Gabriel García Márquez

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gabriel García Márquez
Gabriel García Márquez
Gabriel García Márquez
Narození 6. března 1928
Aracataca
Úmrtí 17. dubna 2014 (ve věku 86 let)
Ciudad de México
Povolání romanopisec, povídkář, novinář, scenárista, dramatik, autor autobiografie, spisovatel a vydavatel
Významná díla Sto roků samoty
Podzim patriarchy
Láska za časů cholery
Ocenění Neustadtská mezinárodní cena za literaturu (1972)
Nobelova cena za literaturu (10. prosince 1982)
Řád čestné legie
Čestný řád
Premio Rómulo Gallegos
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel José García Márquez (6. března 1927[1], Aracataca, Kolumbie17. dubna 2014 Ciudad de México, Mexiko[2]) byl kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky.

Často je považován za nejdůležitějšího představitele tzv. magického realismu, přestože je jeho dílo příliš rozmanité na to, aby mohlo být jednoznačně zařazeno.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v městečku Aracataca na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří významně ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí.

Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě, na vysoké studoval práva, ale studia nedokončil.

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Roku 1954 se stal zpravodajem významného bogotského listu El Espectador. Byl vyslán do Paříže, noviny však byly krátce po jeho příjezdu úředně zastaveny. Tři roky pobýval v tamním hotelu De Flandre a psal. Roku 1957 se vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Barcha. Po nástupu Fidela Castra k moci se stal dopisovatelem kubánské tiskové agentury Prensa Latina.[3]

V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii. Na krátko se pak vrátil do Kolumbie, V té době (1961) se s rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře.

V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch - Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl milionu výtisků. Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu notně čpícími nikotinem. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní po zbytek života. Po vydání románu Sto roků samoty se i s rodinou přestěhoval do Barcelony, kde vydal Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce a Podzim patriarchy.[4]

V polovině sedmdesátých let se pod vlivem událostí v Jižní Americe vrátil na rodný kontinent.

V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu „za své romány a povídky, v nichž se neskutečné snoubí s reálným ve světě plném představivosti a odrážejícím život a konflikty kontinentu“.

Je také zmiňován jako přítel Fidela Castra a příznivec různých revolučních skupin v Jižní Americe.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Gabriel José García Márquez podepisuje Sto roků samoty

Jeho styl je plný nadsázek a fantastických motivů, které se objevují v místech všedního života. Společným rysem je vyprávění velkých příběhů, které roztříští na mnoho bezvýznamných epizod, čímž se dílo stává záměrně nepřehledným. Čas podle něj neplyne, ale otáčí se dokola.

Základními tématy pro něj jsou: láska, smrt, samota a stárnutí. Svým postavám přikládá mythologické rozměry a legendární vlastnosti ještě dříve, než by si je jakýmkoliv svým jednáním zasloužily.

Gabriel García Marquéz (2009)

Rozsáhlé studie a články (o G. G. Marquézovi)[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÁRQUEZ, Gabriel García. Žít, abych mohl vyprávět. Praha : Odeon, 2003. ISBN 80-207-1150-3. S. 57.  
  2. Author Gabriel Garcia Marquez dies. BBC [online]. 2014-04-17 [cit. 2014-04-17]. Dostupné online.  
  3. MÁRQUEZ, Gabriel García. Sto roků samoty. Praha : Odeon, 1980. 372 s. Kapitola Vydrová, Hedvika, Paměť lidského rodu, s. 368˜–369.  
  4. MÁRQUEZ, Gabriel García. Láska za časů cholery. Praha : Odeon, 1988. 383 s. Kapitola Vydrová Hedvika, V rytmu bolera, s. 378.