Virginia Woolfová
Virginia Woolfová | |
---|---|
Virginia Woolfová (1927) | |
Rodné jméno | Adeline Virginia Stephen |
Narození | 25. ledna 1882 Londýn |
Úmrtí | 28. března 1941 (ve věku 59 let) Lewes |
Místo pohřbení | Monk's House |
Povolání | romanopiskyně, esejistka, autorka autobiografie, povídkářka, autorka deníků, literární kritička, vydavatelka, spisovatelka, aktivistka za práva žen a autorka |
Alma mater | Králova kolej v Londýně |
Žánr | drama a próza |
Témata | esej |
Významná díla | K majáku Paní Dallowayová Orlando Vlastní pokoj Vlny (román) |
Manžel(ka) | Leonard Woolf (1912–1941) |
Partner(ka) | Vita Sackville-Westová |
Rodiče | Leslie Stephen[1][2] a Julia Stephen[1][2] |
Příbuzní | Vanessa Bell[1][2], Thoby Stephen[2], Adrian Stephen[2], George Herbert Duckworth, Stella Duckworthová, Gerald Duckworth a Laura Stephenová (sourozenci) |
Vlivy | Jane Ellen Harrison George Eliot |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
galerie na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Virginia Woolfová (rozená Adeline Virginia Stephen) (25. ledna 1882 – 28. března 1941) byla významná anglická spisovatelka, literární kritička, esejistka, vydavatelka, filozofka a feministka. Zároveň byla členkou Bloomsbury Group, což byla skupina avantgardních umělců a intelektuálů. Některá z jejích děl jsou součástí výuky o modernismu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Adeline Virginia Stephen (Stephenová) se narodila v Londýně a byla vychovaná spolu s několika vlastními sourozenci i sourozenci z prvního matčina manželství v typické viktoriánské rodině na adrese 22 Hyde Park Gate. Jejím kmotrem byl James Russell Lowell, americký básník a diplomat, který byl přítelem jejího otce.
Již v mládí měla psychické problémy, částečně kvůli incestnímu obtěžování od svého bratra Geralda. Jelikož v tehdejší době bylo zakázáno mluvit o jakémkoliv sexuálním tématu, Virginia mlčela o svém traumatu a začala nenávidět svou fyzickou existenci a své tělo. Po matčině smrti roku 1895 se vztahy v rodině napjaly především emocionálně. Další nevlastní bratr George ji několik let psychicky tyranizoval a navíc i sexuálně zneužíval. Virginia navzdory své mlčenlivosti vše psala do deníků, které si vedla už od dětství. V roce 1904 zemřel na rakovinu i její otec Sir Leslie Stephen, známý redaktor, literární kritik a zakladatel Dictionary of National Biography. Přestože otec podporoval její vzdělání, nikdy si s ním příliš nerozuměla, částečně i kvůli velkému věkovému rozdílu, který mezi nimi byl, a také proto, že v jejich rodině byla vždy puritánská výchova a po matčině smrti se z otce stal tyran. V roce 1906 zemřel bratr Toby, Virginia se znovu psychicky zhroutila a poprvé se také pokusila o sebevraždu.
Se sestrou se po otcově smrti přestěhovaly do Bloomsbury, kde se později začala scházet skupina intelektuálů a umělců. Do kruhu přátel patřili spisovatelé Lytton Strachey a Vita Sackville-Westová, historikové umění Roger Fry a Clive Bell s manželkou Vanessou, sestrou Woolfové, malíř Duncan Grant nebo ekonom John Maynard Keynes. Hovořilo se o tématech politických, filozofických, ale i o pacifismu nebo feminismu. Tato Bloomsbury Group a její názory ovlivnily i dílo Virginie Woolfové, které může být chápáno jako dialog s Bloomsbury a konkrétně s jejich sklonem k doktrinářskému racionalismu.
Byla lesbické orientace. I přesto se v roce 1912 provdala za Leonarda Woolfa, člena Bloomsbury Group, kritika a autora statí o ekonomice. Leonard podporoval její spisovatelskou dráhu i revoltu vůči patriarchálnímu pojetí rodinných vztahů a postojům generace pozitivistů a realistů. V roce 1917 Woolfovi koupili ruční tiskařský stroj a založili nakladatelství Hogarth Press, jež vydalo nejen některé knihy Virginie Woolfové, ale i jiná významná modernistická díla, včetně básní T. S. Eliota nebo překladu kompletního díla Sigmunda Freuda.
Ve dvacátých letech ji silně ovlivnil vztah se spisovatelkou Vitou Sackville-Westovou. Jejich vztah se všobecně považuje za romantický i sexuální, jak je vidno z korespondence, kterou si tyto dvě ženy vyměňovaly.[3] I když byly obě spisovatelky provdané za muže, popsaly svůj vztah jako sapfický - termín odvozen od lesbické básnířky Sapfó.[4] Jejich vztah inspiroval Woolfovou k napsání jednoho ze svých nejznámějších děl, románu Orlando, jejíž hlavní postava byla založena právě na Sackville-Westové.[5]
Woolfová se zabývala rozborem vlastního chování, ovlivněného dětstvím, na základě psychoanalýzy Sigmunda Freuda. Několikrát byla hospitalizována v psychiatrické léčebně, ale ani přes snahu lékařů a trpělivost manžela nedokázala překonat své zhoršující se depresivní stavy. V roce 1941 přišla neobyčejně silná duševní krize, Virginia Woolfová trpěla hlubokými depresemi. Kolem zuřila druhá světová válka a jelikož se s manželem (Židem) účastnili protifašistického odboje, tušila, co by ji čekalo, kdyby Velká Británie válku prohrála nebo kdyby byli zatčeni. Vzhledem k neúnosné situaci dne 28. března 1941 spáchala sebevraždu utopením v řece Ouse blízko svého venkovského domu v Rodmellu, ačkoli bitva o Británii skončila oficiálně již 31. října 1940.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Když bylo Virginii devět let, začala se svými sourozenci vydávat vlastní noviny Hyde Park Gate News, to vydrželo do jejích 13 let. Odmala si také všichni psali deník, jediná Virginia u psaní vydržela celý život. Do tohoto deníku „křičela“ to, o čem na veřejnosti musela mlčet, bylo to pro ni určitým osvobozením a také sebepoznáním a utvářením vlastní identity. Od roku 1915 až do své smrti si vedla i „spisovatelský deník“. V dnešní době patří k nejcennějším dílům tohoto typu v obrovské hodnotě.
Romány
[editovat | editovat zdroj]Její první román The Voyage Out (Plavba) vyšel po šestileté práci v roce 1915. Původní název zněl Melymbrosia, ale Virginia jej změnila poté, co jeho vlivem byl knize přičítán politický kontext. V roce 1919 vyšel druhý román Night and Day (Noc a den), jenž je svým pojetím, stejně jako předchozí dílo ještě románem tradičním. Děj se odehrává v Londýně, Woolfová zde srovnává životy dvou přítelkyň Katherine a Mary.
Ve 20. letech se ve Woolfové tvorbě začal prosazovat nový, poetičtější a subjektivnější styl, který jí umožnil vyjádřit myšlenky postav a orientovat romány mnohem intimněji a introspektivněji. Jacob's Room (Jákobův pokoj) byl vydán v roce 1922, vycházel ze života a smrti jejího bratra Tobyho a představuje přelomové dílo, kde již Woolfová našla svůj styl, ve kterém psala pozdější díla, která měla velmi významný vliv na vytvoření „moderní klasiky“ spolu s dalšími autory jako byl například James Joyce nebo Marcel Proust. Následovaly romány: Mrs. Dalloway (Paní Dallowayová) v roce 1925, To The Lighthouse (K majáku) v roce 1927 a The Waves (Vlny) v roce 1931. Tyto romány ji zařadily k nejvýraznějším a nejuznávanějším romanopiscům její generace. Cílem těchto prací bylo odhalení ženského nitra a zkušeností jako alternativy k dominujícímu mužskému pohledu na svět.
Zvláštní pozici zaujímá fantaskní román Orlando, vydaný v roce 1928, sledující osud hlavní(ho) hrdiny/hrdinky procházející(ho) různými dobami, od alžbětinského dvora až do roku 1928. Tento román napsala Woolfová na základě rozchodu se svou blízkou přítelkyní Vitou Sackville-Westovou, psaním se léčila a zaháněla depresivní stavy.
Další
[editovat | editovat zdroj]Virginia Woolfová byla také plodnou esejistkou, napsala přes 500 esejí do různých časopisů a sbírek. Tato její činnost začala v roce 1905 v Times Literary Supplement.
Ve dvacátých a třicátých letech napsala několik svazků kritických statí – v knize „Vlastní pokoj“ (1929), kterou poprvé představila při přednášce na univerzitě v Oxfordu, poukázala velmi důrazně na význam nezávislé ženské literární tradice. Zaměřuje se na popis sil, které bránily nebo naopak podporovaly ženy v možnosti vyjádřit se/ promluvit vlastním hlasem a nekopírovat tedy etablované mužské hlasy. V tomto směru oceňuje dílo zejména dvou autorek – Emily Brontë a Jane Austen, které dokázaly psát jako ženy. Za velmi podstatný prvek ženského psaní považuje mlčení, které poskytuje prostor pro přemýšlení a reflektuje hranice mezi sdělitelným, vypověditelným a nevypověditelným. Kromě tohoto ale reflektuje i problematiku zobrazování ženy jako literárního tématu. V celé eseji hovoří o institucích a tradicích mužských škol tónem výsměšné pokory a uctivosti, aby zesměšnila s nimi spojené patriarchální představy o autoritě a vzdělanosti.
V knize „Tři guineje“ (1938) se zabývala především problematikou feminismu a problémy, s nimiž se setkávají ženy-spisovatelky. Z této knihy pochází i známý citát: „ …Psaní ženy je vždycky ženské, nemůže jinak než být ženské, a přinejlepším je velmi ženské…“. Dlouho opomíjený a potlačovaný ženský přístup k psaní podle její slavné formulace vyžadoval „pět set liber ročně a vlastní pokoj“. Toto dílo patří k jedněm z nejvýznamnějších a skládá se ze tří esejí. Hlavními tématy jsou především vzdělání a jeho nerovnoměrná distribuce v závislosti na pohlaví. Woolfová kritizuje nemožnost vzdělání a seberealizaci žen mimo prostředí domácnosti, čímž pokládá základ i pro další feministky, které volaly po změnách podmínek. Problematizuje právě autoritativní situování žen do prostředí domácností skrze nátlak. Woolfová ale také upozorňuje na souvislost mezi nerovnoměrnou distribucí vzdělání a nerovnoměrnou distribucí prestiže a postavení.
Význam
[editovat | editovat zdroj]Virginia Woolfová patří k nejvýznamnějším modernistům 20. století, je považována za velkého inovátora v oblasti anglického jazyka a jeho užití v beletristickém díle. Ve svých dílech experimentovala s psychologickými motivy a různými možnostmi přerušovaného vyprávění a chronologie, soustředila se na emocionální stavy svých postav.
Woolfová bývá právem označovaná za autorku netradiční, či protitradiční a feministickou. Ve svých dílech se zaměřuje na ženskou každodennost, tedy popis „banálních“ faktů, jejichž význam ovšem zůstává společnosti skryt. Snaží se tedy o popis člověka viděného zevnitř, ne pouze na vnější stránku. Spisovatelka popisuje a kritizuje patriarchální poměry, genderově diferencovanou socializaci, stejně jako celkovou strukturu a psychickou náladu viktoriánské doby. Nastoluje na svoji dobu značně provokující téma, tedy vyloučení žen z kulturního, politického a ekonomického života.
Přínos Virginie Woolfové bychom měli bezesporu spatřovat v tom, jak nabourávala „zajeté koleje“ a jak pronikala genderovými stereotypy. Objevila se v odvětví, které bylo málo zastoupeno ženami; v literární tvorbě, kde navíc plnohodnotně konkurovala autorům mužům, čímž dodávala odvahu i dalším ženám spisovatelkám, aby nepsaly jen „do šuplíku“, ale aby na svoji tvorbu pohlížely sebevědomě a ukázaly ji světu. Navíc na tehdejší dobu neobvyklé působení ženy v tomto oboru, v podstatě vlastně v jakémkoliv oboru kromě starání se o chod domácnosti, začalo postupně ukazovat světu a především mužům, že i ženy mají co nabídnout, čím zaujmout a že je nutné brát je na vědomí. Neopomenutelný je také její přínos v oblasti zrovnoprávňování žen s muži. Virginie Woolfová byla odvážnou spisovatelkou upozorňující na „nezdravé“ vytváření neopodstatněných rozdílů mezi muži a ženami, samozřejmě ve prospěch mužů. Soustředila se na problematiku ženy, „ženské pozice“, a na radikální kritiku patriarchální společnosti. Upozorňovala na zkostnatělost tradičního patriarchálního uspořádání rodiny a potažmo celé společnosti a výrazně tak posílila rozvoj feministického hnutí, prohloubila jeho argumentaci a stala se tváří vrcholné fáze první vlny feminizmu.
Pro Woolfovou byla otázka útlaku žen globálním problémem. Srovnávala tyranii patriarchálního státu s tyranií fašistického národního státu.
Bibliografie (výběr)
[editovat | editovat zdroj]Romány
[editovat | editovat zdroj]- Plavba (The Voyage Out 1915)
- Noc a den (Night and Day 1919)
- Jákobův pokoj (Jacob's Room 1922)
- Paní Dallowayová (Mrs. Dalloway 1925)
- K majáku (To the Lighthouse 1927)
- Orlando (Orlando: A Biography 1928)
- Vlny (The Waves 1931)
- Roky (The Years 1937)
- Mezi akty (Between the Acts 1941)
Povídky a eseje
[editovat | editovat zdroj]- Znamení na zdi (The Mark on the Wall), 1917, povídka
- Zahrady v Kew (Kew Gardens), 1919, povídka
- Pondělí nebo úterý (Monday or Tuesday), 1921, povídka
- Pan Bennet a paní Brownová (Mr. Bennett and Mrs Brown), 1924, esej
- Nové šaty (The New Dress), 1924, povídka. Zpracováno v Českém rozhlasu v roce 2002, v překladu Zuzany Mayerové a v režii Hany Kofránkové četla Taťjana Medvecká[6]
- Obyčejný čtenář (The Common Reader), 1925, sbírka esejů
- Vlastní pokoj (A Room of One's Own), 1929, esej
- Obyčejný čtenář: Druhá edice (The Common Reader: Second Series), 1932, sbírka esejů
- Tři guineje (Three Guineas), 1938, esej
- Strašidelný dům (A Haunted House), 1921, povídka
- Odkaz (The Legacy), povídka. Vydáno posmrtně v roce 1944 v knize A Haunted House and Other Short Stories. Zpracováno v Českém rozhlasu v roce 2017, v překladu Věry Voglové a v režii Dimitrije Dudíka četl Igor Bareš[6]
Jiné
[editovat | editovat zdroj]- Flush : příběh lásky a přátelství (Flush: A Biography) 1933. V Českém rozhlasu zpracováno v roce 1995 jako šestidílná četba na pokračování. Z vlastního překladu připravila Hana Žantovská, v režii Petra Adlera četla Jiřina Jirásková.[7]
- Roger Fry: A Biography 1940
- Deníky, 1975, č. 2011 (Odeon), posmrtně zpracováno a vydáno Leonardem Woolfem
Životopis ve filmu
[editovat | editovat zdroj]- Vita & Virginia (2018) – britský film o jejím vztahu s Vitou Sackville-Westovou. Virginii hrála Elizabeth Debicki a Vitu Gemma Artertonová.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Oxford Dictionary of National Biography. Oxford: Oxford University Press. 2004. Dostupné online. [cit. 2020-03-28].
- ↑ a b c d e Kindred Britain.
- ↑ What to Know About Virginia Woolf's Love Affair With Vita Sackville-West. Time [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Virginia Woolf’s (not so) secret lesbian relationship – in her own words. www.penguin.co.uk [online]. [cit. 2021-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Letters cast a new light on famous lesbian affair. the Guardian [online]. 2008-07-12 [cit. 2021-03-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Tvůrčí skupina Drama a literatura. Odkaz a Nové šaty. Experimentálně laděné povídky Virginie Woolfové [online]. Český rozhlas, 2021-03-07 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online.
- ↑ ŽANTOVSKÁ, Hana. Virginia Woolfová: Flush. Příběh lásky a přátelství v podání Jiřiny Jiráskové. Vltava [online]. Český rozhlas, 2021-03-28 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- JOHNSTONE, John K. The Bloomsbury Group. A Study of E. M. Forster, Lytton Strachey, Virginia Woolf, and Their Circle. London: Secker & Warburg, 1954. 383 s. (anglicky)
- WOOLF, Leonard. Beginning Again. London: Hogarth, 1964. Dostupné online. (anglicky)
- BELL, Quentin. Bloomsbury. New York: Basic Books, 1968. 126 s. (anglicky)
- BELL, Quentin. Virginia Woolf: A Biography. Volume 1 - Virginia Stephen 1882-1912. London: Hogarth Press, 1973. 230 s. Dostupné online. ISBN 0-7012-0291-2. (anglicky)
- BELL, Quentin. Virginia Woolf: A Biography. Volume 2 - Mrs. Woolf 1912-1941. London: Hogarth Press, 1973. 300 s. Dostupné online. ISBN 0-7012-0371-4. (anglicky)
- GARNETT, Angelica. Deceived with Kindness: A Bloomsbury Childhood. Oxford: Oxford University Press, 1985. (anglicky)
- ROSENBAUM, Stanford Patrick. The Early Literary History of the Bloomsbury Group. Basingstoke: Macmillan, 1987-2003. (anglicky) 3 svazky vydané v letech 1987, 1994 a 2003.
- MARKER, Lawrence W. The Bloomsbury Group: A Reference Guide. Boston: Hall, 1990. (anglicky)
- HILSKÝ, Martin. Modernisté. Praha: Torst, 1995. 269 s. ISBN 80-85639-40-8.
- BELL, Quentin. Bloomsbury Recalled. New York: Columbia University Press, 1996. 234 s. Dostupné online. ISBN 0-231-10564-9. (anglicky)
- HILSKÝ, Martin. Jeden docela malý experiment s hlemýžděm. In: HILSKÝ, Martin; NAGY, Ladislav. Od slavíka k papouškovi. Brno: Host, 2002. ISBN 80-7294-075-9. S. 36–40.
- HILSKÝ, Martin. Květiny pro paní Dallowayovou. In: HILSKÝ, Martin; NAGY, Ladislav. Od slavíka k papouškovi. Brno: Host, 2002. Doslov ke knize Paní Dallowayová. ISBN 80-7294-075-9. S. 41–46.
- HARRISOVÁ, Alexandra. Virginia Woolfová. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Argo, 2013. 221 s. ISBN 978-80-257-1010-4. Přeloženo z angličtiny.
- FROULA, Christine. Virginia Woolf and the Bloomsbury Avantgarde. New York: Columbia University Press, 2005. 428 s. Dostupné online. ISBN 0-231-13444-4. (anglicky)
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Virginia Woolfová na Wikimedia Commons
- Osoba Virginia Woolfová ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Virginia Woolfová
- Osoba Virginia Woolf ve Wikicitátech (anglicky)
- Autor Virginia Woolf ve Wikizdrojích (anglicky)
- Plné texty děl autora Virginia Woolfová na projektu Gutenberg (anglicky)
- Angličtí romanopisci
- Spisovatelky moderny
- Anglické feministky
- Britské romanopiskyně
- Osobnosti na rumunských poštovních známkách
- Lidé z Londýna
- Narození v roce 1882
- Narození 25. ledna
- Úmrtí v roce 1941
- Úmrtí 28. března
- Úmrtí utonutím
- Sebevražedkyně
- Sebevraždy utopením v Anglii
- Spisovatelé píšící anglicky
- Feministické spisovatelky