Petr Zelenka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o filmovém režisérovi. O tzv. heparinovém vrahovi pojednává článek Petr Zelenka (1976).
Petr Zelenka
Petr Zelenka na tiskové konferenci k filmu Karamazovi v Karlových Varech (červenec 2008)
Petr Zelenka na tiskové konferenci k filmu Karamazovi v Karlových Varech (červenec 2008)
Narození 21. srpna 1967 (48 let)
Praha
Povolání filmový režisér, spisovatel, dramatik a scenárista
Manžel(ka) Klára Lidová
Rodiče Otto Zelenka a Bohumila Zelenková
Příbuzní Bedřich Zelenka (strýc)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Zelenka (* 21. srpna 1967, Praha) je český dramatik, scenárista a režisér, syn scenáristů Otto Zelenky a Bohumily Zelenkové, manžel choreografky Kláry Lidové.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Za svou divadelní hru Příběhy obyčejného šílenství, kterou sám režíroval v Dejvickém divadle, získal Cenu Alfréda Radoka. Hra byla později nastudována na dalších scénách (Varšava, Budapešť, Nitra, Lublaň, Tübingen, řada českých divadel). Na základě této hry později napsal scénář ke stejnojmennému filmu, který však úspěch původní divadelní inscenace nezopakoval. Další významnou Zelenkovou hrou je Teremin, inspirovaný životním příběhem Lva Sergejeviče Těrmena, a uvedený v autorově režii v Dejvickém divadle (premiéra 17. listopadu 2005). Roku 2006 hru nastudoval Sergej Fedotov v Divadle U mostu v Permi. Jeho nejnovější hrou uvedenou na divadle jsou Ohrožené druhy (2011). Režíroval také televizní seriál Terapie.

V dubnu 2010 se účastnil společně s Marthou Issovou a Jiřím Mádlem přípravy klipu určeného pro mládež „Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici,“ který zvedl vlnu vášní a stal se tématem polemiky na stránkách osobních blogů i internetových periodik, neboť „věcné argumenty míchá s úšklebky, které podle kritiků balancují na hraně vulgárního zesměšňování venkova a starých lidí“.[1][2] Klip byl inspirován volebním klipem, ve kterém Sarah Silverman vyzývala k volbě Baracka Obamy.[3] Autoři svou inspiraci přiznali až dodatečně.[1]

V roce 2013 měla v Národním divadle premiéru opera Aleše Březiny Toufar, kterou Petr Zelenka režíroval. V roce 2015 měl premiéru jeho film Ztraceni v Mnichově o papouškovi francouzského premiéra Édouarda Daladiera, inspirovaný statí Mnichovský komplex historika Jana Tesaře.[4][5]

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

Divadelní režie[editovat | editovat zdroj]

Filmová tvorba[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Mádl s Issovou v klipu nabádají: Přemluv bábu a dědu, ať nevolí levici!. ČT24 [online]. 2010-04-23 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online.  
  2. ŠVEC, Štefan. Už zase bijou děti. Britské listy [online]. 2010-04-26 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online.  
  3. Velká cesta. Britské listy [online].  [cit. 2010-04-25]. Dostupné online.  
  4. KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Terapie režisérem. Reflex. 16. červen 2011, čís. 24, s. 24–28.  
  5. Práci Mnichovský komplex čili Příspěvek k etologii Čechů napsal v exilu žijící český historik Jan Tesař počátkem roku 1989, původně byla určena jen přátelům. V roce 2000 však byla publikována jako součást knihy Mnichovský komplex : jeho příčiny a důsledky, Prostor, ISBN 80-7260-035-4.
  6. Pes baskervillský na stránkách Jihočeského divadla
  7. Maria Goos: FUK! na stránkách Divadla pod Palmovkou

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 757–758.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 555–556.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]