Přeskočit na obsah

Dejvické divadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dejvické divadlo
StátČeskoČesko Česko
Další informace
Souřadnice50°6′23″ s. š., 14°23′35,02″ v. d.
UliceZelená
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dejvické divadlo
Dejvické divadlo

Dejvické divadlo je pražské divadlo. Sídlí v Zelené ulici v Praze-Dejvicích, přibližně 700 m severně od stanice metra Dejvická. Vzniklo v roce 1992 a od roku 1993 má status profesionální scény.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První soubor (1992–1996)

[editovat | editovat zdroj]

Dejvické divadlo vzniklo jako součást příspěvkové organizace Obvodní kulturní dům Prahy 6 (později Spektrum K – sdružení kulturních zařízení Prahy 6) pod vedením jeho ředitelky Evy Měřičkové a dramaturgyně Evy Sukové. První představení se v Dejvickém divadle odehrálo 14. října 1992. Svou školní inscenaci hry Matěje Kopeckého Johanes doktor Faust uvedl nastupující herecký soubor, který do Dejvického divadla přišel během studia alternativního a loutkového divadla DAMU pod vedením pedagoga a režiséra Jana Borny. Ten byl od roku 1993 jeho prvním uměleckým šéfem. Profesionální statut získalo divadlo v roce 1993.

Původní herecký soubor působil v Dejvickém divadle čtyři sezony. Během této doby zde vznikly inscenace Jakuba Krofty (Spoonriverská antologie), Arnošta Goldflama (koláž z textů Daniila Charmse, romanticko-tragicko-heroická opera Kvas krále Vondry XXVI.. a adaptace textů Richarda Weinera Rovnováha), Jana Borny (Dobrodružství dona Quijota, Mrożkovo Tango a dvě pohádky To je nápad! a Zpívej, klaune?). K nejvýznamnějším počinům této éry bezesporu patří inscenace J. A. Pitínského Sestra Úzkost z textů Jana Čepa a Jakuba Demla, která v roce 1995 získala Radokovu cenu jako Inscenace roku a Dejvické divadlo se stalo poprvé Divadlem roku. V září 1996 tento soubor přešel společně se svým uměleckým šéfem Janem Bornou do nově vzniklého Divadla v Dlouhé a na jeho místo nastoupil soubor nový.

Druhý soubor (1996–dodnes)

[editovat | editovat zdroj]

S novým souborem přišel režisér a pedagog Katedry alternativního a loutkového divadla na DAMU Miroslav Krobot, který se stal uměleckým šéfem divadla.

Základ nového souboru tvořil původně opět celý ročník KALD DAMU, který do nového působiště přenesl i některá svá absolventská představení (Lysistrate – režie Lucie Bělohradská, Anatomie gagu – režie Miroslav Krobot) a jeho první inscenace byly také ještě původně školní (retromuzikál Kennedyho děti a pohádka Dvanáct měsíčků – oboje režie Miroslav Krobot). Postupně se soubor začal zásadně proměňovat (z původní sestavy jsou doposud v angažmá herečky Klára Melíšková, Jana Holcová a Zdeňka Žádníková). Doplnila jej silná skupina tehdejších třicátníků: Ivan Trojan, Lukáš Hlavica, David Novotný, Martin Myšička, Igor Chmela. Později nastoupili do angažmá mladší členové hereckého souboru Pavel Šimčík, Lenka Krobotová, Jaroslav Plesl, Tatiana Vilhelmová, Simona Babčáková, Martha Issová, Václav Neužil, Tomáš Jeřábek, Vladimír Polívka, Lukáš Příkazký, Veronika Khek Kubařová, Anna Prášilová Fialová, Antonie Martinec Formanová, Barbara Lukešová a Dominik Teleky.

Miroslav Krobot byl uměleckým šéfem divadla do roku 2014. Nadále zůstává v souboru jako herec. V letech 2014–2016 byl uměleckým šéfem Michal Vajdička. Od roku 2017 do roku 2024 byl uměleckým šéfem Dejvického divadla Martin Myšička, který nadále v souboru zůstává jako herec.[1] Od ledna 2025 je uměleckým šéfem Dejvického divadla Jiří Havelka.[2]

Od září roku 2025 probíhá rekonstrukce divadla. Divadlo se na sezónu 2025 / 2026 přesunulo do prostor bývalého multikina na Jižním městě, do Kulturní stanice Galaxie. Od stejné sezóny také začal provoz malé scény s názvem Kavárna Dejvického divadla.

Transformace Dejvického divadla na o. p. s.

[editovat | editovat zdroj]

V červenci 2004 byla příspěvková organizace Dejvické divadlo transformována na obecně prospěšnou společnost, jejímž zakladatelem se stala Městská část Praha 6. Zároveň byla uzavřena čtyřletá smlouva o financování divadla touto městskou částí s každoročně snižující se částkou. Tento finanční deficit byl dokryt čtyřletým grantem Hlavního města Praha. V červenci 2008 došlo k dalšímu rozvolnění vztahu DD a Městská část Praha 6 tím, že řídící orgány divadla (správní a dozorčí radu), které byly doposud jmenovány zakladatelem, nyní volí umělecký soubor DD. Dejvické divadlo jako obecně prospěšná společnost je tím závislé na vícezdrojovém financování v rámci grantových systémů (MČ P6, HMP, MKČR) s narůstajícím zásadním podílem hlavního města Prahy.

Vedení

[editovat | editovat zdroj]

Nejvyššími orgány obecně prospěšné společnosti jsou správní a dozorčí rada. Zakladatelkou a ředitelkou Dejvického divadla od října 1992 do 31. srpna 2019 byla paní Eva Kejkrtová Měřičková. Od 1. září 2019 do konce roku 2023 byla ředitelkou paní Blanka Cichon.[3] Od 1. ledna 2024 je ředitelem divadla pan Lukáš Průdek.

Správní rada

[editovat | editovat zdroj]
  • Ing. Jaroslava Trnková, CSc. stavební inženýrka, členka ZMČ Praha 6 (předsedkyně)[pozn 1]
  • MgA. Eva Kejkrtová Měřičková                              
  • MgA. Petr Prokop                                                                                                               
  • Mgr. BcA. Viktor Košut                                                                              
  • Ing. František Dostálek                                                        
  • MgA. Mgr. Doubravka Svobodová

Dozorčí rada

[editovat | editovat zdroj]
  • Předseda: Ing. René Pekárek, CSc.
  • Člen: Ing. BcA. David Gerneš
  • Člen: Jan Wolf[4]

Herci

[editovat | editovat zdroj]
Dejvické divadlo na soustředění v roce 2023

Seznam herců k lednu 2026:

Bývalí členové souboru

[editovat | editovat zdroj]
  • 2002–2013 Tatiana Vilhelmová, po odchodu ze souboru Dejvického divadla zde do roku 2017 vystupovala jako host.[8]
  • 1998–2016 David Novotný, po odchodu ze souboru Dejvického divadla zde do roku 2022 vystupoval jako host
  • 2002–2023 Simona Babčáková, po odchodu ze souboru Dejvického divadla zde nadále vystupuje jako host
  • 2015–2023 Veronika Khek Kubařová, po odchodu ze souboru Dejvického divadla zde nadále vystupuje jako host
  • 2010–2023 Hynek Čermák, po odchodu ze souboru Dejvického divadla zde do roku 2024 vystupoval jako host
  • 2006–2024 Martha Issová, po odchodu ze souboru Dejvického divadla zde nadále vystupuje jako host
  • 2018–2025 Vladimír Polívka, po odchodu ze souboru Dejvického divadla zde nadále vystupuje jako host

Hosté

[editovat | editovat zdroj]

Jako hosté zde vystupovali nebo vystupují také: Jiří Bábek, Jiří Bartoška, Michaela Bendová, Pavla Beretová, Jenovéfa Boková, Nina Divíšková, Richard Fiala, Matěj Hádek, Radek Holub, Vanda Hybnerová, Lada Jelínková, Jiří Konvalinka, Jiří Macháček, Lilian Malkina, Elizaveta Maximová, Martin Pechlát, Barbora Poláková, Jitka Smutná, Denis Šafařík, Alois Švehlík, Petr Vršek, Stanislav Zindulka a mnoho dalších.

Repertoár

[editovat | editovat zdroj]
Fotografie z představení Petra Zelenky Teremin
Podrobnější informace naleznete v článku Seznam inscenací Dejvického divadla.

Výraznou součást dramaturgie Dejvického divadla tvoří současná dramatika, jak zahraniční (Joe Penhall: Krajina se zbraní, Dennis Kelly: Debris, Patrick Marber: Dealer’s Choice a další), tak domácí. Divadlo iniciuje vznik původních textů českých a slovenských autorů (Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství, Teremin, Dabing Street, Elegance molekuly a Fifty; Miroslav Krobot: Sirup, Brian; Karel František Tománek: KFT/sendviče reality®, Wanted Welzl, Kafka ’24; Viliam Klimáček: Dračí doupě; Daniel Majling: Vzkříšení, Vina? a další) a klade důraz také na autorskou spolupráci s umělci názorově i generačně spřízněnými (Jiří Havelka: Černá díra, Bitva o Hernaniho; Petra Tejnorová: Modrovous/suovordoM, David Ondříček: Kde je ta ryba? a další). Zároveň však v repertoáru DD mají své pevné místo adaptace děl světové literární tvorby (Oblomov podle Ivana Alexandroviče Gončarova, Bratři Karamazovi nebo Idiot podle Fjodora Michajloviče Dostojevského, Love Story podle Isaaca Bashevise Singera, Spříznění volbou podle Johanna Wolfganga Goetha, Ucpanej systém podle Irvina Welshe a další) a klasické hry (Shakespearův Hamlet, Večer tříkrálový, Zimní pohádka a Richard III., Gogolův Revizor, Čechovovy Tři sestry a Racek a další). Během své existence se Dejvické divadlo stalo šestkrát divadlem roku, řadu významných ocenění získaly nejen inscenace, ale i jednotliví umělci. Každoročně se jméno Dejvického divadla objevuje v nominacích na nejprestižnější divadelní ceny.

Pět svíček za Václava Havla

[editovat | editovat zdroj]

Ve dnech 4. října až 17. prosince 2016 proběhlo pět večerů při příležitosti 80. narozenin Václava Havla v rámci projektu MČ Praha 6 Pocta V. H.:[9]

Filmy

[editovat | editovat zdroj]

Dvě divadelní hry byly zpracovány i jako celovečerní film:

Televizní seriály

[editovat | editovat zdroj]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • 1995 Cena Alfréda Radoka – inscenace roku: Jan Čep, Jakub Deml / Jan Antonín Pitínský Sestra Úzkost
  • 1995 Cena Alfréda Radoka – divadlo roku
  • 2000 Cena Alfréda Radoka – Ivan Trojan za hlavní roli ve hře Ivan Alexandrovič Gončarov: Oblomov
  • 2001 Cena Alfréda Radoka v kategorii Talent roku – Miroslav Krobot za roli otce ve hře Příběhy obyčejného šílenství
  • 2002 Cena Alfréda Radoka – divadlo roku
  • 2006 Cena Alfréda Radoka – divadlo roku
  • 2010 Cena Alfréda Radoka – divadlo roku
  • 2010 Cena Alfréda Radoka – inscenace roku Aki Kaurismäki – Muž bez minulosti (režie: Miroslav Krobot)
  • 2010 Cena Alfréda Radoka – mužský herecký výkon: David Novotný za roli Muže v inscenaci Muž bez minulosti
  • 2012 Cena Thálie za mimořádný jevištní výkon: Václav Neužil, za roli Mugsyho v inscenaci Dealer's Choice.
  • 2012 Cena Alfréda Radoka – inscenace roku Irvine Welsh – Ucpanej systém (režie: Michal Vajdička)
  • 2012 Cena Alfréda Radoka – mužský herecký výkon Ivan Trojan, za roli Boha v inscenaci Ucpanej systém
  • 2012 Cena Alfréda Radoka – nejlepší poprvé uvedená česká hra: Miroslav Krobot: Brian.
  • 2012 Cena Alfréda Radoka – divadlo roku [16]
  • 2022 Cena divadelní kritiky – divadlo roku[17]
  • 2022 Cena divadelní kritiky – mužský herecký výkon Ivan Trojan za roli Davida v inscenaci Fifty[17]
  • 2025 Cena divadelní kritiky – inscenace roku Henry Becque – Krkavci (režie: Jan Frič)

Publikace o divadle

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Paní Trnková zemřela dne 1. dubna 2025.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Z postu uměleckého šéfa Dejvického divadla odejde Michal Vajdička, režíroval hru Ucpanej systém [online]. art.ihned.c, 2016-09-27 [cit. 2017-01-05]. Dostupné online.
  2. ↑ Tisková zpráva / Dejvické divadlo bude mít nového uměleckého šéfa. www.dejvickedivadlo.cz [online]. Dejvické divadlo [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
  3. ↑ Blanka Cichon - Lidé - Dejvické divadlo, Praha 6. www.dejvickedivadlo.cz [online]. [cit. 2019-09-24]. Dostupné online.
  4. ↑ Výroční zpráva Dejvického divadla, o. p. s., za rok 2022. Kapitola Řídící orgány společnosti, s. 5. www.dejvickedivadlo.cz [online]. Dejvické divadlo, o. p. s., 2023 [cit. 2023-12-09]. S. 5. Dostupné online.
  5. ↑ Barbara Lukešová. Lidé - Dejvické divadlo, Praha 6 [online]. Dejvické divadlo [cit. 2024-09-20]. Dostupné online.
  6. ↑ Dejvické divadlo - lidé : Tomáš Jeřábek [online]. Dejvické divadlo [cit. 2018-01-10]. Dostupné online.
  7. ↑ SUKOVÁ, Eva. Tisková zpráva Dejvického divadla k sezoně 2018/2019 [online]. Dejvické divadlo, 2018-09-11 [cit. 2018-09-12].
  8. ↑ Výroční zpráva Dejvického divadla, o.p.s. za rok 2013
  9. ↑ Pět svíček za Václava Havla [online]. Dejvické divadlo [cit. 2016-10-07]. Dostupné online.
  10. ↑ Příběhy obyčejného šílenství [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-24]. Dostupné online.
  11. ↑ Karamazovi [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-24]. Dostupné online.
  12. ↑ Čtvrtá hvězda na stránkách České televize
  13. ↑ Dabing Street [online]. Česká televize [cit. 2018-09-02]. Dostupné online.
  14. ↑ Zkáza Dejvického divadla [online]. Evolution Films [cit. 2018-09-02]. Dostupné online.
  15. ↑ -stk-. Zkáza Dejvického divadla půjde na ČT v jarní sezóně [online]. mediaguru.cz, 2018-07-04 [cit. 2018-09-02]. Dostupné online.
  16. ↑ Ceny Alfréda Radoka - oficiální výsledky. www.cenyradoka.cz [online]. [cit. 2013-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-16.
  17. 1 2 Ceny divadelní kritiky za rok 2022 | divadlo.cz. www.divadlo.cz [online]. 2023-03-13 [cit. 2024-03-28]. Dostupné online.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Fotoalbum Dejvické divadlo 20 let. Praha: Dejvické divadlo, 2012. 267 s. ISBN 978-80-260-2037-0. 
  • VITVAR, Jan H. První hvězda z Dejvic. Respekt. 19. 5. 2014, roč. XXV, čís. 21, s. 50–56. ISSN 0862-6545. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dejvické_divadlo&oldid=25785488“