Igor Chmela

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mgr. Igor Chmela
Igor Chmela na 43. KVIFF (2008)
Igor Chmela na 43. KVIFF (2008)
Narození 2. ledna 1971 (49 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma mater Akademie múzických umění v Praze
Aktivní roky 1995 -
Manžel(ka) Marta Vítů (1. žena)
Jana Janěková ml. (2. žena)
Děti Ana,Ela,Antonín
Oficiální web http://igorchmela.cz/
Významné role Viktor Žák Modrý kód
Dušan Vrána Případy 1. oddělení
Karel Bílý Ordinace v růžové zahradě
Dalibor Dušek Cesty domů
Karel Řehák Obchoďák
MUDr. Marek Tichý Zázraky života
pan Žárovka Skobičiny
Felix Kartouz Svět pod hlavou
Indyho mozek Po hlavě
Vypravěč Čtyři v tom
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Igor Chmela (* 2. ledna 1971 Ostrava) je český divadelní a filmový herec, bavič, komik, kytarista, zpěvák, fotograf, textař, moderátor a dabér. Jeho domovskou scénou bylo dvanáct let Divadlo Na zábradlí v Praze.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Igor Chmela se narodil roku 1971 v Ostravě, kde prožil i své dětství. V letech 1985–1989 studoval Střední průmyslovou školu železniční v Letohradě obor Oprava a rekonstrukce železničního svršku a spodku a následně se vrátil do Ostravy, kde pracoval jako traťový dělník. Po dvouleté základní vojenské službě nastoupil v roce 1992 na DAMU v Praze. Ačkoliv původně přihlášku na DAMU podal, později ji vzal zpět a k přijímacím zkouškám šel dělat jen přihrávače v dialogu svému kamarádovi herci Martinu Fingerovi. Přijímací komisi ovšem natolik zaujal, že ho přemluvili, aby si přihlášku podal dodatečně. DAMU úspěšně absolvoval v roce 1996.

Již za studií hostoval na jevišti Národního divadla, kde následně získal i své první angažmá. Po třech letech odešel do Dejvického divadla, kde účinkoval další dva roky. V roce 2002 dostal nabídku na angažmá v Divadle Na zábradlí, kterou přijal a od 1. ledna 2007 byl také členem umělecké rady. Od září 2013 je zde stálým hostem. Zároveň hostuje také v Dejvickém divadle. Spolu se svou manželkou Janou a dalším manželským párem Lindou Rybovou a Davidem Prachařem založil Divadlo Verze. Kromě herectví se taky věnuje zpěvu a hraní na kytaru. Společně s Tomášem Didunykem, Tomášem Černochem a Matyášem Černochem založili skupinu Dafne.

V roce 2006 moderoval galavečer udělování českých filmových cen Český lev. Objevil se také v několika televizních seriálech (Ordinace v růžové zahradě, Zázraky života, Cesty domů).

Igor Chmela je podruhé ženatý. Poprvé se oženil s herečkou Martou Vítů. Jeho současnou ženou je herečka Jana Janěková ml., se kterou vychovává tři děti – starší Aničku a mladší dvojčata Elu a Antonína.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Igor Chmela se již několik let věnuje fotografování. Nejznámější jsou jeho fotografie pořízené camerou obscurou vyrobenou z krabičky od sirek (tzv. „Sirkoň“), kterou nafotil například i soubor Divadla Na zábradlí. Své fotografie prezentuje na svých webových stránkách igorchmela.cz a v září 2011 měl v Divadle Na zábradlí svoji první fotografickou výstavu nazvanou „Čí je to město?“. Druhá výstava se konala v roce 2013 ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti.

Zábavní show[editovat | editovat zdroj]

Igor Chmela několikrát účinkoval v pořadu Na stojáka (stand-up comedy), kde vytvořil scénky Perfekcionalista, Na čas, Ztratil pero či O sexu.

V minulosti působil spolu s Ondřejem Sokolem, Michalem Suchánkem a Richardem Genzerem v improvizační show Partička (jak v rámci natáčení pro televizi, tak v rámci divadelních představení, s kterými jezdí po celé České republice).

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Současné role v Divadle Na zábradlí[editovat | editovat zdroj]

  • V. Havel – Asanace (Kuzma Plechanov, rež. D. Czesany, 2012)
  • Egon Tobiáš – Denně (Poníci slabosti) (Jürgen Pavič, rež. J. Nebeský, 2012)

Role v Divadle Na zábradlí od roku 2002 do 2013[editovat | editovat zdroj]

  • B. Brecht / K. Weill, D. Lane – Happy End (Bill Cracker, rež. J. Ornest, 2002)
  • Thomas Bernhard – Náměstí Hrdinů (Pan Landauer, rež. J. Nvota, 2003)
  • David Gieselmann – Pan Kolpert (Bastian Moll, rež. J. Pokorný, 2003)
  • David Greig – Kosmonautův poslední vzkaz ženě, kterou kdysi, v bývalém Sovětském svazu, miloval (Keith, rež. J. Nvota, 2003)
  • István Tasnádi – Veřejný nepřítel (Kolhaas, rež. Jak. Krofta, 2004)
  • Gabriela Preissová – Gazdina roba (Black, rež. J. Pokorný, 2004)
  • Fritz Kater – včas milovat, včas umírat (Milan, rež. J. Pokorný, 2004)
  • David Eldridge – Pod modrým nebem (Graham, rež. M. Dočekal, 2005)
  • David Radok, Josef Kroutvor – Popis jednoho zápasu (K., rež. D. Radok, 2005)
  • Marek Horoščák, Jiří Pokorný – W. zjistil, že válka je v něm (W., rež. J. Pokorný, 2005)
  • A. P. Čechov – Platonov je darebák! (Michail Vasilijevič Platonov, rež. J. Pokorný, 2005) – 20.6.2014 DERNIÉRA (111 repríz)
  • Miloš Urban – Nože a růže (Igor, rež. D. Czesany, 2005)
  • Alice Nellis – Záplavy (Petr, rež. A. Nellis, 2006)
  • W.Shakespeare – Troilus a Kressida (Odysseus, rež. J. Pokorný, 2006)
  • Daniel Besse – Ředitelé (Florenc, rež. M. Záchenská, 2006)
  • David Greig – Pyreneje (Keith, rež. J. Ornest, 2007)
  • Milan Uhde – Zázrak v černém domě (Dušan, rež. J. Nvota, 2007)
  • Jean–Luc Lagarce – My, hrdinové (Raban, rež. J. Nvota, 2008)
  • Friedrich Dürrenmatt – Komplic (Doc, rež. D. Czesany, 2008)
  • Per Olov Enquist – Blanche a Marie (Sigmund Freud, rež. J. Nebeský, 2009)
  • Gemma Rodrigézová – 35,4 Vypadáme jako blbci (Muntané, rež. J. Šiktancová, 2009)
  • Kelly McAllister – Cesta hořícího muže (Marty, rež. M. Záchenská, 2009)
  • Podněcování a trest (Svědek Petr Žák, rež. J. Ornest, 2009)
  • D. Geiselmann – Haló, what? V projektu Nebe nepřijímá (Koller, rež. Thomas Zielinski, 2010)
  • Roland Schimmelpfennig – Ambrózie (Hering, rež. D. Czesany, 2010)
  • Miroslav Bambušek – Česká válka (Ferdinand, rež. D. Czesany, 2011)
  • Ezra Pound – Cantos (Ben, rež. M. Bambušek, 2012)

Angažmá v Dejvickém divadle 1999-2001 (výběr z rolí)[editovat | editovat zdroj]

  • G. G. Márquez – Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce (Ulysseus, rež. M. Krobot 1999)
  • F.M.Dostojevskij – Bratři Karamazovi (Ivan, rež. L. Hlavica, 2000)
  • I. A. Gončarov – Oblomov (Zachar, rež. M. Krobot, 2000)
  • W.Shakespeare – Večer tříkrálový (Malvolio, rež. M. Krobot, 2001)

Angažmá v Národním divadle 1996-1999 (výběr z rolí)[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Mrštík – Rok na vsi (Janek, rež. M. Krobot, 1995),
  • J. M. Synge – Hrdina západu (Christy Mahon, rež. J. Kačer, 1996)
  • E. O´Neil – Cesta dlouhého dne do noci (Edmund, rež. I. Rajmont, 1998)
  • W. Shakespeare – Sen noci svatojánské (Lysandr, rež. J. Kačer, 1999)

Herecké hostování (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Ostatní realizované divadelní projekty (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • M. Bambušek – Caligula (Caligula, rež. M. Bambušek, 2002) – Multiprostor Louny
  • M. Bambušek – Herakles (Casius Chereus, rež. M. Bambušek, 2002) – Multiprostor Louny
  • Pánské erotické zápasy (Kuřátko, rež. M. Bambušek, 2002) – Multiprostor Louny[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Igor Chmela v Česko-Slovenské filmové databázi
  2. Divadlo Na zábradlí. www.nazabradli.cz [online]. [cit. 2010-08-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-20. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]