Gabriel García Márquez

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gabriel García Márquez
Gabriel Garcia Marquez.jpg
Rodné jméno Gabriel José de la Concordia García Márquez
Narození 6. března 1927
Aracataca
Úmrtí 17. dubna 2014 (ve věku 87 let)
Ciudad de México
Příčina úmrtí lymphatic system cancer a zápal plic
Povolání romanopisec, povídkář, novinář, dramatik, spisovatel, vydavatel, 'Dichterjurist', autor autobiografie, scenárista a autor
Stát KolumbieKolumbie Kolumbie
Žánr román
Významná díla Sto roků samoty
Podzim patriarchy
Láska za časů cholery
Kronika ohlášené smrti
Relato de un náufrago
Ocenění Neustadtská mezinárodní cena za literaturu (1971)
Common Wealth Award of Distinguished Service (1980)
Nobelova cena za literaturu (1982)
Řád aztéckého orla
Řád cti
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Mercedes Barcha Pardo
Děti Rodrigo García
Vlivy William Faulkner
Virginia Woolf
Podpis Podpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gabriel José García Márquez (6. března 1927,[1] Aracataca, Kolumbie17. dubna 2014, Ciudad de México, Mexiko[2]) byl kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky. Často je považován za nejdůležitějšího představitele tzv. magického realismu, přestože je jeho dílo příliš rozmanité na to, aby mohlo být jednoznačně zařazeno.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil jako nejstarší ze dvanácti sourozenců v městečku Aracataca v departmentu Magdalenana na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí.

Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě, na vysoké studoval práva, ale studia nedokončil.

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Roku 1954 se stal zpravodajem významného bogotského listu El Espectador. Byl vyslán do Paříže, noviny však byly krátce po jeho příjezdu úředně zastaveny. Tři roky pobýval v tamním hotelu De Flandre a psal. Navštívil několik evropských zemí včetně Československa v letech 1955 a 1957.[3] Roku 1957 se vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Barcha. Po nástupu Fidela Castra k moci se stal dopisovatelem kubánské tiskové agentury Prensa Latina.[4]

V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii. Na krátko se pak vrátil do Kolumbie, V té době (1961) se s rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře.

V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch - Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl milionu výtisků. Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu notně čpícími nikotinem. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní po zbytek života. Po vydání románu Sto roků samoty se i s rodinou přestěhoval do Barcelony, kde vydal Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce a Podzim patriarchy.[5]

Roku 1968 opět navštívil Československo, setkal s Milanem Kunderou a vyjádřil se proti okupaci země vojsky Varšavské smlouvy.[6] V polovině sedmdesátých let se pod vlivem událostí v Jižní Americe vrátil na rodný kontinent.

V roce 1982 obdržel Nobelovu cenu za literaturu „za své romány a povídky, v nichž se neskutečné snoubí s reálným ve světě plném představivosti a odrážejícím život a konflikty kontinentu“. Podporoval politiku Fidela Castra a různé revoluční skupiny v Jižní Americe.

Jeho díla[editovat | editovat zdroj]

Gabriel José García Márquez podepisuje Sto roků samoty

Jeho styl je plný nadsázek a fantastických motivů, které se objevují v místech všedního života. Společným rysem je vyprávění velkých příběhů, které roztříští na mnoho bezvýznamných epizod, čímž se dílo stává záměrně nepřehledným. Čas podle něj neplyne, ale otáčí se dokola.

Základními tématy pro něj jsou: láska, smrt, samota a stárnutí. Svým postavám přikládá mythologické rozměry a legendární vlastnosti ještě dříve, než by si je jakýmkoliv svým jednáním zasloužily.

Gabriel García Marquéz (2009)
  • 1979 – V tomhle městečku se nekrade – český výbor z El coronel no tiene quien le escriba, Los funerales de la mamá grande a La inscreíble y triste historia de Cándida Eréndira y de su abuela desalmada česky ISBN 978-3-87291-148-3
  • 1981 – Kronika ohlášené smrti (Crónica de una muerte anunciada) česky ISBN 80-207-1183-X
  • 1983 - Devadesát dnů za železnou oponou (De viaje por europa del este) česky 2018 ISBN 978-80-207-1824-2
  • 1985 – Láska za časů cholery (El amor en los tiempos del cólera) česky ISBN 80-207-1144-9 – román o velké nesmrtelné lásce, Florentino Ariza miluje dívku, začíná ji milovat v 17 letech, ona ho odmítne, vdá se za někoho jiného, nenaplněná láska, čeká až ji manžel zemře (72 let), pak se dají dohromady, dojde k naplnění lásky, láska jako hybný princip.
  • 1987 – Dobrodružství Miguela Littína v Chile (La aventura de Miguel Littín clandestino en Chile) česky ISBN 978-80-207-1229-5
  • 1989 – Generál ve svém labyrintu (El general en su laberinto) česky ISBN 80-207-1177-5
  • 1992 – Dvanáct povídek o poutnících (Doce cuentos peregrinos) česky ISBN 80-207-1191-0
  • 1994 – O lásce a jiných běsech (Del amor y otros demonios) česky ISBN 80-207-1151-1
  • 1996 – Zpráva o jednom únosu (Noticia de un secuestro) česky 2007, ISBN 978-80-207-1247-9
  • 2002 – Žít, abych mohl vyprávět (Vivir para contarla) česky 2003, ISBN 80-207-1150-3
  • 2004 – Na paměť mým smutným courám (Memoria de mis putas tristes) česky 2005, ISBN 80-207-1187-2

Po úmrtí Márqueze oznámil jeho nakladatel Random House, že má k vydání jeho poslední rukopis s názvem Uvidíme se v srpnu (En agosto nos vemos).[7] Rodina však ke zveřejnění nedala souhlas.[8]

Rozsáhlé studie a články (o G. G. Marquézovi)[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MÁRQUEZ, Gabriel García. Žít, abych mohl vyprávět. Praha: Odeon, 2003. ISBN 80-207-1150-3. S. 57. 
  2. Author Gabriel Garcia Marquez dies. BBC [online]. 2014-04-17 [cit. 2014-04-17]. Dostupné online. 
  3. ZAVŘELOVÁ, Monika. Nejčistší záchody a upravení lidé. Totalitu v Československu Márquez neviděl. iDNES.cz [online]. 2018-06-05 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  4. MÁRQUEZ, Gabriel García. Sto roků samoty. Praha: Odeon, 1980. 372 s. Kapitola Vydrová, Hedvika, Paměť lidského rodu, s. 368˜–369. 
  5. MÁRQUEZ, Gabriel García. Láska za časů cholery. Praha: Odeon, 1988. 383 s. Kapitola Vydrová Hedvika, V rytmu bolera, s. 378. 
  6. Gabriel García Márquez: nobelista, magický realista i Castrův stoupenec. iDNES.cz [online]. 2014-04-17 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  7. Po Márquezovi zbyl nevydaný rukopis. O jeho zveřejnění rozhodne rodina. iDNES.cz [online]. 2014-04-21 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online. 
  8. Así es 'En agosto nos vemos', la novela inédita de Gabo. El Tiempo [online]. 2015-12-06 [cit. 2018-06-06]. Dostupné online.