie (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Antonín Pitínský: Tutuguri, HaDivadlo, 20.5.1991
  • Bohuslav Reynek: Blázen jsem ve své vsi, Hadivadlo, premiéra 27.6.1991
  • Witold Gombrowicz: Sňatek, HaDivadlo, premiéra 23.11.1992
  • Jan Antonín Pitínský: Máj, prostory rakouského gloriettu pod hradbami Špilberku, premiéra 23.6.1992
  • Bible a Joseph Roth: Jób, HaDivadlo, premiéra 9.11.1996
  • Sofokles: Král Oidipus, HaDivadlo, premiéra 7.11.1998
  • Pete Dexter: Deadwood, HaDivadlo, premiéra 1.3.2001
  • Jan Antonín Pitínský a kol., Renata Kalenská, Lidové Noviny, HaDivadlo, premiéra 15.4.2005
  • Johann Wolfgang Goethe: Spříznění volbou : Do čela, či do prsou okénko, Dejvické divadlo, premiéra 2. listopadu 2006[3]
  • Thomas Bernhard: Ritter, Dene Voss, Divadlo Na zábradlí[4]
  • Friedrich Schiller: Úklady a láska, Divadlo Na zábradlí[5]
  • David Harrower: Nože ve slepicích, Divadlo Na zábradlí[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Antonín Pitínský na Portálu české literatury
  2. Jan Antonín Pitínský: Matka na stránkách Českého rozhlasu
  3. Spříznění volbou na stránkách Dejvického divadla
  4. Ritter, Dene Voss v archivu Divadla Na zábradlí
  5. Úklady a láska v archivu Divadla Na zábradlí
  6. Nože ve slepicích v archivu Divadla Na zábradlí

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]