Přeskočit na obsah

Jan Hřebejk

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mgr. Jan Hřebejk
Narození27. června 1967 (58 let)
Československo Praha, Československo
Alma materAkademie múzických umění v Praze
Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolánífilmový režisér, scenárista, režisér a herec
Partner(ka)Lenka Hřebejková
DětiJonáš Hřebejk, Antonie Hřebejková
OceněníČeský lev 3×, nominace: Oscar za cizojazyčný film
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jan Hřebejk na Noci filmových nadějí v roce 2008

Jan Hřebejk (* 27. června 1967, Praha) je český filmový, televizní a divadelní režisér. Jeho hořkosladké nebo melancholické komedie, které často skládají mozaiku rodinných a vztahových příběhů s ironickým nadhledem a špetkou nostalgie, pravidelně přitahují diváky do českých kin a nezřídka slaví úspěch i v zahraničí. Tyto filmy, zaměřené na „obyčejné lidi“ a jejich pohled na politické, společenské i morální problémy minulosti a současnosti, sice někdy vyvolávají rozporuplné reakce kritiků, ale přesto často sbírají prestižní ceny doma i v zahraničí.[1]

Vystudoval Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici a v roce 1991 scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Za své filmy získal doposud třikrát Českého lva, a to za tituly Horem pádem, Musíme si pomáhat (nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film) a Šakalí léta.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Jan Hřebejk se narodil v roce 1967 v Praze do úřednické rodiny. Po maturitě na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské pracoval rok ve školní družině, protože ho nepřijali na FAMU. Napodruhé byl přijat na obor scenáristika a dramaturgie (1987–1991).[1] Už jako student natočil koncem osmdesátých let 20. století dva krátké filmy Co všechno chcete vědět o sexu a bojíte se to prožít a L.P. 1948. Krátce nato napsal spolu se spolužákem Petrem Jarchovským scénář ke komedii Pějme píseň dohola, která byla režijním debutem Ondřeje Trojana.[2]

Průlom v jeho kariéře nastal v roce 1993, kdy Hřebejk natočil svůj první celovečerní film – muzikál Šakalí léta, opět podle scénáře Petra Jarchovského. Příběh o nástupu rock and rollu v padesátých letech se stal hitem roku, získal Českého lva a velký divácký ohlas. V roce 1996 natočil dětský televizní seriál Kde padají hvězdy, který se prodal i do zahraničí. Úspěch mu přinesly i krátké povídky pro cyklus Bakaláři, za které získal několik ocenění.[2]

Nejúspěšnější období Hřebejkovy tvorby přichází na přelomu tisíciletí. V osvědčené spolupráci se scenáristou Jarchovským a producentem Ondřejem Trojanem natočil v roce 1999 divácky oblíbenou retrokomedii ze šedesátých let o problémech dospívání a soužití dvou rodin v košířské vilce na pozadí událostí roku 1968 Pelíšky. O rok později následoval oceňovaný film Musíme si pomáhat o manželském páru, který během druhé světové války ukrývá židovského uprchlíka. Snímek získal šest Českých lvů a byl nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Velký úspěch měly i další filmy, například hořká komedie z osmdesátých let Pupendo, vyrovnávající se s morálními dilematy období normalizace prostřednictvím osudu rodiny bohémského sochaře, nebo snímek Horem pádem, který je inspirován americkým filmem Magnolia a jehož hrdinové jsou konfrontováni s negativními jevy polistopadové „nelehké“ doby.[2]

Jan Hřebejk na 43. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary

Hřebejkova tvorba nicméně zahrnuje i vážnější morální a společenská témata. Snímek Kawasakiho růže je psychologickým dramatem muže s vysokým morálním kreditem, jehož rodina je konfrontována s jeho odhaleným selháním z bolševické minulosti. V roce 2011 natočil psychologické drama Nevinnost o ženatém lékaři, čelícím falešnému obvinění z pohlavního zneužití mladistvé pacientky. O pět let později vznikl slovensko-český psychologický snímek Učitelka o pedagožce, která si v 80. letech vybuduje síť služeb od žáků i od jejich rodičů. V trilogii Zahradnictví se scenárista Petr Jarchovský inspiroval osudy svých předků z let 1939–1959.[1]

V období mezi natáčením celovečerních filmů se Hřebejk věnuje divadelní režii a režíruje dokumentární filmy, hudební klipy či reklamní spoty. Od roku 2005 provozuje s několika přáteli z uměleckých kruhů vinárnu Bokovka, která se v roce 2015 přestěhovala z původního místa v pražské Pštrossově ulici do Dlouhé č. 37.[1]

Politické názory a aktivity

[editovat | editovat zdroj]
Hřebejk a Jana Černochová v srpnu 2014

Po prezidentských volbách na jaře 2013, ve kterých zvítězil Miloš Zeman, řekl v televizi Prima: „Rudá a hnědá prasata táhnou lháře a demagoga na Hrad“;[3] Karel Schwarzenberg, kterého Hřebejk ve volbách podporoval, označil jeho výrok za „silně za hranou“.[4] Sám Hřebejk ale uvedl, koho tím myslel: „Voliče ani podporovatele Miloše Zemana bych nikdy za rudá a hnědá prasata neoznačil, k odlišným názorům mám většinou úctu a nejsem idiot! Ale lidem, kteří pracovali dobrovolně pro StB a ještě koncem 80. let mlátili demonstranty (jako Vladimír Zavadil, který zadal denunciantské inzeráty do Blesku), nebo pracovali jako Městský tajemník KSČ (Miroslav Šlouf), říkám rudí, a novináře sestavující seznamy Židů a Pravdoláskařů (Adam B. Bartoš), těm říkám hnědí.“[chybí zdroj]

V červnu 2018 Hřebejk oznámil, že v komunálních volbách bude kandidovat na radnici v Praze 5 za hnutí STAN (přestože v minulosti podporoval KDU-ČSL a ještě rok předtím tvrdil, že do politiky nechce)[5] a to ze čtvrtého místa. Dle Jana Farského je Hřebejk registrovaným příznivcem Starostů; co jej vedlo ke vstupu do politiky, Farský komentovat nechtěl.[6]

K oslavě 80. narozenin bývalého prezidenta Miloše Zemana pořádanou v hotelu Štekl napsal: Propásli jsme možnost vybombardovat hotel Štekl, netvařme se proto překvapeně, až to vezmou (v Evropě) do ruky,“[7] V rozhovorech pro Aktuálně.cz a Expres.cz následně řekl, že to byla nadsázka.[8][9]

Hřebejk a Jiří Drahoš v prosinci 2023

Hřebejk se coby mediálně známá osoba v pozdější fázi svého života veřejně vyjadřoval k nejrůznějším kulturně-politickým kauzám a tématům. Většinou na sociálních sítích, ale v některých případech také v rozhovorech propagujících jeho nejnovější díla. V roce 2022, po vydání minisérie Pozadí událostí se obhajoval po vlně kritiky za stereotypní a smířlivé znázornění zneužívání autority a sexuálního nátlaku ve školství.[10][11] Po uvedení filmu Výjimečný stav v roce 2024 komentoval dezinformace v politice a trollí farmy.[12] Na sociálních sítích se v době války v Pásmu Gazy vymezil vůči podporovatelům Palestiny a obhajoval postup Izraele. Řečnil také na proizraelských demonstracích.[13] V říjnu 2025 kritizoval studenty vysokých škol za vyjádření nesouhlasu s genocidou v Pásmu Gazy.[14] Zejména kritizoval vyvěšení transparentů na výročí útoku Hamásu, nicméně k vyvěšení došlo o den dříve a reagoval tak na nepravdivou informaci.[15] V roce 2024 podepsal petici proti rektorce AVU Marii Topolčanské.[16] Jindy se zase vymezoval proti tehdejšímu europoslanci Filipovi Turkovi a jeho kauze s nacistickými symboly.[17]

Hřebejk podepsal protestní dopis proti přítomnosti palestinských vlajek v budovách několika českých vysokých škol včetně FAMU v den výročí útoku Hamásu na Izrael,[18] v němž signatáři dopisu přirovnali palestinskou vlajku k vlajce nacistického Německa se svastikou,[19] a protestující studenty označili za „propalestinské extremisty“, kteří propagují „narativy teroristické organizace“ a „pokrytecký, stydlivý“ antisemitismus.[20] Hřebejk odmítl vyjádření děkana FAMU Davida Čeňka, že se vyvěšení palestinských vlajek vázalo k zahájení akademického roku na vysokých školách,[21] a tvrdil se slovy „Stát platí policii, aby zajistila bezpečí zbabělce“, že si Čeněk kvůli protestnímu dopisu zažádal o policejní ochranku. Čeněk označil Hřebejkova slova „za velmi nebezpečné lži a pomluvy, které bohužel pouze přispívají k napětí.“[22] Hřebejk také kritizoval členy Akademického senátu FAMU včetně jeho předsedy Radima Procházky.[23]

Filmová režie

[editovat | editovat zdroj]

Scénář

[editovat | editovat zdroj]

Televizní režie

[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie

[editovat | editovat zdroj]
  • 1997 Nebezpečné vztahy (Divadlo pod Palmovkou)
  • 2000 Výstřely nad Broadwayi (Divadlo pod Palmovkou)
  • 2002 Amadeus (Divadlo pod Palmovkou)
  • 2005 Manželské vraždění (Divadlo Na Jezerce)
  • 2006 Na dotek (Divadlo Na Jezerce)
  • 2007 Kumšt (Divadlo Na Jezerce)
  • 2010 Musíme si pomáhat (Divadlo Na Jezerce)
  • 2013 Práskni do bot (Divadlo Na Jezerce)
  • 2018 Je úchvatná! (Divadlo Na Jezerce)
  • 2024 Narozeniny (Divadlo Mír)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d Jan Hřebejk. Filmový přehled [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c Jan Hřebejk | Biografie. ČSFD.cz [online]. [cit. 2025-07-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ Jan Hřebejk: "Rudá a hnědá prasata táhla lháře a demagoga na Hrad". Britské listy [online]. Občanské sdružení Britské listy, 29. leden 2013 [cit. 2018-07-21]. Dostupné online. ISSN 1213-1792. 
  4. ↑ Schwarzenberg: Krausovy a Hřebejkovy výroky při kampani byly za hranou. Lidovky.cz [online]. 2013-02-28. Dostupné online. 
  5. ↑ KOJZAR, Petr. Hřebejkova sedlina společnosti. Názory • polemika. Haló noviny. Futura, 26. červen 2018, roč. 28, čís. 147, s. 5. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-21. ISSN 1210-1494. 
  6. ↑ NĚMCOVÁ, Barbora. Režisér Hřebejk jde do politiky, kandiduje v Praze za starosty. Známe se už roky, vysvětluje Farský. Domácí. Aktuálně.cz [online]. Economia, 20. červen 2018, rev. 2018-06-20 [cit. 2018-07-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ „Vybombardování Zemanovy oslavy“? Hřebejk má právo napsat cokoliv, zastal se ho Strach. CNN Prima NEWS [online]. [cit. 2024-12-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Hřebejk: Kamarády Zemana jsem vybombardovat nechtěl. Za pitomost lidí nemůžu. Aktuálně.cz [online]. 2024-10-16 [cit. 2024-12-25]. Dostupné online. 
  9. ↑ KARLESZ, Štěpán. Jan Hřebejk: Na pivo se Zemanem? Nikdy! Bombardování jeho oslavy byla nadsázka - Expres.cz. iDNES.cz [online]. 2024-10-15 [cit. 2024-12-25]. Dostupné online. 
  10. ↑ Co je špatně na Pozadí událostí? Tvůrci přece sami učí, vysoká škola není Tinder Premium, říká publicistka. iROZHLAS [online]. 2022-10-02 [cit. 2025-10-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ Zženštilý Západ nám to zase kazí. Seriál Pozadí událostí fouká na českou bolístku. Týdeník Respekt. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2025-09-06. 
  12. ↑ Dezinformace není otázkou politiky, je to život ohrožující blbost, komentuje režisér Hřebejk. iROZHLAS [online]. 2024-10-20 [cit. 2025-10-15]. Dostupné online. 
  13. ↑ Společně pro Izrael – Česko je hlasem Izraele v Evropě | Federace židovských obcí v ČR [online]. [cit. 2025-10-15]. Dostupné online. 
  14. ↑ Hřebejka vytočila doběla propalestinská výzdoba FAMU na výročí masakru. Akademickému senátu poslal ostrá slova - Novinky. www.novinky.cz [online]. 2025-10-12 [cit. 2025-10-15]. Dostupné online. 
  15. ↑ „Odstříhal jsem ho sám.“ Mathé sundal propalestinský banner na FAMU. www.seznamzpravy.cz [online]. 2025-10-14 [cit. 2025-10-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Drogy a aktivismus. Umělci ostře vystoupili proti směru AVU i Národní galerie. iDNES.cz [online]. 2024-06-14 [cit. 2025-10-15]. Dostupné online. 
  17. ↑ Hochštapler, ubožák. Turka s nacistickým symbolem.... FORUM 24 [online]. [cit. 2025-10-15]. Dostupné online. 
  18. ↑ Otevřený dopis k výročí 7. 10. 2025. Novinky.cz [online]. 2025-10-16. Dostupné online. 
  19. ↑ HOŘEJŠÍ, Nela. Jako hákové kříže. Palestinské vlajky na školách kritizují Trojan, Svěrák či Hřebejk. iDNES.cz [online]. 2025-10-17. Dostupné online. 
  20. ↑ FIALA, Luděk. Znechucení slavní absolventi píší FAMU: Pod touto vlajkou jsou vražděni evropští Židé. Novinky.cz [online]. 2025-10-16. Dostupné online. 
  21. ↑ TRAN, Viet. Napětí na FAMU kvůli Palestině. Hřebejk promluvil o „mam*dech“ a policejní ochrance. Aktuálně.cz [online]. 2025-10-25. Dostupné online. 
  22. ↑ Spor na FAMU mezi studenty a učiteli. Nebezpečně lže, říká děkan o Hřebejkovi. Seznam Zprávy [online]. 2025-10-24. Dostupné online. 
  23. ↑ Svěrák, Hřebejk či Trojan kritizují vyvěšení palestinských vlajek na školách. Echo24 [online]. 2025-10-17. Dostupné online. 
  24. ↑ SKALNÍKOVÁ, Kristýna. Poprvé jsem natočil čistou komedii. Fotografie Petr Horník; Kultura. Právo. Borgis, 14. říjen 2024, roč. 34, čís. 238, s. 11. Dostupné online. Rozhovor. ISSN 1211-2119.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Snímky režírované Janem Hřebejkem
Filmy

Dobročinný večírek (1992) • Šakalí léta (1993) • Dobrá zpráva (1997) • Pelíšky (1999) • Musíme si pomáhat (2000) • Pupendo (2003) • Horem pádem (2004) • Kráska v nesnázích (2006) • Medvídek (2007) • U mě dobrý (2008) • Nestyda (2008) • Kawasakiho růže (2009) • Nevinnost (2011) • Svatá čtveřice (2012) • Odpad město smrt (2012) • Líbánky (2013) • Zakázané uvolnění (2014) • Učitelka (2016) • Zahradnictví (2017) • Veterán (2020) • Výjimečný stav (2024)

Seriály

Až po uši (2014) • Případ pro exorcistu (2015) • Místo zločinu Plzeň (2015) • Pět mrtvých psů (2016) • Rédl (2018) • Živé terče (2019) • Boží mlýny (2021) • Iveta (2021) • Pozadí událostí (2022)

Český lev za nejlepší režii

Jan Hřebejk (1993) • Milan Šteindler (1994) • Martin Šulík (1995) • Jan Svěrák (1996) • Petr Zelenka (1997) • Vladimír Michálek (1998) • Saša Gedeon (1999) • Jan Hřebejk (2000) • Jan Svěrák (2001) • Petr Zelenka (2002) • Vladimír Morávek (2003) • Jan Hřebejk (2004) • Bohdan Sláma (2005) • Jiří Menzel (2006) • Jan Svěrák (2007) • Petr Zelenka (2008) • Marek Najbrt (2009) • Radim Špaček (2010) • Zdeněk Jiráský (2011) • David Ondříček (2012) • Agnieszka Holland (2013) • Petr Václav (2014) • Jan Prušinovský (2015) • Julius Ševčík (2016) • Bohdan Sláma (2017) • Olmo Omerzu (2018) • Václav Marhoul (2019) • Agnieszka Holland (2020) • David Ondříček (2021) • Petr Václav (2022) • Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar (2023) • Jiří Mádl (2024)

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Hřebejk&oldid=25347313“